Řízná sladce dřevitá pačuliovka, výrazná, ale velmi příjemná (žádná suchá ani mokrá hlína). Postupem času se rozvoněla do sladce ambrové vůně, mírně zakouřené. Vůně, která by se neztratila ani mezi arabkami....
První úder, to není žádná vodička - sušárna tabáku, teplota vzduchu příjemných 22°C.
Nejprve tabákové listy zelené, které postupně zasychají. Po hodině většinou už uschlé, jen vespod ještě straší vůně těch nedoschlých z navlhlého rohu hliněné udusané podlahy. Nakonec přetrvává už jen ten dýmkový tabák s lehounkou vůní dřevěných trámů sušárny. Mile překvapila kombinace vanilky, tolu a tonky v základu. Vůbec z nich není zahřívací slaďárna. Je úplně zřejmé, že na téhle farmě se cukrová třtina nepěstuje, možná se jen samozásobují kakaem, někde v kuchyni právě nahrubo podrtili pár zrnek.
Nejde nijak výrazně do prostoru, minimálně 5 - 6 hodin vydrží. Lehce odtažitá elegance.
v úvodu hnědé ořechové slupky, slupky jsou uložené ve sklepě, cítím pach sklepní vlhké hlíny, taky jsou tam vyskládané nedovřené sklenice medu, mihne se i typická ambrová zatuchlinka. na dřevěných policích tu máme rozložené sušené vanilkové lusky, ovšem těm asi místo na uskladnění nebylo moc dobře vybráno...tam jistojistě chytnou plíseň. aby se tak nestalo, někdo je hustě prosypal suchým cukrem. sypké kakao nebo spíš vysušenou strouhanou čokoládu cítím až po delší době - vůně má vynikající výdrž, celou dobu je dost sladká a přitom pořád cítím ten "sklep"
nedalo mi to a musela jsem porovnávat s chanelovským Coromandelem-tak úvod ten je úplně jinde, chladné mýdlo ani květiny tu nejsou ani v náznaku, ale po pár hodinách přeci jen nějakou podobu nacházím. rozdíl je rozhodně v té vanilkové sladkosti, ta je zásadní. tohle je opravdu pačuli gurmánské, téměř jedlé, i když pro tu dobrotu je nutné sejít dolů do sklepa.
Jak už napovídá sám název, jedná se o tradiční kořenitou pačuliovku, jejíž zemitost v úvodní fázi zdůrazňuje vetiver. Ten společně s ostrouhanotužkovým cedrem postupně zcela z pačuli vysaje veškerou zelenou vlhkost a to tak z pomocí santalu s tóny kokosových sušenek, mandlové tonky, vanilky a bílého pižma ukáže i svou lehce gurmánskou stránku v podobě vůně surového kakaa.
gurmánská pačuli pro výstřední labužníky, kteří právěnabytou čokoládovou pochoutku utíkají zbaštit do vlhkého mlází, kde hlína, kopřivy a plevelné byliny jen podkreslují lahodnou čokoládu, která vám stéká po prstech a voní mírně mandlemi a vanilkou ...a chutná...
Klasika pro všechny milovnice pačuli. A možná i pro ty, co ho právě nemusí. Tady je pačuli elegantní, jen na začátku vlhce zemité, pak už hrany ohlazuje mandlová sladkost tonky, vanilka a čisté bílé pižmo. Dlouhá výdrž a to, že jde do prostoru, prozrazuje, že jde o vůni z doby, kdy tohle ještě bylo standardem.
Řízná sladce dřevitá pačuliovka, výrazná, ale velmi příjemná (žádná suchá ani mokrá hlína). Postupem času se rozvoněla do sladce ambrové vůně, mírně zakouřené. Vůně, která by se neztratila ani mezi arabkami....
První úder, to není žádná vodička - sušárna tabáku, teplota vzduchu příjemných 22°C.
Nejprve tabákové listy zelené, které postupně zasychají. Po hodině většinou už uschlé, jen vespod ještě straší vůně těch nedoschlých z navlhlého rohu hliněné udusané podlahy. Nakonec přetrvává už jen ten dýmkový tabák s lehounkou vůní dřevěných trámů sušárny. Mile překvapila kombinace vanilky, tolu a tonky v základu. Vůbec z nich není zahřívací slaďárna. Je úplně zřejmé, že na téhle farmě se cukrová třtina nepěstuje, možná se jen samozásobují kakaem, někde v kuchyni právě nahrubo podrtili pár zrnek.
Nejde nijak výrazně do prostoru, minimálně 5 - 6 hodin vydrží. Lehce odtažitá elegance.
v úvodu hnědé ořechové slupky, slupky jsou uložené ve sklepě, cítím pach sklepní vlhké hlíny, taky jsou tam vyskládané nedovřené sklenice medu, mihne se i typická ambrová zatuchlinka. na dřevěných policích tu máme rozložené sušené vanilkové lusky, ovšem těm asi místo na uskladnění nebylo moc dobře vybráno...tam jistojistě chytnou plíseň. aby se tak nestalo, někdo je hustě prosypal suchým cukrem. sypké kakao nebo spíš vysušenou strouhanou čokoládu cítím až po delší době - vůně má vynikající výdrž, celou dobu je dost sladká a přitom pořád cítím ten "sklep"
nedalo mi to a musela jsem porovnávat s chanelovským Coromandelem-tak úvod ten je úplně jinde, chladné mýdlo ani květiny tu nejsou ani v náznaku, ale po pár hodinách přeci jen nějakou podobu nacházím. rozdíl je rozhodně v té vanilkové sladkosti, ta je zásadní. tohle je opravdu pačuli gurmánské, téměř jedlé, i když pro tu dobrotu je nutné sejít dolů do sklepa.
Jak už napovídá sám název, jedná se o tradiční kořenitou pačuliovku, jejíž zemitost v úvodní fázi zdůrazňuje vetiver. Ten společně s ostrouhanotužkovým cedrem postupně zcela z pačuli vysaje veškerou zelenou vlhkost a to tak z pomocí santalu s tóny kokosových sušenek, mandlové tonky, vanilky a bílého pižma ukáže i svou lehce gurmánskou stránku v podobě vůně surového kakaa.
gurmánská pačuli pro výstřední labužníky, kteří právěnabytou čokoládovou pochoutku utíkají zbaštit do vlhkého mlází, kde hlína, kopřivy a plevelné byliny jen podkreslují lahodnou čokoládu, která vám stéká po prstech a voní mírně mandlemi a vanilkou ...a chutná...
Klasika pro všechny milovnice pačuli. A možná i pro ty, co ho právě nemusí. Tady je pačuli elegantní, jen na začátku vlhce zemité, pak už hrany ohlazuje mandlová sladkost tonky, vanilka a čisté bílé pižmo. Dlouhá výdrž a to, že jde do prostoru, prozrazuje, že jde o vůni z doby, kdy tohle ještě bylo standardem.