Šťavnatá růže, sladkost je tlumená zvláštním tónem - necítím sůl, spíše něco nahořklého, trpkého, připomíná mi to gumovou hadici :) Trvá to dlouho, jedině nečichat zblízka, jen letmé závany kolem. Možná je to přece jen sůl, tedy spíše slánka a pořád cítím ten nahořkle gumový tón. Vůně je docela jednotvárná, ovšem líbí se mi v kombinaci s Italien Citrus.
Chtěl jsi to zkusit.
Co to udělá.
//Měl bys to vědět, chemie přece, it´s easy...//
A tak jsi to udělal.
Vzal jsi růži, její karmínový květ, zasypal ho jemnou solí.
A čekal dlouhé dny.
//Já ne, nechtěla jsem u toho ani být...//
Stalo se.
Okvětní lístky se proměnily v křehký hedvábný papír, ztratila se barva, šťavnatost života, zůstala zvěčnělá jemnost, slaná, pudrová, bylinná, v tom stopa dřevité zeleně, tichý a suchý vítr, spíš z pampy než od moře... A zase mě napadá to, co se mi na mysl vrací nechtěně často... Bye, bye, Miss American Pie, drove my Chevy to the levee, but the levee was dry...
Už sám název vlastně naznačuje, co od téhle růže očekávat. Jiskřivé bio citrusy nám tu společně se slanými tóny, pižmem a dalšími složkami představují mořskou vodou, která zlehka olizuje růži, ležící na bílé písečné pláži. Jednu chvilku je růže díky přidanému lipovému květu příjemně nasládlá. Nicméně po rozvonění převáží spíš její ovocná stránka. V téhle fázi jsou v ní cítit i traviny, lemující pobřeží. Škoda jen, že sama ta růže nevydrží až do úplného konce a v základu nám tak zůstane už jen ta pláž. Každopádně i tak mi přijde povedená.
Růže se sušenými meruňkami, kterou omývá slaná voda v přílivu mořských vln. Perlivá jako vinný střik z polosladkého, ovocem vonícího tokaje. Není třeba se obávat vodních tónů, jsou zde příjemně utlumené jen do podoby jakési tekutosti. Slanost je jen mírná a osvěžující, žádné chaluhy. Ovocná fáze trvá poměrně dlouho a spíš se prohlubuje a převládá - a tady je kámen úrazu. Vůně začně být zjména ovocná, řidší až vodnatá, trochu drhnoucí a nudná. Škoda.
Šťavnatá růže, sladkost je tlumená zvláštním tónem - necítím sůl, spíše něco nahořklého, trpkého, připomíná mi to gumovou hadici :) Trvá to dlouho, jedině nečichat zblízka, jen letmé závany kolem. Možná je to přece jen sůl, tedy spíše slánka a pořád cítím ten nahořkle gumový tón. Vůně je docela jednotvárná, ovšem líbí se mi v kombinaci s Italien Citrus.
Chtěl jsi to zkusit.
Co to udělá.
//Měl bys to vědět, chemie přece, it´s easy...//
A tak jsi to udělal.
Vzal jsi růži, její karmínový květ, zasypal ho jemnou solí.
A čekal dlouhé dny.
//Já ne, nechtěla jsem u toho ani být...//
Stalo se.
Okvětní lístky se proměnily v křehký hedvábný papír, ztratila se barva, šťavnatost života, zůstala zvěčnělá jemnost, slaná, pudrová, bylinná, v tom stopa dřevité zeleně, tichý a suchý vítr, spíš z pampy než od moře... A zase mě napadá to, co se mi na mysl vrací nechtěně často... Bye, bye, Miss American Pie, drove my Chevy to the levee, but the levee was dry...
Už sám název vlastně naznačuje, co od téhle růže očekávat. Jiskřivé bio citrusy nám tu společně se slanými tóny, pižmem a dalšími složkami představují mořskou vodou, která zlehka olizuje růži, ležící na bílé písečné pláži. Jednu chvilku je růže díky přidanému lipovému květu příjemně nasládlá. Nicméně po rozvonění převáží spíš její ovocná stránka. V téhle fázi jsou v ní cítit i traviny, lemující pobřeží. Škoda jen, že sama ta růže nevydrží až do úplného konce a v základu nám tak zůstane už jen ta pláž. Každopádně i tak mi přijde povedená.
Růže se sušenými meruňkami, kterou omývá slaná voda v přílivu mořských vln. Perlivá jako vinný střik z polosladkého, ovocem vonícího tokaje. Není třeba se obávat vodních tónů, jsou zde příjemně utlumené jen do podoby jakési tekutosti. Slanost je jen mírná a osvěžující, žádné chaluhy. Ovocná fáze trvá poměrně dlouho a spíš se prohlubuje a převládá - a tady je kámen úrazu. Vůně začně být zjména ovocná, řidší až vodnatá, trochu drhnoucí a nudná. Škoda.