Cedrovým olejovitým dřevem podbarvené opilé zkaramelizované sladké ovoce, které na mě skoro až "kvasí" a je živočišné. Samé pěkné složky, které mi dohromady vytvořily z "Večerní hrušky" nepříjemnou, silnou, až obtěžující vůni.
Hned je tady vidět jiná ruka. Ovoce v začátku, krásné, malinko proslazené, nehořké, nekyselé. Svěží a letní. Ze všeho nejvíc se hlásí hruška. Má příjemnou podobu, snaží se prosadit, ale vůně turecké růže ji nedává moc šanci. Kašmírové dřevo a bílý cedr už jen vůni zjemní. Líbí se mi. Přesto mi přijde, že vůni tohoto typu je celkově dost a dá se vybrat něco s lepší a delší výdrží.
Od dob seznámení se s AA Gentiana hledám nějakou podobnou hrušku, která by ve mně zanechala nějaké podobné emoce. Poirier d´Un Soir k tomu měla po černorybízovém úvodu, dodávající hrušce svěžest a měkkost, slušně našlápnuto. Krátká lázeň v lehce zkaramelizovaném rumu pak na chvilku naznačila gurmánský směr a změnila ji v máslovku.
Nejzajímavější v téhle vůni se však nakonec nestala hruška, ale březový tér. V Tauerovkách je vždycky tak koncentrovaný, že evokuje skoro až ropnou plošinu, tady spíš v kombinaci s ostatními složkami vyvolává dojem, že se jedná o mísu hrušek uprostřed zahrady plné kamenných soch a doutnajících loučí. Jenže po necelých dvou hodinách zazvonil zvonec a hruškové pohádce byl konec a zůstala jen pivoňka s hřejivým mošusovým semínkem a průsvitným cedrem.
Cedrovým olejovitým dřevem podbarvené opilé zkaramelizované sladké ovoce, které na mě skoro až "kvasí" a je živočišné. Samé pěkné složky, které mi dohromady vytvořily z "Večerní hrušky" nepříjemnou, silnou, až obtěžující vůni.
Hned je tady vidět jiná ruka. Ovoce v začátku, krásné, malinko proslazené, nehořké, nekyselé. Svěží a letní. Ze všeho nejvíc se hlásí hruška. Má příjemnou podobu, snaží se prosadit, ale vůně turecké růže ji nedává moc šanci. Kašmírové dřevo a bílý cedr už jen vůni zjemní. Líbí se mi. Přesto mi přijde, že vůni tohoto typu je celkově dost a dá se vybrat něco s lepší a delší výdrží.
Od dob seznámení se s AA Gentiana hledám nějakou podobnou hrušku, která by ve mně zanechala nějaké podobné emoce. Poirier d´Un Soir k tomu měla po černorybízovém úvodu, dodávající hrušce svěžest a měkkost, slušně našlápnuto. Krátká lázeň v lehce zkaramelizovaném rumu pak na chvilku naznačila gurmánský směr a změnila ji v máslovku.
Nejzajímavější v téhle vůni se však nakonec nestala hruška, ale březový tér. V Tauerovkách je vždycky tak koncentrovaný, že evokuje skoro až ropnou plošinu, tady spíš v kombinaci s ostatními složkami vyvolává dojem, že se jedná o mísu hrušek uprostřed zahrady plné kamenných soch a doutnajících loučí. Jenže po necelých dvou hodinách zazvonil zvonec a hruškové pohádce byl konec a zůstala jen pivoňka s hřejivým mošusovým semínkem a průsvitným cedrem.