První dojem je santalovo-citrusový, vybavila se mi prodejna indických vonných tyčinek. Dřevité tóny se zaoblují a uhlazují, měknou a vláční. Po chvíli si připadám jako zachumlaná do hebkého bílého svetru z angorské vlny. Hřeje a voní čistotou.
Tauerove vône majú svoju váhu. Takže ak hovorím o vôni jemnej, myslím tým skutočne atmosféru, nie výkon.
Citrusový úvod mocne vedený krásnym bergamotom, nie nepodobný Alpskej vode nasleduje decentne hravé pokračovanie na tému (bieleho - ale nie osemdesiatkového) pižma, mydlových tónov, hladulinkého, priam vylešteného dreva, tu a tam zdrsneného iskrivými tónmi iných zložiek. tu a tam zavanie trocha citrusov, tu a tam trocha vetiveru, či geránia. Vôňa čistá, s určiným akcentom drsnej nežnosti.
Proste, ráno vstanete, príliš sa neponáhľate, z balkóna s bohato rozkvitnutými muškátmi si vezmete čerstvo vysušené vypraté biele prádlo, ešte trolinku studené, veď slnko ešte len začína žiariť, poskladáte ho a nepomôžete si, cestou do skrine do tej kôpky zaboríte nos. Pravdepodobne aj neodoláte a s dobrým pocitom si rovno niečo z tých čisto vypratých vecí vezmete a oblečiete na čisté telo po rannej sprche. Nový deň, nový začiatok, čistá čiara. Čo donesie nikto nevie, ale prinajmenšom začína najlepšie, ako sa dá.
Pyramida vůně se na mě převrací. Nejprve vnímám dřevo, na třísky rozcupované (cedr jako ořezané tužky) a mech. To vše podbarvené klasickým Tauerovským drhnoucím ambro-kosatcem. Po čase přijde oblé hladké bělostné mýdélko a mýdlové bubliny. Mýdlo je květinové, ale takové neurozené. Není načančané přebytkem květin, je surové přitom bělostně jemné. Jako poslední se ukážou citrusy a možná citrusová pelargonie. Nejsou vůbec šťavnaté ani čerstvě vymačkané. Jsou takové abstraktní.
Ona celá ta vůně je taková abstraktní. Jakoby se z přírody (a možná bílého pižma) pokusil Tauer vytvořit něco, na co jiní potřebují "molekuly". Nejzajímavější je, že záleží na vzdálenosti nosu od zdroje, takže těsně u kůže vůni vnímám jako důvěrně známý les těsně u půdy, kdežto už pár centimetrů od kůže se rozpíná jako povětří s pižmově nasládlými závany. Vůně je hluboká a jako vesmír i hebká jako blízkost, vzdušná prostorem mezi větvemi i uzemněná v mechu.
Limitovaná edice parfému k 18. výročí značky je v neprůsvitně bílém flakónu, který - stejně jako jeho první tóny - evokuje čistotu.
Minimalistická strohost a skromnost citrusů, jejichž říznost je jako správně zvolené slovo, které obsáhne vše. A pak přichází kovově mýdlové aldehydy, změkčené mazlivým ševelením růžového oleje a teplých dřev tajících na pokožce. Vůně něžná i neúprosná a neúplatná.
Cítím v ní ohlédnutí za již nevyráběnou L´Eau a za Orange Star. A po pár hodinách, co mi voní ze zápěstí, chápu, proč Andy Tauer ztvárnil tajemný vesmír s poblikávajícími hvězdami právě takhle. V té jiskřivosti citrusů je nesmírná hloubka.
První dojem je santalovo-citrusový, vybavila se mi prodejna indických vonných tyčinek. Dřevité tóny se zaoblují a uhlazují, měknou a vláční. Po chvíli si připadám jako zachumlaná do hebkého bílého svetru z angorské vlny. Hřeje a voní čistotou.
Tauerove vône majú svoju váhu. Takže ak hovorím o vôni jemnej, myslím tým skutočne atmosféru, nie výkon.
Citrusový úvod mocne vedený krásnym bergamotom, nie nepodobný Alpskej vode nasleduje decentne hravé pokračovanie na tému (bieleho - ale nie osemdesiatkového) pižma, mydlových tónov, hladulinkého, priam vylešteného dreva, tu a tam zdrsneného iskrivými tónmi iných zložiek. tu a tam zavanie trocha citrusov, tu a tam trocha vetiveru, či geránia. Vôňa čistá, s určiným akcentom drsnej nežnosti.
Proste, ráno vstanete, príliš sa neponáhľate, z balkóna s bohato rozkvitnutými muškátmi si vezmete čerstvo vysušené vypraté biele prádlo, ešte trolinku studené, veď slnko ešte len začína žiariť, poskladáte ho a nepomôžete si, cestou do skrine do tej kôpky zaboríte nos. Pravdepodobne aj neodoláte a s dobrým pocitom si rovno niečo z tých čisto vypratých vecí vezmete a oblečiete na čisté telo po rannej sprche. Nový deň, nový začiatok, čistá čiara. Čo donesie nikto nevie, ale prinajmenšom začína najlepšie, ako sa dá.
Pyramida vůně se na mě převrací. Nejprve vnímám dřevo, na třísky rozcupované (cedr jako ořezané tužky) a mech. To vše podbarvené klasickým Tauerovským drhnoucím ambro-kosatcem. Po čase přijde oblé hladké bělostné mýdélko a mýdlové bubliny. Mýdlo je květinové, ale takové neurozené. Není načančané přebytkem květin, je surové přitom bělostně jemné. Jako poslední se ukážou citrusy a možná citrusová pelargonie. Nejsou vůbec šťavnaté ani čerstvě vymačkané. Jsou takové abstraktní.
Ona celá ta vůně je taková abstraktní. Jakoby se z přírody (a možná bílého pižma) pokusil Tauer vytvořit něco, na co jiní potřebují "molekuly". Nejzajímavější je, že záleží na vzdálenosti nosu od zdroje, takže těsně u kůže vůni vnímám jako důvěrně známý les těsně u půdy, kdežto už pár centimetrů od kůže se rozpíná jako povětří s pižmově nasládlými závany. Vůně je hluboká a jako vesmír i hebká jako blízkost, vzdušná prostorem mezi větvemi i uzemněná v mechu.
Limitovaná edice parfému k 18. výročí značky je v neprůsvitně bílém flakónu, který - stejně jako jeho první tóny - evokuje čistotu.
Minimalistická strohost a skromnost citrusů, jejichž říznost je jako správně zvolené slovo, které obsáhne vše. A pak přichází kovově mýdlové aldehydy, změkčené mazlivým ševelením růžového oleje a teplých dřev tajících na pokožce. Vůně něžná i neúprosná a neúplatná.
Cítím v ní ohlédnutí za již nevyráběnou L´Eau a za Orange Star. A po pár hodinách, co mi voní ze zápěstí, chápu, proč Andy Tauer ztvárnil tajemný vesmír s poblikávajícími hvězdami právě takhle. V té jiskřivosti citrusů je nesmírná hloubka.