"Postavit vůni na jarním cinkotu konvalinek jsem si přál od té doby, co jsem začal vytvářet parfémy. Andělské zvonky jsou můj hold tomuto překrásnému lesnímu pokladu. Je to zelený chorál květin. Užijte si to!" Andy Tauer
Tohle nejsou rozpustilí boubelatí barokní andílkové a jejich harfičky, nic takového. Je to osudový zpěv sboru andělů, jejichž chrámem je les. V příšeří pod klenbou vysokých listnatých stromů se nese jejich chorál. Prosté lněné řízy mají dole zmáčené, jak stojí bosi na chladných kamenech v potoce propojeni s přírodou stejně samozřejmě jako mezi větvemi probleskující paprsky jarního slunce, které dopadají na mech a koberce konvalinek prorostlé vřesem. Jejich podmanivý zpěv přinutí i krále tohoto lesa, jelena šestnácteráka, aby na chvíli znehybněl.
Vůně procházky jarním lesem po dešti - konvalinky jsou zelené a ještě zelenější od mechu, vnímám akord kůže, trochu šeříku z mýdla i lehce zakouřené dřevo. Vůně jde (pro mě překvapivě) hodně do prostoru a výdrž více než dobrá.
Edit.: Pozor na množství při aplikaci, vůně má i druhou tvář - tlející kompost...
Říkám si, jak to ten Andy s tou zvonkohrou pro anděla vlastně myslel. Tenhle diblík totiž dovádí v ostrém šeříkovém mýdle a je skrz naskrz zelený nejen pokud jde o konvalinku, ale i o jasmín. Nemá žádné bílé šatečky, je navlečený do drsné zaprášené kůže a prochází se bosky po vlhkém "sametově" zeleném mechu, který je postupně vysušován zakouřenou hořkoslanou ambergris.
"Postavit vůni na jarním cinkotu konvalinek jsem si přál od té doby, co jsem začal vytvářet parfémy. Andělské zvonky jsou můj hold tomuto překrásnému lesnímu pokladu. Je to zelený chorál květin. Užijte si to!" Andy Tauer
Tohle nejsou rozpustilí boubelatí barokní andílkové a jejich harfičky, nic takového. Je to osudový zpěv sboru andělů, jejichž chrámem je les. V příšeří pod klenbou vysokých listnatých stromů se nese jejich chorál. Prosté lněné řízy mají dole zmáčené, jak stojí bosi na chladných kamenech v potoce propojeni s přírodou stejně samozřejmě jako mezi větvemi probleskující paprsky jarního slunce, které dopadají na mech a koberce konvalinek prorostlé vřesem. Jejich podmanivý zpěv přinutí i krále tohoto lesa, jelena šestnácteráka, aby na chvíli znehybněl.
Vůně procházky jarním lesem po dešti - konvalinky jsou zelené a ještě zelenější od mechu, vnímám akord kůže, trochu šeříku z mýdla i lehce zakouřené dřevo. Vůně jde (pro mě překvapivě) hodně do prostoru a výdrž více než dobrá.
Edit.: Pozor na množství při aplikaci, vůně má i druhou tvář - tlející kompost...
Říkám si, jak to ten Andy s tou zvonkohrou pro anděla vlastně myslel. Tenhle diblík totiž dovádí v ostrém šeříkovém mýdle a je skrz naskrz zelený nejen pokud jde o konvalinku, ale i o jasmín. Nemá žádné bílé šatečky, je navlečený do drsné zaprášené kůže a prochází se bosky po vlhkém "sametově" zeleném mechu, který je postupně vysušován zakouřenou hořkoslanou ambergris.