Pobavilo ji to - s ohledem na to, že se přes jeho rameno celou dobu dívala na zatmívající se nebe nad Hollywood Hills.
Jemu ta ironie zjevně nedošla...
What a surprise...
A zůstalo v té vzpomínce cosi sivě chladného a neosobního, po tom všem.
Vždyť ještě to odpoledne stáli ruku v ruce spolu, ne jen vedle sebe, on v bílé košili s nezapnutými knoflíčky u krku, v černé kravatě s povoleným uzlem, ona stříbrošedé liquid dress, vlasy do bardotkovského drdolu, černé oční linky, kvůli němu...
A po večeru zbyla z té glamour podívané jen perleťová šeď...
//Odcházela středem a s hlavou vztyčenou, v ní Lana a You could be a bad motherfucker - but that don't make you a man...//
Již u Noir pour Femme jsem zjistila, že na Tomovy maisntreamové novinky si musím udělat konečný obrázek raději až s odstupem času, protože s nimi přichází na trh v roční době, která jim příliš nesvědčí. A totéž platí i pro Metallique. Její pravý čas přichází až s teplým podzimem s osvěžující aldehydovou sprchou, sklenicí perlivě nasládlé sodovky s nastrouhanou bergamotovou kůrou a dešťovou přeháňkou bubnující na plechový okap.
Tím vším se po rozvonění začne prostřednictvím mošusového semínka sluncem prohřátého, pižmově naškrobeného prádla s vůní jemných bílých květin a neroli, ale taky hrsti blanšírovaných mandlí s pudrovým popraškem, které zmiňuje andry, jimiž Metallique dává vzpomenout na veselou gurmánskost Dragée. Přesto právě kvůli kombinaci kovových tónů, nazelenalých bílých květů, mošusového semínka a gurmánkosti bych ji za typickou líbivku neoznačila, jelikož v nevhodném počasí může zapůsobit velmi fordovsky zrádně.
Prach z bílého neparfémovaného mýdélka promíchaný s neparfémovaným pudrem a něco málo aldehydů - taková vcelku standardní pudrovka. V momentě kdy se objevil tón sušeného pelyňku, začal pudr pomalu mizet v nenávratnu. Ovšem k pelyňku se postupně začala přidávat vanilka, zpočátku říznutá slzou hodně sladkého rumu, posléze i s několika třískami z rumového soudku - kombinace pelyňku a gurmánských tónů pro mě ale není nijak přitažlivá. Naštěstí po rozvonění už zůstal jenom našlehaný vanilkový krém s lehkým pudrovým popraškem. Tak trochu málo...na Forda dokonce hodně málo. A v originálním a povedeném flakónu bych čekala něco onačejšího než průměrný mainstream.
Maminka mně vždycky kladla na srdce, že každá kritika má začít něčím pozitivním. Takže: flakón je vskutku nádherný.
Tím jsem bohužel vyčerpala všechny klady, které bych Métallique mohla přičíst k dobru.
První nástřik se mi jevil jako gurmánská verze Narciso Poudré, ovšem bez jeho elegance, vytříbenosti a sofistikovanosti. Pudr s etylvanilinem byl ještě nejlepší fází, protože posléze ho vystřídaly v divokém rytmu protivně sladké bílé květiny; parfemace suchého šampónu pro puberťačky; popcorn, do kterého si divák v multiplexu vycmrndal trošku coca-coly; v samotném závěru pak vanilkový rohlíček zapomenutý v plechovce od loňských Vánoc (ano, tedy na pohled sice lákavý, ale žluklý). Na papírku byl průběh klidnější, suchý šampón byl zkombinován s maminčiným pudrem a popcorn zůstal nedotčen, z vanilkového rohlíčku zůstaly jen krystalky vanilinového cukru, nicméně na pozitivní hodnocení to nestačí.
Kdybych vůni zkoušela naslepo v nějakém čichovém kvízu, tipovala bych ji na vanilkovou verzi Escady Desire Me.
Plastový úvod a oblé mýdelko v pozadí. Mandlový krém našlehaný, vanilkový pudr. Vanilkovo-mandlový pyl heliotropu s balzamicky nasládlým květinovým nádechem. A jemná mýdlová pěna, žádné drsné aldehydy. Čistá bělostná kůže. Vzhledem k tomu, jak ji vnímáme rozdílně, zařadila jsem si ji jako novodobou Pětku.Tu taky buď miluješ, nebo nenávidíš
V úvodu necítím žádnou aldehydovou pecku, které jsem se obávala, jen krásně provzdušněný, díky růžovému pepři chladný, jako by trochu odtažitý bergamot - velmi příjemně vybalancované pro můj nos!
Postupně se vůně začne prohřívat a sládnout jak se ke slovu dostává výrazné květinové srdce, ve kterém nedominuje žádná z deklarovaných květin... žádné převálcování konvalinkou se naštěstí nekoná. Tahle kytice si sebou ještě nese mírnou provzdušněnost, ale heliotrop ji společně s vanilkou v drydownu ještě víc sametově uhladí.
Na závěr mám díky mošusovému semínku a sametové, ale svěží vanilce dojem, že kolem sebe mám jemnou, lehce mýdlovou pěnu, zahuštěnou smetanovým santalem.
Vůni vnímám jako velmi ženskou, neagresivní, s velmi dobrou výdrží i v současných parnech.
Neumím říct, jestli je Métallique podobná nějaké jiné aldehydovce, protože s těmi si můj nos nerozumí a tudíž nemám nazkoušeno. Ale pokud je tato vůně zařazená jako květinová aldehydovka (údajně snad u TF jako jeho první aldehydovka), tak já ji velmi ráda vezmu na milost.
velmi jemná a velmi vytrvalá, vanilkově příjemná, má v sobě cosi guerlainovského (můj první dojem byl: Cuir Beluga)
sladký, jemně opepřený bergamot, spíš sušší, oříškový dojem, jako mandlové slupky nebo chlupatý kokosový ořech (ne dužina kokosu, ale ta hnědá slupka)
...ošlehaná dřevěná chata daleko na konci pláže, vyschlé dřevo, vanilkové lusky zasypané štědrou dávkou třtinového cukru, přezrálé plody exotických rostlin, balzamická vůně vysychajících tropických dřev na prudkém slunci
a známá vůně domácích květin? kde se tu berou konvalinky:-O snad vzpomínka na domov...
ostrý nůž
je ostrá.
ostří zajíždí do tuhých kyselých citrusových plodů
ostří krájí vanilkové lusky napůl a seškrabává obsah do misky ze santalového dřeva
ostří prosekává cestu mezi zdivočelými houštinami divotvorných květů
ostří odsekává vršky cukrových homolí
ostří jedním máchnutím půlí kokosové ořechy a vodu nechá stékat do připravených sklenic
prazvláštní... jak vyvane pepř s bergamotem, uhladí se a zklidní
vše je připraveno, cesta prosekaná, občerstvení nachystané, hosté mohou dorazit..
pohoda, houpací síť ve stínu, vůně vanilkového cukru všude ve vzduchu. bezvětří
Métallique Tom Ford
Delikátně nahořklé sladké, likérem změklé mandle.
Vláčně prachovopylově pudrový otočník, plnost a pozdní letní vzduch.
Hustota tavených a posléze v luxusním a v luxusně jemném alkoholu macerovaných dřev.
Vanilka, s podtóny narezlého karamelu, vyšlehaná v nadýchané, téměř bezgravitační smetanové pěně pomalinku obtéká a protéká výše zmíněnými dřevy,
hladí a jemně laská, provokativně olizuje a chlípně čmárá svými nenechavými prstíky po odevzdaně klidných tělech vzácných velikánů...
Métallique není zlatá,
ani bílá.
Je tmavá...
...je tmavá jak sklenice z olovnatého křišťálu naplněna drahým koňakem či letitou whiskey a i přesně tak, jak jejich polknutí, zahřívá, konejší...
...a světlo z flakonu, onen jas, ten jas prosvětluje, krotí lahodně omamující tekutinu vnitřním chladným ohněm...
Tato vůně není vyloženě dámská.
Ač nerada dělím, kategorizuji parfémy, toto je, podle mě, "čistý" unisex.
Nebo, ještě lépe - neurčitelno.
Neurčitelno a slast zároveň. Mohou se tím navonět dva a navzájem nasávat svoji vůni - spojení parfému s ženskou a i s mužskou pokožkou vytvoří dokonalou, pro toho druhého nenabažitelnou, harmonii...
(aledehydy.? Neee... ...když jste s někým, jakákoliv stopa čistoty z prádla mizí... ...leda by nad těmi dvěma létali andělé...)
Velmi snadno nositelná. Velmi příjemná. Velmi kvalitní.
...našich rukou
prsty
propletené
a
pohledy hluboké,
že dna
širých oceánů
jsou jen
směšnou
mělčinou...
a
vůně
Tvojí kůže
dává mi
jasnou
zprávu,
že slastné
vysvobození je
možností
jedinou...,
jak uvolnit sílu a ochránit křehkost tetelící se
duše
a
pak, jak
křídla andělů
nad postýlkou novorozeněte
rozprostřou svou lásku - ochranu před celým světem -
nesmírnou...
...nechci víc,
než jen
slyšet,
že
na celý život
jsem tvou
ženou
jedinou...
...to jsi.
A já zas potřebuji
tebe...
...protože jinak
nemůžu
dýchat,
protože
jinak
není
nebe...
Po Lost Cherry přichází značka Tom Ford s další vůní, která se s velkou pravděpodobností stane hitem. Je líbivá, moderní a bude se lehce nosit. Zároveň je z ní cítit kvalita. Když se k tomu připočte velmi dobrá výdrž, tak je to za mě recept na "davovku". Nemyslím to nijak hanlivě, naopak.
Začátek bych zjednodušeně popsala jako "citrusové dropsy v kostele". Sladké citrusy v kombinaci s tolu balzámem, který přidává "kostelní" nádech se mi moc líbí, je to svěží a zároveň trochu fordovsky temné. Pak přichází ledové krystalky aldehydů, které vůni přidávají kovový tón. Není jich moc, lesklý kov se jen mihne a lehce vůni ochladí. A nakonec přichází prachově nadýchaný vanilkový dojezd, kdy se vůně přehoupne v ryze dámskou záležitost.
Není to nic přehnaně rafinovaného a sofistikovaného, ale za mě má tahle vůně šmrnc a spoustu pozitivní energie. Příjemně překvapila.
První dojmy na papírku mě rozhodně neoslovily… Takové že pudrové kytky a cosi kovového... Na ruce... První (a druhý i třetí) dojem: neroli s Lipem plus jakože kovové tóny, aby nám to ladilo s flakonem (pravděpodobně dohromady teda zkáza složek deklarovaných v úvodu…). To by fakt nešlo.
S rozvoněním ovšem přichází (značné) překvapení, když jsem bádala, co to kolem najednou voní??? Někdo dal dohromady sluneční veselost z Cassiopei (Tiziana Terenzi) bez té další vlezlosti, Lipo nabylo veselé gurmánskosti Dragée (Reminiscence) a mimo to by se našli i pomerančovokvětoví maršmeláci z Mademoiselle Guerlain (taky veselí). Je to pižmově hebké, je to vanilkově sladké, i dojem krémových blanšírovaných mandlí s pudrovým popraškem by se našel. Je to fordovsky intenzivní, ale rozhodně ne klasicky fordovské. Léto, slunce, klídek, koktejl s parapletem, obří sluneční brýle, bikiny a slamák s širokou krempou. Z toho bude hitovka... – nebo to za rok zruší. Trochu mě trápí obava o lineárnost v pozdějších fázích a v důsledku únavnost, ale celkově vzato, přesun od prvotního zděšení k nadšenému překvapení je za mě rozhodně moc příjemný.
Nikdy na ten večer nezapomněla.
Na tu jeho poslední větu.
"This is not Hollywood, honey..."
Tím jeho ležérním tónem.
Pobavilo ji to - s ohledem na to, že se přes jeho rameno celou dobu dívala na zatmívající se nebe nad Hollywood Hills.
Jemu ta ironie zjevně nedošla...
What a surprise...
A zůstalo v té vzpomínce cosi sivě chladného a neosobního, po tom všem.
Vždyť ještě to odpoledne stáli ruku v ruce spolu, ne jen vedle sebe, on v bílé košili s nezapnutými knoflíčky u krku, v černé kravatě s povoleným uzlem, ona stříbrošedé liquid dress, vlasy do bardotkovského drdolu, černé oční linky, kvůli němu...
A po večeru zbyla z té glamour podívané jen perleťová šeď...
//Odcházela středem a s hlavou vztyčenou, v ní Lana a You could be a bad motherfucker - but that don't make you a man...//
Již u Noir pour Femme jsem zjistila, že na Tomovy maisntreamové novinky si musím udělat konečný obrázek raději až s odstupem času, protože s nimi přichází na trh v roční době, která jim příliš nesvědčí. A totéž platí i pro Metallique. Její pravý čas přichází až s teplým podzimem s osvěžující aldehydovou sprchou, sklenicí perlivě nasládlé sodovky s nastrouhanou bergamotovou kůrou a dešťovou přeháňkou bubnující na plechový okap.
Tím vším se po rozvonění začne prostřednictvím mošusového semínka sluncem prohřátého, pižmově naškrobeného prádla s vůní jemných bílých květin a neroli, ale taky hrsti blanšírovaných mandlí s pudrovým popraškem, které zmiňuje andry, jimiž Metallique dává vzpomenout na veselou gurmánskost Dragée. Přesto právě kvůli kombinaci kovových tónů, nazelenalých bílých květů, mošusového semínka a gurmánkosti bych ji za typickou líbivku neoznačila, jelikož v nevhodném počasí může zapůsobit velmi fordovsky zrádně.
Prach z bílého neparfémovaného mýdélka promíchaný s neparfémovaným pudrem a něco málo aldehydů - taková vcelku standardní pudrovka. V momentě kdy se objevil tón sušeného pelyňku, začal pudr pomalu mizet v nenávratnu. Ovšem k pelyňku se postupně začala přidávat vanilka, zpočátku říznutá slzou hodně sladkého rumu, posléze i s několika třískami z rumového soudku - kombinace pelyňku a gurmánských tónů pro mě ale není nijak přitažlivá. Naštěstí po rozvonění už zůstal jenom našlehaný vanilkový krém s lehkým pudrovým popraškem. Tak trochu málo...na Forda dokonce hodně málo. A v originálním a povedeném flakónu bych čekala něco onačejšího než průměrný mainstream.
Maminka mně vždycky kladla na srdce, že každá kritika má začít něčím pozitivním. Takže: flakón je vskutku nádherný.
Tím jsem bohužel vyčerpala všechny klady, které bych Métallique mohla přičíst k dobru.
První nástřik se mi jevil jako gurmánská verze Narciso Poudré, ovšem bez jeho elegance, vytříbenosti a sofistikovanosti. Pudr s etylvanilinem byl ještě nejlepší fází, protože posléze ho vystřídaly v divokém rytmu protivně sladké bílé květiny; parfemace suchého šampónu pro puberťačky; popcorn, do kterého si divák v multiplexu vycmrndal trošku coca-coly; v samotném závěru pak vanilkový rohlíček zapomenutý v plechovce od loňských Vánoc (ano, tedy na pohled sice lákavý, ale žluklý). Na papírku byl průběh klidnější, suchý šampón byl zkombinován s maminčiným pudrem a popcorn zůstal nedotčen, z vanilkového rohlíčku zůstaly jen krystalky vanilinového cukru, nicméně na pozitivní hodnocení to nestačí.
Kdybych vůni zkoušela naslepo v nějakém čichovém kvízu, tipovala bych ji na vanilkovou verzi Escady Desire Me.
Plastový úvod a oblé mýdelko v pozadí. Mandlový krém našlehaný, vanilkový pudr. Vanilkovo-mandlový pyl heliotropu s balzamicky nasládlým květinovým nádechem. A jemná mýdlová pěna, žádné drsné aldehydy. Čistá bělostná kůže. Vzhledem k tomu, jak ji vnímáme rozdílně, zařadila jsem si ji jako novodobou Pětku.Tu taky buď miluješ, nebo nenávidíš
V úvodu necítím žádnou aldehydovou pecku, které jsem se obávala, jen krásně provzdušněný, díky růžovému pepři chladný, jako by trochu odtažitý bergamot - velmi příjemně vybalancované pro můj nos!
Postupně se vůně začne prohřívat a sládnout jak se ke slovu dostává výrazné květinové srdce, ve kterém nedominuje žádná z deklarovaných květin... žádné převálcování konvalinkou se naštěstí nekoná. Tahle kytice si sebou ještě nese mírnou provzdušněnost, ale heliotrop ji společně s vanilkou v drydownu ještě víc sametově uhladí.
Na závěr mám díky mošusovému semínku a sametové, ale svěží vanilce dojem, že kolem sebe mám jemnou, lehce mýdlovou pěnu, zahuštěnou smetanovým santalem.
Vůni vnímám jako velmi ženskou, neagresivní, s velmi dobrou výdrží i v současných parnech.
Neumím říct, jestli je Métallique podobná nějaké jiné aldehydovce, protože s těmi si můj nos nerozumí a tudíž nemám nazkoušeno. Ale pokud je tato vůně zařazená jako květinová aldehydovka (údajně snad u TF jako jeho první aldehydovka), tak já ji velmi ráda vezmu na milost.
velmi jemná a velmi vytrvalá, vanilkově příjemná, má v sobě cosi guerlainovského (můj první dojem byl: Cuir Beluga)
sladký, jemně opepřený bergamot, spíš sušší, oříškový dojem, jako mandlové slupky nebo chlupatý kokosový ořech (ne dužina kokosu, ale ta hnědá slupka)
...ošlehaná dřevěná chata daleko na konci pláže, vyschlé dřevo, vanilkové lusky zasypané štědrou dávkou třtinového cukru, přezrálé plody exotických rostlin, balzamická vůně vysychajících tropických dřev na prudkém slunci
a známá vůně domácích květin? kde se tu berou konvalinky:-O snad vzpomínka na domov...
ostrý nůž
je ostrá.
ostří zajíždí do tuhých kyselých citrusových plodů
ostří krájí vanilkové lusky napůl a seškrabává obsah do misky ze santalového dřeva
ostří prosekává cestu mezi zdivočelými houštinami divotvorných květů
ostří odsekává vršky cukrových homolí
ostří jedním máchnutím půlí kokosové ořechy a vodu nechá stékat do připravených sklenic
prazvláštní... jak vyvane pepř s bergamotem, uhladí se a zklidní
vše je připraveno, cesta prosekaná, občerstvení nachystané, hosté mohou dorazit..
pohoda, houpací síť ve stínu, vůně vanilkového cukru všude ve vzduchu. bezvětří
...psáno bez předchozího čtení složení:
Métallique Tom Ford
Delikátně nahořklé sladké, likérem změklé mandle.
Vláčně prachovopylově pudrový otočník, plnost a pozdní letní vzduch.
Hustota tavených a posléze v luxusním a v luxusně jemném alkoholu macerovaných dřev.
Vanilka, s podtóny narezlého karamelu, vyšlehaná v nadýchané, téměř bezgravitační smetanové pěně pomalinku obtéká a protéká výše zmíněnými dřevy,
hladí a jemně laská, provokativně olizuje a chlípně čmárá svými nenechavými prstíky po odevzdaně klidných tělech vzácných velikánů...
Métallique není zlatá,
ani bílá.
Je tmavá...
...je tmavá jak sklenice z olovnatého křišťálu naplněna drahým koňakem či letitou whiskey a i přesně tak, jak jejich polknutí, zahřívá, konejší...
...a světlo z flakonu, onen jas, ten jas prosvětluje, krotí lahodně omamující tekutinu vnitřním chladným ohněm...
Tato vůně není vyloženě dámská.
Ač nerada dělím, kategorizuji parfémy, toto je, podle mě, "čistý" unisex.
Nebo, ještě lépe - neurčitelno.
Neurčitelno a slast zároveň. Mohou se tím navonět dva a navzájem nasávat svoji vůni - spojení parfému s ženskou a i s mužskou pokožkou vytvoří dokonalou, pro toho druhého nenabažitelnou, harmonii...
(aledehydy.? Neee... ...když jste s někým, jakákoliv stopa čistoty z prádla mizí... ...leda by nad těmi dvěma létali andělé...)
Velmi snadno nositelná. Velmi příjemná. Velmi kvalitní.
...našich rukou
prsty
propletené
a
pohledy hluboké,
že dna
širých oceánů
jsou jen
směšnou
mělčinou...
a
vůně
Tvojí kůže
dává mi
jasnou
zprávu,
že slastné
vysvobození je
možností
jedinou...,
jak uvolnit sílu a ochránit křehkost tetelící se
duše
a
pak, jak
křídla andělů
nad postýlkou novorozeněte
rozprostřou svou lásku - ochranu před celým světem -
nesmírnou...
...nechci víc,
než jen
slyšet,
že
na celý život
jsem tvou
ženou
jedinou...
...to jsi.
A já zas potřebuji
tebe...
...protože jinak
nemůžu
dýchat,
protože
jinak
není
nebe...
Po Lost Cherry přichází značka Tom Ford s další vůní, která se s velkou pravděpodobností stane hitem. Je líbivá, moderní a bude se lehce nosit. Zároveň je z ní cítit kvalita. Když se k tomu připočte velmi dobrá výdrž, tak je to za mě recept na "davovku". Nemyslím to nijak hanlivě, naopak.
Začátek bych zjednodušeně popsala jako "citrusové dropsy v kostele". Sladké citrusy v kombinaci s tolu balzámem, který přidává "kostelní" nádech se mi moc líbí, je to svěží a zároveň trochu fordovsky temné. Pak přichází ledové krystalky aldehydů, které vůni přidávají kovový tón. Není jich moc, lesklý kov se jen mihne a lehce vůni ochladí. A nakonec přichází prachově nadýchaný vanilkový dojezd, kdy se vůně přehoupne v ryze dámskou záležitost.
Není to nic přehnaně rafinovaného a sofistikovaného, ale za mě má tahle vůně šmrnc a spoustu pozitivní energie. Příjemně překvapila.
První dojmy na papírku mě rozhodně neoslovily… Takové že pudrové kytky a cosi kovového... Na ruce... První (a druhý i třetí) dojem: neroli s Lipem plus jakože kovové tóny, aby nám to ladilo s flakonem (pravděpodobně dohromady teda zkáza složek deklarovaných v úvodu…). To by fakt nešlo.
S rozvoněním ovšem přichází (značné) překvapení, když jsem bádala, co to kolem najednou voní??? Někdo dal dohromady sluneční veselost z Cassiopei (Tiziana Terenzi) bez té další vlezlosti, Lipo nabylo veselé gurmánskosti Dragée (Reminiscence) a mimo to by se našli i pomerančovokvětoví maršmeláci z Mademoiselle Guerlain (taky veselí). Je to pižmově hebké, je to vanilkově sladké, i dojem krémových blanšírovaných mandlí s pudrovým popraškem by se našel. Je to fordovsky intenzivní, ale rozhodně ne klasicky fordovské. Léto, slunce, klídek, koktejl s parapletem, obří sluneční brýle, bikiny a slamák s širokou krempou. Z toho bude hitovka... – nebo to za rok zruší. Trochu mě trápí obava o lineárnost v pozdějších fázích a v důsledku únavnost, ale celkově vzato, přesun od prvotního zděšení k nadšenému překvapení je za mě rozhodně moc příjemný.