Poslední děkovačka za námi, je tedy definitivně po premiéře, euforické nadšení je jako levitace, lze po něm plout pár milimetrů nad rozpukanou dlažbou koridoru zákulisí. Hluk, štěbetání, vřava toho všeho... A já se tiše držím v Gaspardově kouřové auře, protože ten si už bonvivánsky vychutnává vydobytý a zasloužený kubánský doutník, jehož zlatavé okruží se matně leskne ve světle poblikávajících žárovek - a já toužím být neviditelná, nechci, aby mě od modrošedého doutnání cokoli odloučilo, jeho dotek třeba, ví, moc dobře ví, že dýcháme-li s Gaspardem stejný vzduch, je nebezpečí nelitostně kruté slovní přestřelky téměř hmatatelné.
Ale ne dneska.
Dneska ne.
Dnes mi Gaspard stvořil vonný azyl, ví to - a moji přítomnost tiše netrestá.
Takové malé "doma" to je.
Mazlivě a temně sladký tabák voní po sušeném ovoci a přikrádající se živočišnosti, kterou nelze zahrát.
Blíží se ráno, včerejšek i tábákové nokturno jsou nám stále v patách.
Sidi Bel Abbes je alžírské město a za ideálního (a zřejmě dost naivního) předpokladu, že by tam vzduch byl nasycen podobnými vůněmi jako stejnojmenný parfém, mile ráda se tam ztratím… Sidi Bel Abbes je podle Serge vůně tabáková, mohla by připomínat nejblíže asi Tureckou kuřárnu, ale bez medu, kandovaného ovoce, oříšků. Nad nejjemnější, nejhladší, nejměkčí kůží se vznáší opar vonného kouře, pálí se vzácná dřeva a později přijdou na řadu i vzácné balzámy. Dýmkový tabák zůstává nezapálený, ale hladkou sladkoslanou ambergris lemují potůčky až téměř nesladké vanilky. Po rozvonění mi velmi připomíná L’Air du desert marocain v drydownu, bez obligátního tauerovského březového dehtu, bez tolika koření, jen sofistikovaná ambra, velejemné papírové pačuli, jasmínový kvítek na zjemnění, suchá dřeva a hlavně stále ta nejjemnější kůže s vonným kouřem.
Nekonečné dálky čekají za obzorem, až budou objeveny… A já si sednu do koženého křesílka na terase obložené dřevem, zapálím něco voňavě kouřícího, položím to před sebe na stolek, a budu pozorovat noční exotické město, blikající světla, poušť v dálce, zatímco ke mně budou doléhat zvuky a pramínky kouře a teplý vánek...
Poslední děkovačka za námi, je tedy definitivně po premiéře, euforické nadšení je jako levitace, lze po něm plout pár milimetrů nad rozpukanou dlažbou koridoru zákulisí. Hluk, štěbetání, vřava toho všeho... A já se tiše držím v Gaspardově kouřové auře, protože ten si už bonvivánsky vychutnává vydobytý a zasloužený kubánský doutník, jehož zlatavé okruží se matně leskne ve světle poblikávajících žárovek - a já toužím být neviditelná, nechci, aby mě od modrošedého doutnání cokoli odloučilo, jeho dotek třeba, ví, moc dobře ví, že dýcháme-li s Gaspardem stejný vzduch, je nebezpečí nelitostně kruté slovní přestřelky téměř hmatatelné.
Ale ne dneska.
Dneska ne.
Dnes mi Gaspard stvořil vonný azyl, ví to - a moji přítomnost tiše netrestá.
Takové malé "doma" to je.
Mazlivě a temně sladký tabák voní po sušeném ovoci a přikrádající se živočišnosti, kterou nelze zahrát.
Blíží se ráno, včerejšek i tábákové nokturno jsou nám stále v patách.
Ještě dlouho budou...
Sidi Bel Abbes je alžírské město a za ideálního (a zřejmě dost naivního) předpokladu, že by tam vzduch byl nasycen podobnými vůněmi jako stejnojmenný parfém, mile ráda se tam ztratím… Sidi Bel Abbes je podle Serge vůně tabáková, mohla by připomínat nejblíže asi Tureckou kuřárnu, ale bez medu, kandovaného ovoce, oříšků. Nad nejjemnější, nejhladší, nejměkčí kůží se vznáší opar vonného kouře, pálí se vzácná dřeva a později přijdou na řadu i vzácné balzámy. Dýmkový tabák zůstává nezapálený, ale hladkou sladkoslanou ambergris lemují potůčky až téměř nesladké vanilky. Po rozvonění mi velmi připomíná L’Air du desert marocain v drydownu, bez obligátního tauerovského březového dehtu, bez tolika koření, jen sofistikovaná ambra, velejemné papírové pačuli, jasmínový kvítek na zjemnění, suchá dřeva a hlavně stále ta nejjemnější kůže s vonným kouřem.
Nekonečné dálky čekají za obzorem, až budou objeveny… A já si sednu do koženého křesílka na terase obložené dřevem, zapálím něco voňavě kouřícího, položím to před sebe na stolek, a budu pozorovat noční exotické město, blikající světla, poušť v dálce, zatímco ke mně budou doléhat zvuky a pramínky kouře a teplý vánek...