Jen si mě provokuj,požďuchuj a popichuj,stejně vím,že jednou budeš můj,propadneš mi a pak Tě budu ovládat,hrát si s Tebou a tahat za strunky,drnkat jek se mi zrovna zlíbí na vysoké C,dur i moll,celou osnovu s Tebou vymetu a ty noty si nestihneš ani zapsat.Jsi tak sladký ve své nevědomosti,tak osvěžující se svou naivitou,tak vzrušující svou živočišností,dovolím Ti chtít mě bezpodmínečně,beznaděně a vytrvale.Plápolej si za mnou a hoř,rozplývej se a lichoť mi,víš jak to mám ráda...
(obvyklá kvalita,sladce pikantní naalkoholovatělý přitažlivě nakyslý velepříjemný pryskyřičnatý oud,medová pikantnost by klidně mohla patřit macerátu rudé růže/karafiátu kdyby tam byly,místy problikává až žvýkačková svěžest,smolná hustota,kořeněná štipkavost,osobně bych uvítala větší grády postřikem ale je diabolická ze své podstaty,"Čaký" jako miminko...)
...teď už po mně navíc loupe tabákovýma očima,mmm(tenhle kousek by dostal samostatnou kapitolu v knize požitkářské Vilmy ze "Žen v pokušení")
kvalitní alkohol ve vypáleném sudu. višně v tom alkoholu naložené.
plesnivá kožená brašna, ve které jsou lahve toho alkoholu naskládané. oud "uzený", ale docela krotký, sladký a šťavnatý, dámský a sladký
po hodině se rozvoní do podoby starší dámy, která po delší době vyrazila do společnosti. vytáhne ze skříně krásné šaty provoněné vůněmi dávno minulými, proložené hedvábným papírem, růžovými lístky a vanilkovými lusky... a ze dna dřevěné, dlouho neotevírané skříně vytáhne rukavičky z jemné kůže, které bohužel trochu chytily plíseň. a teď sedí sama u stolu, pije portské a vzpomíná..
růže, pudr a vanilka. dřevěná skříňka. milé a trochu starosvětské, takový lesk dávné minulosti uchovaný do dneška.
podruhé jako by šla spíš na hřbitov? hlína a chryzantémy. ale za pár hodin je tu, jako poprvé, vanilka a růže. dřevo a prach.
Krásný oud, vyvážený – je tam, ale nekřičí, jen si tam sedí jako elegantní dáma, nohu přes nohu, svěží a svůdná, a shlíží blahosklonně na pačuli a dřevo, které kolem ní krouží.
Jen si mě provokuj,požďuchuj a popichuj,stejně vím,že jednou budeš můj,propadneš mi a pak Tě budu ovládat,hrát si s Tebou a tahat za strunky,drnkat jek se mi zrovna zlíbí na vysoké C,dur i moll,celou osnovu s Tebou vymetu a ty noty si nestihneš ani zapsat.Jsi tak sladký ve své nevědomosti,tak osvěžující se svou naivitou,tak vzrušující svou živočišností,dovolím Ti chtít mě bezpodmínečně,beznaděně a vytrvale.Plápolej si za mnou a hoř,rozplývej se a lichoť mi,víš jak to mám ráda...
(obvyklá kvalita,sladce pikantní naalkoholovatělý přitažlivě nakyslý velepříjemný pryskyřičnatý oud,medová pikantnost by klidně mohla patřit macerátu rudé růže/karafiátu kdyby tam byly,místy problikává až žvýkačková svěžest,smolná hustota,kořeněná štipkavost,osobně bych uvítala větší grády postřikem ale je diabolická ze své podstaty,"Čaký" jako miminko...)
...teď už po mně navíc loupe tabákovýma očima,mmm(tenhle kousek by dostal samostatnou kapitolu v knize požitkářské Vilmy ze "Žen v pokušení")
kvalitní alkohol ve vypáleném sudu. višně v tom alkoholu naložené.
plesnivá kožená brašna, ve které jsou lahve toho alkoholu naskládané. oud "uzený", ale docela krotký, sladký a šťavnatý, dámský a sladký
po hodině se rozvoní do podoby starší dámy, která po delší době vyrazila do společnosti. vytáhne ze skříně krásné šaty provoněné vůněmi dávno minulými, proložené hedvábným papírem, růžovými lístky a vanilkovými lusky... a ze dna dřevěné, dlouho neotevírané skříně vytáhne rukavičky z jemné kůže, které bohužel trochu chytily plíseň. a teď sedí sama u stolu, pije portské a vzpomíná..
růže, pudr a vanilka. dřevěná skříňka. milé a trochu starosvětské, takový lesk dávné minulosti uchovaný do dneška.
podruhé jako by šla spíš na hřbitov? hlína a chryzantémy. ale za pár hodin je tu, jako poprvé, vanilka a růže. dřevo a prach.
Krásný oud, vyvážený – je tam, ale nekřičí, jen si tam sedí jako elegantní dáma, nohu přes nohu, svěží a svůdná, a shlíží blahosklonně na pačuli a dřevo, které kolem ní krouží.