Lehká kůže položená na rozpáleném písku, postupně začala vystupovat hodně dřevitá na prach usušená levandule s dotekem fenyklu (nebo možná anýzu) a horkou tekutou pryskyřicí, kterou ovšem totálně převálcoval santal (tedy zas až tak totálně ne, ale mnoho z ní nezbylo). A finále si pro sebe utrhl nahořkle zelený jasmín s výraznými pačuliově zemitými tóny. Až sem je to hustá poctivá vůně. Ale pak se něco zvrtlo - starý zaprášený pytel se zbytky shnilých brambor, uhelný dehet a kus kůže i se zbytkem z jejího původního majitele. Parfémové peklo...když nepočítám několik fekálně oudových arabek, tak toto útočí na špici mých nejhorších parfémových zážitků.
Sladká orientální vůně, která zavane z doupěte s nehybným vzduchem prosyceným kouřem z vonných tyčinek. Růže, pryskyřice, santal, vůně krásná, ale mírně lepkavá a živočišná, spíše na výjimečné příležitosti. Něčím mi připomíná Tabu (Dana).
Podvečer v Maroku.
V citrusové šťávě se koupe zelená levandule a pomalu ji zalévá balzám ze stromů v zahradách na okraji pouště. Keře jasmínu rozkvetly v dusném horkém dni a jejich květy se rozpouští v tmavém dřevitém pryskyřičném balzámu. Vůně santalu a pačuli ze souku dokreslí atmosféru marocké podvečerní nálady.
fíha to voní dobře! že by první marocká pro mě?..
sladká anýzová levandule,
drsně naškubané otepi levandule, dravá, ostře větrová vůně na chvíli až sevře nos
žádné kvítečky..
citrusy ani vitacit.. cítím anýz (či jiné podobné nasládlé koření:-)) a sladký pudr:-O ale hodně dobrý pudr!
studivé jasmínové mýdlo, tááák, pěkně ještě jasmínem po čenichu!
kde je sakra ten tér? (neže by mi chyběl, naopak v No. 2 mi přebývá)
bílý pramínek kouře stoupá k obloze
i přes svou počáteční údernost a vytrvalou rozpínavost na mě působí klidným, až meditativním dojmem. takové podvečerní čekání... uhlíky na ohništi dohořívají, na obzoru je ještě maličko vidět zapadající slunce, už ne kotouč, jen červánky, stíny jsou tak dlouhé, až se pomalu rozplývají, přichází večer. takový ten klid, kdy den už skončil a večer ještě nezačal.. ta chvíle kterou mám sama pro sebe, prchavý okamžik, který se právě teď zdá nekonečný
Úvod je úžasný. Snoubí se v něm hořké vonné pryskyřice, bylinný šafrán, sametová levandule a ovocný jasmín. Pryskyřice postupně nabývají vrchu a přes citrusové tóny se mění na pudrově sladké, čímž překlápějí vyznění vůně na dámskou stranu. Výdrž přesahuje 8 hodin. Líbí se více než No. 02 L'Air du Désert Marocain.
Pane Tauer, nepopletl jste to nějak? L´Air du Désert Marocain má být unisex a tohle dámské? Ten nahořklej citronovej vitacit jsem tam našla podobně jako andry. Rychle však utekl před kotlem drcené řezavé levandule. Což o to, levanduli bych ještě tolerovala, byť v této podobě už se mi jeví jako vyloženě pánská, ale bylo nutné přidávat zase i ten dehet? To už není loužička z porouchaného auta v poušti, to je tentokrát rybník :) .
Ha, pan Tauer si mě asi chce usmířit a po této epizodce mi nabízí několik jasmínových kvítků. Máte štěstí, že je opět jen lehce živočišný. A závěr? To je autentická jízda pouštní cestou za chladné noci, kdy je vzduch prosycen vírem z písečného prachu (dřeva - v případě mojí kůže víc cedru než santalu, kadidlo a pačuli).
Tahle vůně rozhodně potřebuje čas. Teda na mně se všechno rozvíjí extrémně pomalu, ale i tak, ona je trochu složitější, než vypadá. První dojem byl jednak ostře citrusově řezavý, ty citrusy se moc nevyvedly, protože šly částečně do vitacitu a docela drhly; k tomu trochu zatuchlosti, jako když se špatně rozvoní nějaký Chanel (mám teď na mysli ty „klasičtější“) a chlad. Složení udává levanduli, já osobně bych vsadila spíš na kadidlo nebo jejich kombinaci.
Postupně začne vylézat poměrně indolický jasmín, ne příliš, ale dává si záležet, aby nebyl žádná nevinná bílá květinka. Čím blíž se dostáváme k základu, zatochlost je pryč, utichá citrusová řezavost (ale nemizí) a na řadu přichází nejprve zemité pačuli, které dává celku takový umírněnější ráz, a úplně nakonec, když už by to člověk skoro vzdal, se objeví moc pěkný krémový santal ("přírodní", mysorský, jako v Ambra di Luna). Po úplném rozvonění teda převažuje pačuli + santal + kadidlo. Ve výsledku je to tlumený, umírněný, kouřově-dřevitý orient s jemným jasmínovým nádechem.
P.S.: Někde jsem četla, že tohle a L'Air du Desert Marocain by měly být variace na jedno téma, Maroc spíš dámský, L'Air du Desert spíš pánský (byť obojí s přehledem unisexové). Jisté styčné body by se tam našly, ale na lepší porovnání bych potřebovala L'Air du Desert taky s rozprašovačem.. Zevrubně vzato, tady jsou citrusy a mnohem výraznější jasmín, v L'Air du Desert je víc pačuliovo-labdanové zatuchlé (v dobrém) zemitosti, spíš ambra než santal, koření, a je taková vzdušnější.
Lehká kůže položená na rozpáleném písku, postupně začala vystupovat hodně dřevitá na prach usušená levandule s dotekem fenyklu (nebo možná anýzu) a horkou tekutou pryskyřicí, kterou ovšem totálně převálcoval santal (tedy zas až tak totálně ne, ale mnoho z ní nezbylo). A finále si pro sebe utrhl nahořkle zelený jasmín s výraznými pačuliově zemitými tóny. Až sem je to hustá poctivá vůně. Ale pak se něco zvrtlo - starý zaprášený pytel se zbytky shnilých brambor, uhelný dehet a kus kůže i se zbytkem z jejího původního majitele. Parfémové peklo...když nepočítám několik fekálně oudových arabek, tak toto útočí na špici mých nejhorších parfémových zážitků.
Sladká orientální vůně, která zavane z doupěte s nehybným vzduchem prosyceným kouřem z vonných tyčinek. Růže, pryskyřice, santal, vůně krásná, ale mírně lepkavá a živočišná, spíše na výjimečné příležitosti. Něčím mi připomíná Tabu (Dana).
Podvečer v Maroku.
V citrusové šťávě se koupe zelená levandule a pomalu ji zalévá balzám ze stromů v zahradách na okraji pouště. Keře jasmínu rozkvetly v dusném horkém dni a jejich květy se rozpouští v tmavém dřevitém pryskyřičném balzámu. Vůně santalu a pačuli ze souku dokreslí atmosféru marocké podvečerní nálady.
fíha to voní dobře! že by první marocká pro mě?..
sladká anýzová levandule,
drsně naškubané otepi levandule, dravá, ostře větrová vůně na chvíli až sevře nos
žádné kvítečky..
citrusy ani vitacit.. cítím anýz (či jiné podobné nasládlé koření:-)) a sladký pudr:-O ale hodně dobrý pudr!
studivé jasmínové mýdlo, tááák, pěkně ještě jasmínem po čenichu!
kde je sakra ten tér? (neže by mi chyběl, naopak v No. 2 mi přebývá)
bílý pramínek kouře stoupá k obloze
i přes svou počáteční údernost a vytrvalou rozpínavost na mě působí klidným, až meditativním dojmem. takové podvečerní čekání... uhlíky na ohništi dohořívají, na obzoru je ještě maličko vidět zapadající slunce, už ne kotouč, jen červánky, stíny jsou tak dlouhé, až se pomalu rozplývají, přichází večer. takový ten klid, kdy den už skončil a večer ještě nezačal.. ta chvíle kterou mám sama pro sebe, prchavý okamžik, který se právě teď zdá nekonečný
Úvod je úžasný. Snoubí se v něm hořké vonné pryskyřice, bylinný šafrán, sametová levandule a ovocný jasmín. Pryskyřice postupně nabývají vrchu a přes citrusové tóny se mění na pudrově sladké, čímž překlápějí vyznění vůně na dámskou stranu. Výdrž přesahuje 8 hodin. Líbí se více než No. 02 L'Air du Désert Marocain.
Pane Tauer, nepopletl jste to nějak? L´Air du Désert Marocain má být unisex a tohle dámské? Ten nahořklej citronovej vitacit jsem tam našla podobně jako andry. Rychle však utekl před kotlem drcené řezavé levandule. Což o to, levanduli bych ještě tolerovala, byť v této podobě už se mi jeví jako vyloženě pánská, ale bylo nutné přidávat zase i ten dehet? To už není loužička z porouchaného auta v poušti, to je tentokrát rybník :) .
Ha, pan Tauer si mě asi chce usmířit a po této epizodce mi nabízí několik jasmínových kvítků. Máte štěstí, že je opět jen lehce živočišný. A závěr? To je autentická jízda pouštní cestou za chladné noci, kdy je vzduch prosycen vírem z písečného prachu (dřeva - v případě mojí kůže víc cedru než santalu, kadidlo a pačuli).
Tahle vůně rozhodně potřebuje čas. Teda na mně se všechno rozvíjí extrémně pomalu, ale i tak, ona je trochu složitější, než vypadá. První dojem byl jednak ostře citrusově řezavý, ty citrusy se moc nevyvedly, protože šly částečně do vitacitu a docela drhly; k tomu trochu zatuchlosti, jako když se špatně rozvoní nějaký Chanel (mám teď na mysli ty „klasičtější“) a chlad. Složení udává levanduli, já osobně bych vsadila spíš na kadidlo nebo jejich kombinaci.
Postupně začne vylézat poměrně indolický jasmín, ne příliš, ale dává si záležet, aby nebyl žádná nevinná bílá květinka. Čím blíž se dostáváme k základu, zatochlost je pryč, utichá citrusová řezavost (ale nemizí) a na řadu přichází nejprve zemité pačuli, které dává celku takový umírněnější ráz, a úplně nakonec, když už by to člověk skoro vzdal, se objeví moc pěkný krémový santal ("přírodní", mysorský, jako v Ambra di Luna). Po úplném rozvonění teda převažuje pačuli + santal + kadidlo. Ve výsledku je to tlumený, umírněný, kouřově-dřevitý orient s jemným jasmínovým nádechem.
P.S.: Někde jsem četla, že tohle a L'Air du Desert Marocain by měly být variace na jedno téma, Maroc spíš dámský, L'Air du Desert spíš pánský (byť obojí s přehledem unisexové). Jisté styčné body by se tam našly, ale na lepší porovnání bych potřebovala L'Air du Desert taky s rozprašovačem.. Zevrubně vzato, tady jsou citrusy a mnohem výraznější jasmín, v L'Air du Desert je víc pačuliovo-labdanové zatuchlé (v dobrém) zemitosti, spíš ambra než santal, koření, a je taková vzdušnější.