Úvodní tóny jsou pikantně štiplavé, však také patří pepři. Zašimrají v nose, lehounce podráždí smysly a promíchají se s drobounkými hoblinkami tvrdého dřeva, které jsou tenčí než papír. Vůně dřeva s doznívající stopou pepřových smítek krátce setrvá, ale nemá šanci ustát pomalu se vkrádající našlehanou květinovou sladkost …
Krémově vláčná, dřevitě květinová, pastelová, klidná.
13/11/14:33
...s dovolením zkopíruji z recenze jerry: ,,... směs tělového krému, neparfémovaného prášku na praní, laciné rtěnky z tržnice a jakési dřevité syntetiky s neidentifikovatelnou ovocnou sladkokyselostí...",
protože cítím v začátku přesně to samé.
Chvílemi cítím závany z vůní, co znám - Kenzo Amour, Valentino Donna, Valentina Poudre, Narciso EdT 2015, a pak někdy i omítku a kyselé okurky.
Celkový dojem z vůně - nakyslý, kdysi dávno nasládlý vlhký pudr, jenž lehce popichuje.
Červená barva flakonu je totálně mimo.
Dá se říci, že mi je ta vůně velmi protivná a současně si ale neustále čichám ke kůži... Možná se snažím najít v ní něco hezkého..?.
Kyselá růže a mýdlo a vápenitě bělostný pudr, jehož vrzavost zmírňuje bílá, řidší pasta neutrálního tělového krému, která se snaží ohladit jemně navalující oder cedru.
Divná...,
leč jistá přitažlivost se jí přiznat musí
Edit 1:
18:12 hod
...ten divnozačátkék i prostředek vůně mě při odpoledním zkoušení tak točil, že jsem ho šla umýt, vydrbat mýdlem a ještě jsem to místo hned natřela tělovým mlékem. Hm, vůně z kůže nezmizela, pořád tam je!, ale umoudřila se... Řekla bych, že je to taková delikátnější verze Valentiny Poudre, jakoby tahle potvůrka v růžovém flakonu oblbla Narciso EdT 2015 a oba dva si pak spolu jen tak šeptají...
Edit2:
14/11/04 hod.
...dávám jí znovu šanci. A je mi nějak příjemná..! A mám tam tu bíločokoládovou tonku, o které píše wendulka
Narciso Rouge tedy patří k vůním, které dost citlivě reagují na rozpoložení nositelky, denní dobu, počasí za oknem, a možná i na politickou situaci, letošní úrodu a design pohlednic ve schránce, co já vím.
Jen ten flakon, ten flakon kdyby byl barvou třeba teple béžový, pastelově kávový a nápis vyvedený ve zlatě, to by se mi líbilo.
(jestli já ji nebudu nakonec potřebovat?!)
Tak tomu říkám maskování. Rudá kostka, kterou bych si při nesprávném zacházení dokázala přivodit újmu na zdraví. Naposled si pamatuju tuhle signální barvu na flakonu Gucci Rush, kde měla své opodstatnění. Takhle totiž, dle mého, voní interiér vykřičeného domu. Tak jsem čekala, že Rouge bude nějaká pobočka. Dovnitř se bojíte vlézt, zvlášť když si chcete jen čichnout a nemáte v plánu využít nabízené služby. Ale jaké překvapení! Bordel je zrušen, místo něj se vyměnil komplet personál, dnes tu máme luxusní interiérový design shop, pod nohama vám vrže vyleštěná dřeěná podlaha, ve skleněných vázách, do kterých by se za normálních okolností vešel menší smrk, se vznáší kosatcové květy a vstříc vám přichází usměvavá slečna v béžových minimalistických šatech. "Dobrý den, omlouváme se, ale ještě jsme nestihli přetřít ty vchodové dveře..."
Směs tělového krému, neparfémovaného prášku na praní, laciné rtěnky z tržnice a jakési dřevité syntetiky s neidentifikovatelnou ovocnou sladkokyselostí (něco jako žužu z pouti). Pro mě potenciální bolehlav (a žaludek taky není spokojen). Jak mi sednou všechny vůně této značky, tak Narciso EdP, Narciso EdT i Narciso Rouge jsou bohužel výjimky potvrzující pravidlo.
V červeném Narcisu najdete podobně jako v Narciso Poudrée růžové mýdlové bubliny s tím rozdílem, že tyhle poletují kolem vázy s kosatci. Po nich se stejně jako v růžové verzi objeví vůně tělového krému a pudru s tóny marshmallow bez kokosové gardénie, která mě ruší v klasice. Lehce se odliší až v základu, který má Narciso Rouge zahuštěný bíločokoládovou tonkou. Tohle se opět hodně povedlo!
Mazel …
Úvodní tóny jsou pikantně štiplavé, však také patří pepři. Zašimrají v nose, lehounce podráždí smysly a promíchají se s drobounkými hoblinkami tvrdého dřeva, které jsou tenčí než papír. Vůně dřeva s doznívající stopou pepřových smítek krátce setrvá, ale nemá šanci ustát pomalu se vkrádající našlehanou květinovou sladkost …
Krémově vláčná, dřevitě květinová, pastelová, klidná.
13/11/14:33
...s dovolením zkopíruji z recenze jerry: ,,... směs tělového krému, neparfémovaného prášku na praní, laciné rtěnky z tržnice a jakési dřevité syntetiky s neidentifikovatelnou ovocnou sladkokyselostí...",
protože cítím v začátku přesně to samé.
Chvílemi cítím závany z vůní, co znám - Kenzo Amour, Valentino Donna, Valentina Poudre, Narciso EdT 2015, a pak někdy i omítku a kyselé okurky.
Celkový dojem z vůně - nakyslý, kdysi dávno nasládlý vlhký pudr, jenž lehce popichuje.
Červená barva flakonu je totálně mimo.
Dá se říci, že mi je ta vůně velmi protivná a současně si ale neustále čichám ke kůži... Možná se snažím najít v ní něco hezkého..?.
Kyselá růže a mýdlo a vápenitě bělostný pudr, jehož vrzavost zmírňuje bílá, řidší pasta neutrálního tělového krému, která se snaží ohladit jemně navalující oder cedru.
Divná...,
leč jistá přitažlivost se jí přiznat musí
Edit 1:
18:12 hod
...ten divnozačátkék i prostředek vůně mě při odpoledním zkoušení tak točil, že jsem ho šla umýt, vydrbat mýdlem a ještě jsem to místo hned natřela tělovým mlékem. Hm, vůně z kůže nezmizela, pořád tam je!, ale umoudřila se... Řekla bych, že je to taková delikátnější verze Valentiny Poudre, jakoby tahle potvůrka v růžovém flakonu oblbla Narciso EdT 2015 a oba dva si pak spolu jen tak šeptají...
Edit2:
14/11/04 hod.
...dávám jí znovu šanci. A je mi nějak příjemná..! A mám tam tu bíločokoládovou tonku, o které píše wendulka
Narciso Rouge tedy patří k vůním, které dost citlivě reagují na rozpoložení nositelky, denní dobu, počasí za oknem, a možná i na politickou situaci, letošní úrodu a design pohlednic ve schránce, co já vím.
Jen ten flakon, ten flakon kdyby byl barvou třeba teple béžový, pastelově kávový a nápis vyvedený ve zlatě, to by se mi líbilo.
(jestli já ji nebudu nakonec potřebovat?!)
Tak tomu říkám maskování. Rudá kostka, kterou bych si při nesprávném zacházení dokázala přivodit újmu na zdraví. Naposled si pamatuju tuhle signální barvu na flakonu Gucci Rush, kde měla své opodstatnění. Takhle totiž, dle mého, voní interiér vykřičeného domu. Tak jsem čekala, že Rouge bude nějaká pobočka. Dovnitř se bojíte vlézt, zvlášť když si chcete jen čichnout a nemáte v plánu využít nabízené služby. Ale jaké překvapení! Bordel je zrušen, místo něj se vyměnil komplet personál, dnes tu máme luxusní interiérový design shop, pod nohama vám vrže vyleštěná dřeěná podlaha, ve skleněných vázách, do kterých by se za normálních okolností vešel menší smrk, se vznáší kosatcové květy a vstříc vám přichází usměvavá slečna v béžových minimalistických šatech. "Dobrý den, omlouváme se, ale ještě jsme nestihli přetřít ty vchodové dveře..."
Směs tělového krému, neparfémovaného prášku na praní, laciné rtěnky z tržnice a jakési dřevité syntetiky s neidentifikovatelnou ovocnou sladkokyselostí (něco jako žužu z pouti). Pro mě potenciální bolehlav (a žaludek taky není spokojen). Jak mi sednou všechny vůně této značky, tak Narciso EdP, Narciso EdT i Narciso Rouge jsou bohužel výjimky potvrzující pravidlo.
V červeném Narcisu najdete podobně jako v Narciso Poudrée růžové mýdlové bubliny s tím rozdílem, že tyhle poletují kolem vázy s kosatci. Po nich se stejně jako v růžové verzi objeví vůně tělového krému a pudru s tóny marshmallow bez kokosové gardénie, která mě ruší v klasice. Lehce se odliší až v základu, který má Narciso Rouge zahuštěný bíločokoládovou tonkou. Tohle se opět hodně povedlo!