zeleno šeříkovo hruškovo zelený.
Nasládlý a proteplaplý jak rozdupaná tráva v létě, a někde pod ní, až u vlhké hlíny země pár kapek medu.
Nedovedu si představit vonět jak skleník nebo záhon zválený od koček nebo pach zelena kolem vody
Máj. Esencia vône líp, orgovánu, zelene a radosti zo života. Otvoríte v máji okno do parku, naberiete vzduch do nádoby, trochu pritlačíte, aby sa ho tam zmestilo viac, zvaríte, aby sa zahustil, dáte do zaváraninových fliaš a vytiahnete zo špajze vždy, keď akútne potrebujete mať máj okolo seba.
Vôňa bola inšpirovaná Vermeerovým obrazom Mliekárka (Melkmeisje). Dlho som rozmýšľala prečo, potom som si niekde prečítala, že Spyros sa snažil zhmotniť pokojnú atmosféru, ktorá z portrétu sála. A ona tá pohoda fakt sála. Tak z portrétu, ako aj z vône.
Mzslela som si, že si túto vôňu poporovnávam so Schöne Linden od Kriglera a Unter den Linden od Frau Tonis, ale toto je úplne iná vôňa. Áo, lipa je tam krásna, aj medový tón, ale aj nádherný výrazný orgován a tak všeobecne všetko, čo by v máji v tom vyduchu mohlo byť. Pri tej kombinácii lipy s orgovánom som si aj spomenula na 5th Avenue od Elizabeth Arden, ale úprimne, to je len nesmelý náčrt toho, čoho je toto realita. Nádhera.
Nádherný medový lipový květ přechází přes svíravé zelené tóny a stopu avivážového šeříku na mírně drhnoucí dřevité zbytky, které v závěru uhladí sametové živočišné pižmo. Už se těším na jaro, až jej budu nosit. Výdrž se pohybuje kolem 3 hodin. Inspirací pro parfém byl Vermeerův obraz Mlékařka, konkrétně začátek léta na holandkém venkově, na nějž obraz odkazuje.
Lipový květ všech podob, postupně se přelévající z jedné do další. Nejprve omamný a sytý, jako strčit nos přímo do květů. Potom něžný a křehký, s vanilkově pudrovým popraškem. A nakonec medově sladký, jako hustý sirup, lákadlo pro včely, až skoro trnou zuby. Za sladkostí se ukrývají i jeho dřívější podoby a také několik větviček. Vůně velmi intenzivní a ve srovnání s jinými lipovými vůněmi ji stavím na první příčky.
Ze složení - hruška, šeřík, kosatcový kořen, med, lipový květ, pižmo, santalové dřevo, vanilka, vetiver - to všechno tam může být, tedy kromě šeříku. Vůně na mě působí jako koncentrovaný luxusní bambus. Vůně je zelená, nasládlá, hlaďounká, kulatá, vazká, klidná, neostrá, intenzivní, narkotická, vábí do tenat... Nejzajímavější objev čtvrtletí.
Lipový čaj štědře oslazený medem, popíjený během slunečného dopoledne na zahradě plné rozkvětlých šeříků. Hned po nástřiku je vůně plná čerstvého autentického pylu. Postupně se vynořují další nakysle vonící traviny (asi ten vetiver). Připomnělo mi to sedmikrásku rozžvýkanou v ústech (jako malí jsme je na zahradě u babičky jedli). Se zmíněným obrazem má společný hlavně takový ten vnitřní klid typický pro Vermeerovy obrazy, kdy se čas jakoby zastavil. Antistresová záležitost. Navíc stačí jen kapička (Ale opravdu! Ve větším množství by mohla být toxická.) a vůně jde krásně do prostoru.
U téhle vůně mě zaujal fakt, že je prý inspirovaná obrazem Mlékařka od holandského mistra Jana Vermeera. ale už ze složení mi bylo jasné, že moc mléčná asi nebude. A opravdu bych to viděla spíš na jarní louku nebo rozkvetlý sad, který otevřeným oknem mlékařku láká ven.
Především je to jemná vůně šeříku a lipového květu. Po počátečním závanu vodnaté svěžesti voní převážně trpce zeleně, ale s pomocí hrušky se změní v hladký medově nasládlý, něžně opojný květinový nektar. Doslova to v člověku vyvolává chuť lehnout si do trávy a vychutnávat si tu vůni pylu všude kolem (bílé pižmo). A nakonec podlehnete a jdete,
Až po pár hodinách by se dalo říct, že se najednou skrze tu květinovou hradbu vynoří mlhavá připomínka možná na pracovní povinnosti v podobě hrnku mléka, ohřívajícího se na plotně (trocha mléčné vanilky se santalem a kouřovými podtóny vetiveru). Jakkoliv jsem si tedy dosud myslela, že skvěle pracovat s lipovým květem umí jen Tanja Bochnig, teď k ní musím přidat i Spyrose Drosopoulose.
zeleno šeříkovo hruškovo zelený.
Nasládlý a proteplaplý jak rozdupaná tráva v létě, a někde pod ní, až u vlhké hlíny země pár kapek medu.
Nedovedu si představit vonět jak skleník nebo záhon zválený od koček nebo pach zelena kolem vody
Máj. Esencia vône líp, orgovánu, zelene a radosti zo života. Otvoríte v máji okno do parku, naberiete vzduch do nádoby, trochu pritlačíte, aby sa ho tam zmestilo viac, zvaríte, aby sa zahustil, dáte do zaváraninových fliaš a vytiahnete zo špajze vždy, keď akútne potrebujete mať máj okolo seba.
Vôňa bola inšpirovaná Vermeerovým obrazom Mliekárka (Melkmeisje). Dlho som rozmýšľala prečo, potom som si niekde prečítala, že Spyros sa snažil zhmotniť pokojnú atmosféru, ktorá z portrétu sála. A ona tá pohoda fakt sála. Tak z portrétu, ako aj z vône.
Mzslela som si, že si túto vôňu poporovnávam so Schöne Linden od Kriglera a Unter den Linden od Frau Tonis, ale toto je úplne iná vôňa. Áo, lipa je tam krásna, aj medový tón, ale aj nádherný výrazný orgován a tak všeobecne všetko, čo by v máji v tom vyduchu mohlo byť. Pri tej kombinácii lipy s orgovánom som si aj spomenula na 5th Avenue od Elizabeth Arden, ale úprimne, to je len nesmelý náčrt toho, čoho je toto realita. Nádhera.
Nádherný medový lipový květ přechází přes svíravé zelené tóny a stopu avivážového šeříku na mírně drhnoucí dřevité zbytky, které v závěru uhladí sametové živočišné pižmo. Už se těším na jaro, až jej budu nosit. Výdrž se pohybuje kolem 3 hodin. Inspirací pro parfém byl Vermeerův obraz Mlékařka, konkrétně začátek léta na holandkém venkově, na nějž obraz odkazuje.
Lipový květ všech podob, postupně se přelévající z jedné do další. Nejprve omamný a sytý, jako strčit nos přímo do květů. Potom něžný a křehký, s vanilkově pudrovým popraškem. A nakonec medově sladký, jako hustý sirup, lákadlo pro včely, až skoro trnou zuby. Za sladkostí se ukrývají i jeho dřívější podoby a také několik větviček. Vůně velmi intenzivní a ve srovnání s jinými lipovými vůněmi ji stavím na první příčky.
Ze složení - hruška, šeřík, kosatcový kořen, med, lipový květ, pižmo, santalové dřevo, vanilka, vetiver - to všechno tam může být, tedy kromě šeříku. Vůně na mě působí jako koncentrovaný luxusní bambus. Vůně je zelená, nasládlá, hlaďounká, kulatá, vazká, klidná, neostrá, intenzivní, narkotická, vábí do tenat... Nejzajímavější objev čtvrtletí.
Lipový čaj štědře oslazený medem, popíjený během slunečného dopoledne na zahradě plné rozkvětlých šeříků. Hned po nástřiku je vůně plná čerstvého autentického pylu. Postupně se vynořují další nakysle vonící traviny (asi ten vetiver). Připomnělo mi to sedmikrásku rozžvýkanou v ústech (jako malí jsme je na zahradě u babičky jedli). Se zmíněným obrazem má společný hlavně takový ten vnitřní klid typický pro Vermeerovy obrazy, kdy se čas jakoby zastavil. Antistresová záležitost. Navíc stačí jen kapička (Ale opravdu! Ve větším množství by mohla být toxická.) a vůně jde krásně do prostoru.
U téhle vůně mě zaujal fakt, že je prý inspirovaná obrazem Mlékařka od holandského mistra Jana Vermeera. ale už ze složení mi bylo jasné, že moc mléčná asi nebude. A opravdu bych to viděla spíš na jarní louku nebo rozkvetlý sad, který otevřeným oknem mlékařku láká ven.
Především je to jemná vůně šeříku a lipového květu. Po počátečním závanu vodnaté svěžesti voní převážně trpce zeleně, ale s pomocí hrušky se změní v hladký medově nasládlý, něžně opojný květinový nektar. Doslova to v člověku vyvolává chuť lehnout si do trávy a vychutnávat si tu vůni pylu všude kolem (bílé pižmo). A nakonec podlehnete a jdete,
Až po pár hodinách by se dalo říct, že se najednou skrze tu květinovou hradbu vynoří mlhavá připomínka možná na pracovní povinnosti v podobě hrnku mléka, ohřívajícího se na plotně (trocha mléčné vanilky se santalem a kouřovými podtóny vetiveru). Jakkoliv jsem si tedy dosud myslela, že skvěle pracovat s lipovým květem umí jen Tanja Bochnig, teď k ní musím přidat i Spyrose Drosopoulose.