Na začátku koketuje s divnotou - hořkokyselé pendreky opravdu v žádné cukrárně nevedou. Naštěstí pendreky rychle mizely a vůně nabrala jemnou sladkokyselou podobu - trochu jako ovocné bonbóny obalené v prachově jemném cukru.
Po opětovném porovnávání obou verzí musím uznat, tím, co nové verzi LPRN 2012 škodí, je ta řvavá sytá trešeň a zesílené čajové aroma, nikoliv lékořice, ačkoliv takový Octavian tvrdí, že díky tomu je nová LPRN měkčí a zakulacenější (?). Vlastně toto je jedna z mála lékořic, která na mně narozdíl od té v Lolitkách negumovatí. Je to teplý mandlový moučník, zpočátku přelitý citronovou šťávou.
Po jejím vyprchání ho postrouháme lékořicí, ta však vůbec není připálená, naopak je příjemně tlumeně sladká a vůni propůjčuje pudrový/prachový nádech, jak byste to spíš čekali od skořice, ovšem spolu s vůní čerstvě uvařeného černého čaje, nesoucí se ke mně tentokrát jen z povzdálí nezapomenou vůni dodat jemný odstín noir.
Obojí zároveň vůni překvapivě přitáhne k tělu jako kašmírová šála, jíž se chcete v zimě zahřát. Nakonec tedy nezbývá, než se do moučníku zakousnout a zjistit, že uvnitř ukrývá krémovou vanilkovou náplň. Z kategorie gurmánských počinů od Guerlaina je to tedy sice pořád těžší, ale při správné náladě velmi dobře stravitelný zákusek.
Sladký vychlazený černý čaj s citronem, moc příjemné a relaxační, nějaká ta gurmánskost a do toho ta lékořice, takový dráždivý provokativní tón.. Je jí tam dost, tak dost, že pokud by jí bylo jen o trochu víc, už by se mi výsledek nelíbil. Doufám, že se přes tu hranici nepřehoupne.
Na začátku koketuje s divnotou - hořkokyselé pendreky opravdu v žádné cukrárně nevedou. Naštěstí pendreky rychle mizely a vůně nabrala jemnou sladkokyselou podobu - trochu jako ovocné bonbóny obalené v prachově jemném cukru.
Po opětovném porovnávání obou verzí musím uznat, tím, co nové verzi LPRN 2012 škodí, je ta řvavá sytá trešeň a zesílené čajové aroma, nikoliv lékořice, ačkoliv takový Octavian tvrdí, že díky tomu je nová LPRN měkčí a zakulacenější (?). Vlastně toto je jedna z mála lékořic, která na mně narozdíl od té v Lolitkách negumovatí. Je to teplý mandlový moučník, zpočátku přelitý citronovou šťávou.
Po jejím vyprchání ho postrouháme lékořicí, ta však vůbec není připálená, naopak je příjemně tlumeně sladká a vůni propůjčuje pudrový/prachový nádech, jak byste to spíš čekali od skořice, ovšem spolu s vůní čerstvě uvařeného černého čaje, nesoucí se ke mně tentokrát jen z povzdálí nezapomenou vůni dodat jemný odstín noir.
Obojí zároveň vůni překvapivě přitáhne k tělu jako kašmírová šála, jíž se chcete v zimě zahřát. Nakonec tedy nezbývá, než se do moučníku zakousnout a zjistit, že uvnitř ukrývá krémovou vanilkovou náplň. Z kategorie gurmánských počinů od Guerlaina je to tedy sice pořád těžší, ale při správné náladě velmi dobře stravitelný zákusek.
Sladký vychlazený černý čaj s citronem, moc příjemné a relaxační, nějaká ta gurmánskost a do toho ta lékořice, takový dráždivý provokativní tón.. Je jí tam dost, tak dost, že pokud by jí bylo jen o trochu víc, už by se mi výsledek nelíbil. Doufám, že se přes tu hranici nepřehoupne.