Rosso - Tawny nebo Ruby? Začátek je jako červené portské víno. Po pár vteřinách krásné temné vínové vůně si uvědomuju, že je víno nějak moc uleželé, je z něj cítit dřevo, které bylo po mnoho let uložené v kamenném sklepě. K zatuchlince se přidává vůně kadidla, sílí a je téměř k nevydržení, kadidlový kouř se vpíjí do oblečení, vlasů a nosu tak, že ho vnímám ne jako tu příjemnou, nasládlou, kostelní vůni, ale jako hadry, které nedoschly a zavánějí nelibým odérem, který se navíc někdo snažil přehlušit vonnými tyčinkami. Po nějaké době se kadidlo opět usadí do snesitelné podoby a zesládne vanilkou. Takže vlastně skoro vánoční vůně - portské víno, kostelní kadidlo a vanilkové rohlíčky.
Nevím proč, ale tahle vůně mi přijde strašně suchá, vyprahlá, jako seno. Ne čerstvé, ale to, co je už dlouho na půdě. Zároveň začíná být sladká, jako by pod tím senem ležela kostka cukru, po delší době i ten karamel. Ta suchost se nevytrácí. Možná ty slaměnky, ale nepamatuji se, že by nějak voněly, když je babička na půdě sušila. Marně se snažím najít dřevo a alkohol, jak popisovaly recenze, ale přidává se vůně vanilky a tím se vytrácí i vysušenost vůně. Asi po dvou hodinách se i ta troška dřeva a pryskyřice se objevila, ale vanilka jí krásně zjemní, jako vůně vanilkového alkoholu v dřevěném sudu.
16. 7. 2016
Je sobotní dopoledne a já vcházím k prarodičům do domečku. Á, známá vůně prastarého nábytku, sušeného ovoce a kytek. Nakouknu do dědovy truhlářské dílničky. Ahoj mi zmrzne v hrdle. Ale, ale… zas tam něco popíjí, lumpík. Na čerstvě nalakovaném stolku, to bude průšvih! Ne, nebudu ho v jeho chvilce se štamprličkou rušit.
Vůně karamelu mě táhne za babi. No jasně, chystá dort. K jejich zlatému výročí! A děda ten koňáček někde vyšťoural. Doufám, že babička nenašla voňavku, kterou jsme s dědouškem minulý týden tak dlouho vybírali! „Má ráda takové starodávné, víš, děvče?“
A už mě vítá babuška vonící cukrem a trochu kostelem. Chceš líznout karamelu, růžičko moje? Otvírám oči. To byl krásný návrat do minulosti. A vůně dřev, laku a závan alkoholu provází slabounce mé nechtěné vstávání.
Takhle voněly na babiččině dvoře starobylé velké sáně, když se do nich v létě opřelo slunce....spojují se tu kovové tóny, dřevo, lak, cukr - hodně cukru, který tu krystalizuje z rozlité limonády a překvapivě mi tu vůbec nevadí, protože všechno to uhlazují a svazují do kytice slaměnky prorůstající všude kolem, a vysušuje srpnové slunce.
Opravdu netuším, co by na téhle orientálce mělo být růžového kromě úvodního pikosekundového závanu svěží růže, protože potom vůně okamžitě ztmavne. Nevím, jestli je to kombinací olibana, cukru, davany s vůní pečených švestek a pačuli, ale na mojí kůži cítím směs mleté kávy a surového kakaa, do níž se postupně dále vmísí s vůní slaměnky s tóny medu, sušeného tabáku a jemných dřevitých pilin.
Po rozvonění už jen vůni prohřeje sladká propolisová ambra se špetkou vanilky a přidá se trocha vetiveru, který ji společně se slaměnkou dodá takovou tu lehkou orientální zakouřenost. K vyzkoušení bych doporučila zejména těm, na kom podobně jako na mně nefunguje Immortelle de Corse, tady to té slaměnce s kadidlem sluší podle mě víc.
Rosso - Tawny nebo Ruby? Začátek je jako červené portské víno. Po pár vteřinách krásné temné vínové vůně si uvědomuju, že je víno nějak moc uleželé, je z něj cítit dřevo, které bylo po mnoho let uložené v kamenném sklepě. K zatuchlince se přidává vůně kadidla, sílí a je téměř k nevydržení, kadidlový kouř se vpíjí do oblečení, vlasů a nosu tak, že ho vnímám ne jako tu příjemnou, nasládlou, kostelní vůni, ale jako hadry, které nedoschly a zavánějí nelibým odérem, který se navíc někdo snažil přehlušit vonnými tyčinkami. Po nějaké době se kadidlo opět usadí do snesitelné podoby a zesládne vanilkou. Takže vlastně skoro vánoční vůně - portské víno, kostelní kadidlo a vanilkové rohlíčky.
Nevím proč, ale tahle vůně mi přijde strašně suchá, vyprahlá, jako seno. Ne čerstvé, ale to, co je už dlouho na půdě. Zároveň začíná být sladká, jako by pod tím senem ležela kostka cukru, po delší době i ten karamel. Ta suchost se nevytrácí. Možná ty slaměnky, ale nepamatuji se, že by nějak voněly, když je babička na půdě sušila. Marně se snažím najít dřevo a alkohol, jak popisovaly recenze, ale přidává se vůně vanilky a tím se vytrácí i vysušenost vůně. Asi po dvou hodinách se i ta troška dřeva a pryskyřice se objevila, ale vanilka jí krásně zjemní, jako vůně vanilkového alkoholu v dřevěném sudu.
16. 7. 2016
Je sobotní dopoledne a já vcházím k prarodičům do domečku. Á, známá vůně prastarého nábytku, sušeného ovoce a kytek. Nakouknu do dědovy truhlářské dílničky. Ahoj mi zmrzne v hrdle. Ale, ale… zas tam něco popíjí, lumpík. Na čerstvě nalakovaném stolku, to bude průšvih! Ne, nebudu ho v jeho chvilce se štamprličkou rušit.
Vůně karamelu mě táhne za babi. No jasně, chystá dort. K jejich zlatému výročí! A děda ten koňáček někde vyšťoural. Doufám, že babička nenašla voňavku, kterou jsme s dědouškem minulý týden tak dlouho vybírali! „Má ráda takové starodávné, víš, děvče?“
A už mě vítá babuška vonící cukrem a trochu kostelem. Chceš líznout karamelu, růžičko moje? Otvírám oči. To byl krásný návrat do minulosti. A vůně dřev, laku a závan alkoholu provází slabounce mé nechtěné vstávání.
Takhle voněly na babiččině dvoře starobylé velké sáně, když se do nich v létě opřelo slunce....spojují se tu kovové tóny, dřevo, lak, cukr - hodně cukru, který tu krystalizuje z rozlité limonády a překvapivě mi tu vůbec nevadí, protože všechno to uhlazují a svazují do kytice slaměnky prorůstající všude kolem, a vysušuje srpnové slunce.
Opravdu netuším, co by na téhle orientálce mělo být růžového kromě úvodního pikosekundového závanu svěží růže, protože potom vůně okamžitě ztmavne. Nevím, jestli je to kombinací olibana, cukru, davany s vůní pečených švestek a pačuli, ale na mojí kůži cítím směs mleté kávy a surového kakaa, do níž se postupně dále vmísí s vůní slaměnky s tóny medu, sušeného tabáku a jemných dřevitých pilin.
Po rozvonění už jen vůni prohřeje sladká propolisová ambra se špetkou vanilky a přidá se trocha vetiveru, který ji společně se slaměnkou dodá takovou tu lehkou orientální zakouřenost. K vyzkoušení bych doporučila zejména těm, na kom podobně jako na mně nefunguje Immortelle de Corse, tady to té slaměnce s kadidlem sluší podle mě víc.