Kdesi som čítala, že keď sa Mona di Orio začala učiť parfumérskemu remeslu u Edmonda Roudnitska, ako jednu z prvých, alebo najťažších úloh - to si už presne nepamätám - dostala napodobniť vôňu konkrétnej ruže, ktorá rástla pod oknom. Či je tá historka pravdivá, alebo nie, rozhodne som po nej vždy bola zvedavá na nejakú ružu od nej. Aká teda ja? Začína tvrdšími staromódnymi aldehydmi. Potom prichádzajú ťažšie, ale už kvetinovo-korenisté tóny...krásna, temná, zamatová ruža, akých je ale X...potom sa ako prevrátením plášťa predvedie jemne púdrovo-vanilková ruža. No a keď toto odvanie, potom to príde! Nádherná, živá, letná ovocná ruža, nie odtrhnutá z kríka, ale rovno na tom kríku, ešte vlhká od rannej rosy, ale čerstvo doširoka rozvinutá na jasnom, predpoludňajšom, ešte nepálivom slnku. Nádhera!!! A takto drží už 11 hodín!!!
Zřejmě víte, že tato vůně byla uvedena na trh až po Monině náhlé smrti po operaci v prosinci roku 2011, takže je nejen vyvrcholením její studie o tomto zvláštním druhu pnoucí růže, jejíž název vůně nese, ale zároveň i jakousi poctou jejímu životu a práci parfumérky. Má vyprávět život růže od rozpuku jejího poupěte přes úplné rozvinutí květu až po uvadnutí. A já s radostí konstatuji, že přesně to jsem zde našla.
Začíná závanem jiskřivých citrusových aldehydů, koření, křehounké „sametové“ broskve a mladistvé svěží růže. A netrvá dlouho a tahle růžolící kráska nám skrze květinovou sladkost muškátů, krotký zemitý tón pačuli, špetku nasládlého koření a měkounkou kůži začne dospívat a tmavnout do karmínově červené. Proti nim nám tu báječně stojí v kontrastu odlehčující až éterické pudrové „vanilkové“ tóny, které vůni uhladí.
Celkovou měkkost podtrhuje i ambra v základu. Tady už nám ale díky cedru a jemným pryskyřicím růže pomalinku usychá. Ovšem zásluhou stále přítomné (i když už slabší) slunečné „sametové“ broskve z počátku z toho však vůbec nemáte špatný či snad depresivní pocit, ona ta růže vážně odchází s úsměvem na tváří (moc příjemný balsamický drydown).
Mladá, ale až olejovitá růže s velmi výrazným muškátem, který ji chvílemi odsouvá do pozadí. Hodně kořenitá, hlavně hřebíček je zřetelný – jako by ty jednotlivé kousky byly zapíchnuté do přezrálého a už změklého pomeranče, že kterého tak pomalu odtéká šťáva. Když si ještě počkáme, začne pomalu vystupovat i balzamický základ, nasládle zakouřený a santalový (mimochodem velmi pěkně santalový, podoba „vonné tyčinky“ s takovou tou drhnoucí tlumenou sladkostí ala Serge nebo Tom, když si od nich odmyslíme ty dorty /či případně tuny indického koření/, co k tomu přidali). Téhle růži je nutno přiznat to, že se i přes značnou konkurenci růžových vůní od ostatních liší.
Kdesi som čítala, že keď sa Mona di Orio začala učiť parfumérskemu remeslu u Edmonda Roudnitska, ako jednu z prvých, alebo najťažších úloh - to si už presne nepamätám - dostala napodobniť vôňu konkrétnej ruže, ktorá rástla pod oknom. Či je tá historka pravdivá, alebo nie, rozhodne som po nej vždy bola zvedavá na nejakú ružu od nej. Aká teda ja? Začína tvrdšími staromódnymi aldehydmi. Potom prichádzajú ťažšie, ale už kvetinovo-korenisté tóny...krásna, temná, zamatová ruža, akých je ale X...potom sa ako prevrátením plášťa predvedie jemne púdrovo-vanilková ruža. No a keď toto odvanie, potom to príde! Nádherná, živá, letná ovocná ruža, nie odtrhnutá z kríka, ale rovno na tom kríku, ešte vlhká od rannej rosy, ale čerstvo doširoka rozvinutá na jasnom, predpoludňajšom, ešte nepálivom slnku. Nádhera!!! A takto drží už 11 hodín!!!
Zřejmě víte, že tato vůně byla uvedena na trh až po Monině náhlé smrti po operaci v prosinci roku 2011, takže je nejen vyvrcholením její studie o tomto zvláštním druhu pnoucí růže, jejíž název vůně nese, ale zároveň i jakousi poctou jejímu životu a práci parfumérky. Má vyprávět život růže od rozpuku jejího poupěte přes úplné rozvinutí květu až po uvadnutí. A já s radostí konstatuji, že přesně to jsem zde našla.
Začíná závanem jiskřivých citrusových aldehydů, koření, křehounké „sametové“ broskve a mladistvé svěží růže. A netrvá dlouho a tahle růžolící kráska nám skrze květinovou sladkost muškátů, krotký zemitý tón pačuli, špetku nasládlého koření a měkounkou kůži začne dospívat a tmavnout do karmínově červené. Proti nim nám tu báječně stojí v kontrastu odlehčující až éterické pudrové „vanilkové“ tóny, které vůni uhladí.
Celkovou měkkost podtrhuje i ambra v základu. Tady už nám ale díky cedru a jemným pryskyřicím růže pomalinku usychá. Ovšem zásluhou stále přítomné (i když už slabší) slunečné „sametové“ broskve z počátku z toho však vůbec nemáte špatný či snad depresivní pocit, ona ta růže vážně odchází s úsměvem na tváří (moc příjemný balsamický drydown).
Mladá, ale až olejovitá růže s velmi výrazným muškátem, který ji chvílemi odsouvá do pozadí. Hodně kořenitá, hlavně hřebíček je zřetelný – jako by ty jednotlivé kousky byly zapíchnuté do přezrálého a už změklého pomeranče, že kterého tak pomalu odtéká šťáva. Když si ještě počkáme, začne pomalu vystupovat i balzamický základ, nasládle zakouřený a santalový (mimochodem velmi pěkně santalový, podoba „vonné tyčinky“ s takovou tou drhnoucí tlumenou sladkostí ala Serge nebo Tom, když si od nich odmyslíme ty dorty /či případně tuny indického koření/, co k tomu přidali). Téhle růži je nutno přiznat to, že se i přes značnou konkurenci růžových vůní od ostatních liší.