Růže - silná, těžká až "olejová". Nos zabořený do obrovského pugétu rudých růží, bez přístupu kyslíku. Je to opravdu růžová bomba - nedovedla jsem si doposud představit, kolik síly může být v růži koncentrováno - u méně odolných jedinců může vyvolat závrať, o migréně či žaludeční nevolnosti nemluvě. A je to držák neuvěřitelný....
sytě zelená, hutná, horká, drsný vývar ze stonků, trní i krvavě rudých květů. kořenitá a pryskyřičná, lektvar se táhne jako med.. ale rozhodně není sladký, spíš horce lepkavý, jako chladnoucí sopečná láva, ze které vyrazí silné dravé zelené liány porostlé trny, před očima rostou a ovíjí a svírají, rozkvétají na nich rudé květy
krvavě rudá
mírně zavadlé, na okrajích slucem ožehlé okvětní lístky se sypou a hrozí slabého zahubit, zasypat, zničit
ostrá zbraň, plamenný meč.. zkrocená musí být nádherná, ale netroufla bych si
Vůbec nechápu, jestli máme ve flakonku stejnou vůni. Rozmarná, hravá ... něžná? To je drsnota sama, to je keř z pohádky o šípkové Růžence, který obrostl neprostupně celý zámek na 100 let. První navonění bych přirovnala k bojovému postavení mohutného zeleného šťavnatého keře plného ostnů, zdřevnatělých spodních částí a velkých rudých květů. Tento Trifid mě naprosto předčí svou inteligencí, sílou, sebevědomím a zasazuje mi první úder rovnou do čumáku, svíjím se bolestí a vracím úder, když opatrně se slzami na krajíčku se zavřenýma očima před sebou máchám zahradnickými nůžkami, bojím se a očekávám další hroznou ránu. Ta vzápětí přichází. Ne, tento keř nezkrotím. Propadám v usedavý pláč a cítím, že se mi spouští migréna. Tato sebevědomá kráska sleduje mé ponížené chování a po pár dnech mě přeci jen vezme na milost. Nyní se již kamarádíme a sklízím s ní samé pochvaly. Nevím, ale jestli to není pouze chladnějším počasím a jak mile se zase dostaví horké suché dny, tak tu kytku zase chytí nějaký amok a budu se muset před ní mít na pozoru.
Je to ako schytať kyticou ruží jednu rovno cez ksicht, prípadne pád zo záhradného rebríka priamo do statočne rozkvitnutého ružového kríka, proste ruža tam jednoznačne je, tú nezapriete, ale v tomto prípade pôsobí skôr ako nástroj pomsty…
Téhle růži říkám pozdně rokoková...rozmarná, hravá i něžná, erotizující až smilná, na pozadí však temná, těžká, silně smyslná, dramatická až k oběti. Jen podotýkám - rokoko je sloh kontrastů - narůžovělých šatů těžkých paruk a silné dekadence ...však to znáte z filmů.
Tedy nevím, jestli jí můžu nazvat majestátní růží, ale vybalila to na mě docela drsně a držela se zuby nehty – hotový květinový lektvar. A postup? Nejprve vhoďte do hrnce heřmánek i se zelenými lístky, poté přilijte hodně silný růžový olej, přidejte trochu koření, zakápněte vařícím medem a zamíchejte. Je hotovo a na konci vám z toho vykvete kompletní růže i s listy a dřevnatým stonkem.
…tohle není rozkvetlá růžička vonící v teplém letním vzduchu po ovoci nebo po čaji…
Tohle je temná, sametově temná, rudá, nachová růže,
která přechází skoro až do černa –
jako barva zaschlé krve…
Základ vůně není vyloženě dřevitý,
ale spíš dřevnatý – utržený, vadnoucí, zasychající a postupně pomalu dřevnatící zelený stonek růže.
Proto máte pocit, jakoby ta růže ani nebyla sladká, spíš tak nějak hustě drhne v nose.?.,
ale ne nepříjemně.
Ke konci zkrotne – od květu ulomíte stonek a zůstane vonět jenom samotný růžový květ…
…a jakoby i barva růže ožije – temně tmavě rudou prosvítí slunce, až je vidět jemné žilkování, ohřeje okvětní plátky a vysvobodí jemnou čerstvou růžovou vůni ven..!
22/10/09
Růže - silná, těžká až "olejová". Nos zabořený do obrovského pugétu rudých růží, bez přístupu kyslíku. Je to opravdu růžová bomba - nedovedla jsem si doposud představit, kolik síly může být v růži koncentrováno - u méně odolných jedinců může vyvolat závrať, o migréně či žaludeční nevolnosti nemluvě. A je to držák neuvěřitelný....
sytě zelená, hutná, horká, drsný vývar ze stonků, trní i krvavě rudých květů. kořenitá a pryskyřičná, lektvar se táhne jako med.. ale rozhodně není sladký, spíš horce lepkavý, jako chladnoucí sopečná láva, ze které vyrazí silné dravé zelené liány porostlé trny, před očima rostou a ovíjí a svírají, rozkvétají na nich rudé květy
krvavě rudá
mírně zavadlé, na okrajích slucem ožehlé okvětní lístky se sypou a hrozí slabého zahubit, zasypat, zničit
ostrá zbraň, plamenný meč.. zkrocená musí být nádherná, ale netroufla bych si
Vůbec nechápu, jestli máme ve flakonku stejnou vůni. Rozmarná, hravá ... něžná? To je drsnota sama, to je keř z pohádky o šípkové Růžence, který obrostl neprostupně celý zámek na 100 let. První navonění bych přirovnala k bojovému postavení mohutného zeleného šťavnatého keře plného ostnů, zdřevnatělých spodních částí a velkých rudých květů. Tento Trifid mě naprosto předčí svou inteligencí, sílou, sebevědomím a zasazuje mi první úder rovnou do čumáku, svíjím se bolestí a vracím úder, když opatrně se slzami na krajíčku se zavřenýma očima před sebou máchám zahradnickými nůžkami, bojím se a očekávám další hroznou ránu. Ta vzápětí přichází. Ne, tento keř nezkrotím. Propadám v usedavý pláč a cítím, že se mi spouští migréna. Tato sebevědomá kráska sleduje mé ponížené chování a po pár dnech mě přeci jen vezme na milost. Nyní se již kamarádíme a sklízím s ní samé pochvaly. Nevím, ale jestli to není pouze chladnějším počasím a jak mile se zase dostaví horké suché dny, tak tu kytku zase chytí nějaký amok a budu se muset před ní mít na pozoru.
Je to ako schytať kyticou ruží jednu rovno cez ksicht, prípadne pád zo záhradného rebríka priamo do statočne rozkvitnutého ružového kríka, proste ruža tam jednoznačne je, tú nezapriete, ale v tomto prípade pôsobí skôr ako nástroj pomsty…
Téhle růži říkám pozdně rokoková...rozmarná, hravá i něžná, erotizující až smilná, na pozadí však temná, těžká, silně smyslná, dramatická až k oběti. Jen podotýkám - rokoko je sloh kontrastů - narůžovělých šatů těžkých paruk a silné dekadence ...však to znáte z filmů.
Tedy nevím, jestli jí můžu nazvat majestátní růží, ale vybalila to na mě docela drsně a držela se zuby nehty – hotový květinový lektvar. A postup? Nejprve vhoďte do hrnce heřmánek i se zelenými lístky, poté přilijte hodně silný růžový olej, přidejte trochu koření, zakápněte vařícím medem a zamíchejte. Je hotovo a na konci vám z toho vykvete kompletní růže i s listy a dřevnatým stonkem.
…tohle není rozkvetlá růžička vonící v teplém letním vzduchu po ovoci nebo po čaji…
Tohle je temná, sametově temná, rudá, nachová růže,
která přechází skoro až do černa –
jako barva zaschlé krve…
Základ vůně není vyloženě dřevitý,
ale spíš dřevnatý – utržený, vadnoucí, zasychající a postupně pomalu dřevnatící zelený stonek růže.
Proto máte pocit, jakoby ta růže ani nebyla sladká, spíš tak nějak hustě drhne v nose.?.,
ale ne nepříjemně.
Ke konci zkrotne – od květu ulomíte stonek a zůstane vonět jenom samotný růžový květ…
…a jakoby i barva růže ožije – temně tmavě rudou prosvítí slunce, až je vidět jemné žilkování, ohřeje okvětní plátky a vysvobodí jemnou čerstvou růžovou vůni ven..!
22/10/09