Sladké koření v čele s "perníčkovým" kardamomem a příjemná lehce zakouřená kůže - a kdyby tak u toho chtělo zůstat, byla by to moc pěkná vůně. Jenže nezůstalo, protože velmi výrazný oud fekálního ražení odeslal vůni do kategorie nelibých pachů. Pokud má vůně vystihovat představu Londýna před vybudováním městské kanalizace, tak se v mém případě záměr zdařil dokonale...
Wow. Wow, wow, wow.
Úvod úderne korenistý, s podtónom mierne zaparenej káva, zrejme pelargónia a jazmín dodávajú zeleno-dužinatý tón, do toho dym a živice.
Tmavozelené Marteny, tmavá noc, nejaké nejasné miesto v mestskej "medzizóne", na jednej strane cesta, na druhej ušmudlaný lesík so zaviatymi odpadkami, uprostred toho osvetlená benzínka. Káva v kelímku, benzínové výpary, nočný vzduch.
Neviem, kam sa táto vôňa dá nosiť. Ale zdá sa mi, že by som ju potrebovala, už len pre prípad, že na to prídem:).
Začátek je teda síla! Silná, sytá vůně hořícího dřeva, s rušivým podtónem asfaltu a karbolu, až se člověku zkroutí nos. Přitom stále krásná vůně dřeva – je to jako vyjít v horkém letním dni z lesa a čichat kmeny pokácených jehličnanů, cítit rozehřátý asfalt z cesty a karbol z rozpálených pražců na kolejích. Rozpálené dřevo a pryskyřice - AMBER ABSOLUTE. K tomu se přidá hromada pepře a rozvoní se květiny. Lilie s jejich sladkou, opojnou vůní a hutným hnilobným tónem – LYS FUME. A jasmín, omamný a indolický – JASMIN ROUGE. Pak najednou – kadidlo? Jako vystřižené z PLUM JAPONAIS, jen bez těch švestek. Potom vůně zjemní a zjišťuju, že cítím mléčný, hladký santal se sušenkovými tóny – SANTAL BLUSH. V téhle podobě vůně drží dlouho, jen chvílemi znovu vykukuje nasládlé rozpálené dřevo s tóny karbolu a opojné indolické květy. Přidá se pačuli, hladce rozvoněné – od Forda žádnou pačuliovku (zatím) neznám - tak jsem si vzpomněla na Bornéo 1834. A stále voní lilie, tentokrát s kořeněným nádechem a zlatavým pylem – SHANGHAI LILY. A znovu se ozývá kadidlo z Plum Japonais a cítím i něco ze základu SAHARA NOIR a dokonce VELVET ORCHID.
V téhle vůni je opravdu defilé dalších vůní Toma Forda, stále se proplétají, mizí a znovu se objevují. Je to neuvěřitelné a pořád nevím, jestli bych tu vůni chtěla nosit nebo ne. Pro parfémově nepolíbené okolí to bude možná nestravitelné sousto.
..tak pojď, ty mnohými, zatracovaná a nevonící, mrcho...
Nevěřím,
že Tě, já, nezkrotím...
Aneb
London Tom Ford
...ano,
opět signifikantní
Tom Ford.
Žádná rána do chřípí,
žádné parfémové nezvladatelno.
"Jen" další typická, v tom nejlepším smyslu slova, vůně z dílny mého oblíbence,
další možná dávka do žil...
Začátek je mix vůní White Patchouli + Amber Absolu + podpisy i dalších vůní Private Blend
v něžnějším a uhlazenějším provedení,
a pak, po chvíli, je to už jen lahodné, mazlivé, narkotické, krotké,
a chlípně provokativní a
svůdné,
plíživě šeptající, ale
nepřehlédnutelné, křehké,
zkrocené...
Je to noční život Londýna,
lety k nebesům i
pády...
...do ztichlých kanceláří
pouliční lampy
jasně
plaše
září
a já
na stole
mezi dokumenty...
...a tempo noci
udáváš si
jen ty
a já
smím jen
odemknout a zamknout
tvé rty...
...když(obkročmo)
na tobě sedím
a nehty
do zad(ti)
zatínám
tak slova
- jako jed -
mezi zuby
cedím,že
tohle
nepřežiju...
...tohle mě
zabije
Nechtělo se mi věřit, že by to mohlo být tak špatné. Kdepak, s TF si rozumíme. Takže pěkně do Douglasu pro vzoreček. Zkoušela jsem tam na ruce taky pánskou TF Noir bez přívlastku, a ta všechno přebila (mimochodem, mohla bych ji nosit!), takže London jsem už skoro necítila a o to víc jsem byla navnaděna na večerní zkoušení.
Jenomže když jsem otvírala vialku, vybavil se mi něčí odsudek, že London je cítit jako špinavé pánské záchodky. Tolik jsem se té vzpomínky lekla (do té chvíle jsem počítala „pouze“ se starým zašlým Londýnem tak nějak obecně), že jsem většinu obsahu vyklepla na koberec. Ke koberci se mi zrovna přičichávat nechtělo, takže na ruku šel ten zbytek...
No prostě... zázrak se nekonal. Ten starý, fekální Londýn z doby před zavedením kanalizace tam nemám. Ale něco těžkého, docela dusivého ano... snad prádelnu? Nebo spíš tu dávnou, pověstnou, nažloutlou londýnskou mlhu, líně se převalující v setmělých ulicích? A do té mlhy se mi prolínají jemně kořeněné perníčky. Ty by byly moc hezké, ale dusno té stojaté mlhy přebije všechno.
(Ještě mě napadá, že bych ji znovu ráda zkusila na podzim. Co by to udělalo.)
Sladké koření v čele s "perníčkovým" kardamomem a příjemná lehce zakouřená kůže - a kdyby tak u toho chtělo zůstat, byla by to moc pěkná vůně. Jenže nezůstalo, protože velmi výrazný oud fekálního ražení odeslal vůni do kategorie nelibých pachů. Pokud má vůně vystihovat představu Londýna před vybudováním městské kanalizace, tak se v mém případě záměr zdařil dokonale...
Wow. Wow, wow, wow.
Úvod úderne korenistý, s podtónom mierne zaparenej káva, zrejme pelargónia a jazmín dodávajú zeleno-dužinatý tón, do toho dym a živice.
Tmavozelené Marteny, tmavá noc, nejaké nejasné miesto v mestskej "medzizóne", na jednej strane cesta, na druhej ušmudlaný lesík so zaviatymi odpadkami, uprostred toho osvetlená benzínka. Káva v kelímku, benzínové výpary, nočný vzduch.
Neviem, kam sa táto vôňa dá nosiť. Ale zdá sa mi, že by som ju potrebovala, už len pre prípad, že na to prídem:).
Začátek je teda síla! Silná, sytá vůně hořícího dřeva, s rušivým podtónem asfaltu a karbolu, až se člověku zkroutí nos. Přitom stále krásná vůně dřeva – je to jako vyjít v horkém letním dni z lesa a čichat kmeny pokácených jehličnanů, cítit rozehřátý asfalt z cesty a karbol z rozpálených pražců na kolejích. Rozpálené dřevo a pryskyřice - AMBER ABSOLUTE. K tomu se přidá hromada pepře a rozvoní se květiny. Lilie s jejich sladkou, opojnou vůní a hutným hnilobným tónem – LYS FUME. A jasmín, omamný a indolický – JASMIN ROUGE. Pak najednou – kadidlo? Jako vystřižené z PLUM JAPONAIS, jen bez těch švestek. Potom vůně zjemní a zjišťuju, že cítím mléčný, hladký santal se sušenkovými tóny – SANTAL BLUSH. V téhle podobě vůně drží dlouho, jen chvílemi znovu vykukuje nasládlé rozpálené dřevo s tóny karbolu a opojné indolické květy. Přidá se pačuli, hladce rozvoněné – od Forda žádnou pačuliovku (zatím) neznám - tak jsem si vzpomněla na Bornéo 1834. A stále voní lilie, tentokrát s kořeněným nádechem a zlatavým pylem – SHANGHAI LILY. A znovu se ozývá kadidlo z Plum Japonais a cítím i něco ze základu SAHARA NOIR a dokonce VELVET ORCHID.
V téhle vůni je opravdu defilé dalších vůní Toma Forda, stále se proplétají, mizí a znovu se objevují. Je to neuvěřitelné a pořád nevím, jestli bych tu vůni chtěla nosit nebo ne. Pro parfémově nepolíbené okolí to bude možná nestravitelné sousto.
..tak pojď, ty mnohými, zatracovaná a nevonící, mrcho...
Nevěřím,
že Tě, já, nezkrotím...
Aneb
London Tom Ford
...ano,
opět signifikantní
Tom Ford.
Žádná rána do chřípí,
žádné parfémové nezvladatelno.
"Jen" další typická, v tom nejlepším smyslu slova, vůně z dílny mého oblíbence,
další možná dávka do žil...
Začátek je mix vůní White Patchouli + Amber Absolu + podpisy i dalších vůní Private Blend
v něžnějším a uhlazenějším provedení,
a pak, po chvíli, je to už jen lahodné, mazlivé, narkotické, krotké,
a chlípně provokativní a
svůdné,
plíživě šeptající, ale
nepřehlédnutelné, křehké,
zkrocené...
Je to noční život Londýna,
lety k nebesům i
pády...
...do ztichlých kanceláří
pouliční lampy
jasně
plaše
září
a já
na stole
mezi dokumenty...
...a tempo noci
udáváš si
jen ty
a já
smím jen
odemknout a zamknout
tvé rty...
...když(obkročmo)
na tobě sedím
a nehty
do zad(ti)
zatínám
tak slova
- jako jed -
mezi zuby
cedím,že
tohle
nepřežiju...
...tohle mě
zabije
...Tom je prostě můj.
Navždy...
Nechtělo se mi věřit, že by to mohlo být tak špatné. Kdepak, s TF si rozumíme. Takže pěkně do Douglasu pro vzoreček. Zkoušela jsem tam na ruce taky pánskou TF Noir bez přívlastku, a ta všechno přebila (mimochodem, mohla bych ji nosit!), takže London jsem už skoro necítila a o to víc jsem byla navnaděna na večerní zkoušení.
Jenomže když jsem otvírala vialku, vybavil se mi něčí odsudek, že London je cítit jako špinavé pánské záchodky. Tolik jsem se té vzpomínky lekla (do té chvíle jsem počítala „pouze“ se starým zašlým Londýnem tak nějak obecně), že jsem většinu obsahu vyklepla na koberec. Ke koberci se mi zrovna přičichávat nechtělo, takže na ruku šel ten zbytek...
No prostě... zázrak se nekonal. Ten starý, fekální Londýn z doby před zavedením kanalizace tam nemám. Ale něco těžkého, docela dusivého ano... snad prádelnu? Nebo spíš tu dávnou, pověstnou, nažloutlou londýnskou mlhu, líně se převalující v setmělých ulicích? A do té mlhy se mi prolínají jemně kořeněné perníčky. Ty by byly moc hezké, ale dusno té stojaté mlhy přebije všechno.
(Ještě mě napadá, že bych ji znovu ráda zkusila na podzim. Co by to udělalo.)