Oud a růže ve velmi lehké a elegantní poloze. Růže ovocná a růže kořenitá, růže krémová a růže mýdlová, růže s náznakem chypre. Oud lehounký a balzamický, obalený v pár kapkách medu. Bez orientální těžkosti, bez živočišnosti, zkrátka chic.
Umazaná grafitová růže,růže Fénix vyrůstající z popela,navlhlý mech,tmavá bažina(vnímám rašelinu Bracken man) má pachuť sladkobolných slz,smutek,zlomenost matky ,která přišla o dítě,hořkost...ví,že musí žít dál,pro jiné,černý závoj přes zdrcenou tvář, a pod ním je nádherná
Souhlasím s wendulkou, že oud je tady podobného typu jako v The Night. A že růže je perleťová, Je to nádherná orientální kompozice oudu a růže, kdy obvyklé koření je nahrazeno mechově zemitými tóny v závěru a ta růže jako by vyrostla na prosluněné pasece uprostřed hlubokého a temného lesa.
Mathilde Laurent dodnes blahořečím především za nepřekonatelnou Guet-Apens a tím mi s ní vznikl problém, jelikož od doby, kdy ji k sobě přetáhl Cartier čekám na nějakou podobně velkou vůni. Mainstream od Cartiera mě úplně míjí, pár vůní z hodinové kolekce se mi i líbí (nejvíc asi čokoládová sedmička), ale nikdy jsem je nezatoužila vlastnit, až loni na podzim jsem poprvé měla možnost přičichnout si k orientální hodinové cestovatelské kolekci a touhle vůní mě tahle krásná dáma přesvědčila, že to v sobě pořád ještě má, takže jsem se nakonec rozhodla opatřit si i pořádný vzorek.
Podobně jako Dominique Ropion ani Mathilde to s množstvím použitých složek nepřeháněla a především se zaměřila na druh opravdu kvalitního oudu. Ten její sice není zdaleka tak intenzivní, přesto drží neochvějně a podobně jako The Night mi evokuje teplou koňskou srst. Pokud jde o růži, nevybrala si tu tureckou, ale perleťovou, jemně kořeněnou růži z Rose Nacrée du Désert (samozřejmě bez šafránu). Jen na úplném začátku jí osvěžila bergamotem. Po rozvonění však citrusy zmizí a růže krásně splyne s oudem, který navíc zásluhou špetky bílého pižma a mechových tónů ještě změkne hezky do semišova.
Oud a růže ve velmi lehké a elegantní poloze. Růže ovocná a růže kořenitá, růže krémová a růže mýdlová, růže s náznakem chypre. Oud lehounký a balzamický, obalený v pár kapkách medu. Bez orientální těžkosti, bez živočišnosti, zkrátka chic.
Umazaná grafitová růže,růže Fénix vyrůstající z popela,navlhlý mech,tmavá bažina(vnímám rašelinu Bracken man) má pachuť sladkobolných slz,smutek,zlomenost matky ,která přišla o dítě,hořkost...ví,že musí žít dál,pro jiné,černý závoj přes zdrcenou tvář, a pod ním je nádherná
Souhlasím s wendulkou, že oud je tady podobného typu jako v The Night. A že růže je perleťová, Je to nádherná orientální kompozice oudu a růže, kdy obvyklé koření je nahrazeno mechově zemitými tóny v závěru a ta růže jako by vyrostla na prosluněné pasece uprostřed hlubokého a temného lesa.
Mathilde Laurent dodnes blahořečím především za nepřekonatelnou Guet-Apens a tím mi s ní vznikl problém, jelikož od doby, kdy ji k sobě přetáhl Cartier čekám na nějakou podobně velkou vůni. Mainstream od Cartiera mě úplně míjí, pár vůní z hodinové kolekce se mi i líbí (nejvíc asi čokoládová sedmička), ale nikdy jsem je nezatoužila vlastnit, až loni na podzim jsem poprvé měla možnost přičichnout si k orientální hodinové cestovatelské kolekci a touhle vůní mě tahle krásná dáma přesvědčila, že to v sobě pořád ještě má, takže jsem se nakonec rozhodla opatřit si i pořádný vzorek.
Podobně jako Dominique Ropion ani Mathilde to s množstvím použitých složek nepřeháněla a především se zaměřila na druh opravdu kvalitního oudu. Ten její sice není zdaleka tak intenzivní, přesto drží neochvějně a podobně jako The Night mi evokuje teplou koňskou srst. Pokud jde o růži, nevybrala si tu tureckou, ale perleťovou, jemně kořeněnou růži z Rose Nacrée du Désert (samozřejmě bez šafránu). Jen na úplném začátku jí osvěžila bergamotem. Po rozvonění však citrusy zmizí a růže krásně splyne s oudem, který navíc zásluhou špetky bílého pižma a mechových tónů ještě změkne hezky do semišova.