V toskánské Sieně, jíž je tahle vůně věnovaná a která díky svým výborně zachovalým stavbám v jejím centru, zahrnujícím i katedrálu, vystavěnou z černého a bílého mramoru a spoustu dalších budov, zapsaná na seznam světového kulturního dědictví UNESCO, jsem nikdy nebyla, natož v zimě, i když bych ráda. Přesto si troufám tvrdit, že touhle cestou se Betrand Duchaufour rozhodně nevydal.
Tohle je podzim v lahvi se svěží a trpkou zelení, měkkou studenou půdou, rozmáčenou od vydatných dešťů a spadaným listím, co už pomalinku začíná tlít. Chybí vůně mechu, takže na les to nevypadá, spíš park. Až později se mihne tón houbového podrostu, který je ovšem šikovně zkombinovaný s hořkými olivami, takže ani v této fázi se do lesa nevydáváme.
V závěru se přidává vůně sena, doutnající kadidlo a tmavá dřeva a veškerou počáteční vlhkost z listí prakticky vysuší a to tak nově získává zlátnoucí odstín. Co tedy začínalo jako vlhká plískanice, končí jako příjemný teplý podzimní den. Jen je škoda slabší výdrže - po 2 hodinách je potřeba přiživovat.
Sienne L'Hiver je ďalšou vôňou značky Eau d'Italie zachytávajúcou tentokrát atmosféru toskánskeho mesta Siene. Je asi piatou vôňou, ktorú som od Eau d 'Italie skúšala, ale na rozdiel od ostatých, ktoré sa mi viac alebo menej páčili (najviac asi Eau d'Italie), by som Siene nenosila. Tvorcom je Bertrand Duchaufour. V úvode mi udreli do nosa podivné zelené tóny pelargónie a papradia zmiešané so sladkou vôňou fialkových listov. Táto horko-sladká kombinácia je zvláštna, dusivá a znepokojujúca. Navyše je v tom akýsi maslový tón (niektorí užívatelia sa zhodli na olivách). Po istom čase sa k tomu pridáva vôňa guajakového dreva spolu s kouřovými tónmi. V tejto fáze je znesiteľnejšia, neskôr dokonca pekná. Je už menej sladká a skôr šťavnatá ako maslová. Na záver sa pridá ešte zvláštnejší tón, veľmi chemický. Niečo ako navoňané gumené rukavice alebo navoňaný plast.
V toskánské Sieně, jíž je tahle vůně věnovaná a která díky svým výborně zachovalým stavbám v jejím centru, zahrnujícím i katedrálu, vystavěnou z černého a bílého mramoru a spoustu dalších budov, zapsaná na seznam světového kulturního dědictví UNESCO, jsem nikdy nebyla, natož v zimě, i když bych ráda. Přesto si troufám tvrdit, že touhle cestou se Betrand Duchaufour rozhodně nevydal.
Tohle je podzim v lahvi se svěží a trpkou zelení, měkkou studenou půdou, rozmáčenou od vydatných dešťů a spadaným listím, co už pomalinku začíná tlít. Chybí vůně mechu, takže na les to nevypadá, spíš park. Až později se mihne tón houbového podrostu, který je ovšem šikovně zkombinovaný s hořkými olivami, takže ani v této fázi se do lesa nevydáváme.
V závěru se přidává vůně sena, doutnající kadidlo a tmavá dřeva a veškerou počáteční vlhkost z listí prakticky vysuší a to tak nově získává zlátnoucí odstín. Co tedy začínalo jako vlhká plískanice, končí jako příjemný teplý podzimní den. Jen je škoda slabší výdrže - po 2 hodinách je potřeba přiživovat.
Sienne L'Hiver je ďalšou vôňou značky Eau d'Italie zachytávajúcou tentokrát atmosféru toskánskeho mesta Siene. Je asi piatou vôňou, ktorú som od Eau d 'Italie skúšala, ale na rozdiel od ostatých, ktoré sa mi viac alebo menej páčili (najviac asi Eau d'Italie), by som Siene nenosila. Tvorcom je Bertrand Duchaufour. V úvode mi udreli do nosa podivné zelené tóny pelargónie a papradia zmiešané so sladkou vôňou fialkových listov. Táto horko-sladká kombinácia je zvláštna, dusivá a znepokojujúca. Navyše je v tom akýsi maslový tón (niektorí užívatelia sa zhodli na olivách). Po istom čase sa k tomu pridáva vôňa guajakového dreva spolu s kouřovými tónmi. V tejto fáze je znesiteľnejšia, neskôr dokonca pekná. Je už menej sladká a skôr šťavnatá ako maslová. Na záver sa pridá ešte zvláštnejší tón, veľmi chemický. Niečo ako navoňané gumené rukavice alebo navoňaný plast.