Svěží růže s jemným kovově citrusovým nádechem a sušenými bylinkami (ve složení je uváděna bazalka, ale mě to připadá spíš jako vyvanulá máta), s trochou nasládlého pudrokrému a stínem jemně medicinální ambry. Zvláštní a velice příjemná kombinace tepla a chladu, ale bohužel patří k Artisanům se slabou intenzitu a nevalnou výdrží.
Vůni růží miluju, a tak jsem byla na tuhle oslavu májové růže zvědavá zvlášť, když na ní Bertrand Duchaufour tentokrát nepracoval výhradně sám. No bohužel zázrak se nekoná. Rose Privée je klasická kytice lehkých svěžích růžiček, doplněná zelenou mandarinkou a rozdrcenými lístky čerstvé bazalky. Kromě toho ji svou květinovou pikantností ozvlášťňuje i jeden malý karafiátek a pár klásků ambrově prohřátého sena. V téhle fázi bych tomu tu slunnou jižní Francii klidně odkývala.
Jenže po rozvonění to všechno vystřídá špetka pižma s nevýraznými krémovými podtóny magnólie a trocha pačuli, které má růži dodat jakože moderní chypre nádech a pro mě to bohužel celé sklouzne do poměrně tuctové řídké růžové vodičky. Navíc nemá jako drtivá většina starších L´Artisanů nijak zvlášť valnou výdrž a rychle se rozpadne. Jedinou opravdu povedenou růží tak pro mne u této značky i nadále zůstává Voleur de Roses.
Svěží růže s jemným kovově citrusovým nádechem a sušenými bylinkami (ve složení je uváděna bazalka, ale mě to připadá spíš jako vyvanulá máta), s trochou nasládlého pudrokrému a stínem jemně medicinální ambry. Zvláštní a velice příjemná kombinace tepla a chladu, ale bohužel patří k Artisanům se slabou intenzitu a nevalnou výdrží.
Vůni růží miluju, a tak jsem byla na tuhle oslavu májové růže zvědavá zvlášť, když na ní Bertrand Duchaufour tentokrát nepracoval výhradně sám. No bohužel zázrak se nekoná. Rose Privée je klasická kytice lehkých svěžích růžiček, doplněná zelenou mandarinkou a rozdrcenými lístky čerstvé bazalky. Kromě toho ji svou květinovou pikantností ozvlášťňuje i jeden malý karafiátek a pár klásků ambrově prohřátého sena. V téhle fázi bych tomu tu slunnou jižní Francii klidně odkývala.
Jenže po rozvonění to všechno vystřídá špetka pižma s nevýraznými krémovými podtóny magnólie a trocha pačuli, které má růži dodat jakože moderní chypre nádech a pro mě to bohužel celé sklouzne do poměrně tuctové řídké růžové vodičky. Navíc nemá jako drtivá většina starších L´Artisanů nijak zvlášť valnou výdrž a rychle se rozpadne. Jedinou opravdu povedenou růží tak pro mne u této značky i nadále zůstává Voleur de Roses.