Pařížská kolínská.
To je to první, co mě napadlo.
Chladně vzdušné plátky citrusů vyzvaly k tanci mladičké mátové lístky, tančí větrný, větrový twist, z decentního povzdálí je jako garde sleduje muškátová šalvěj, která pod temně zeleným, krovkovým plstěným pláštěm skrývá křehké, zranitelné srdce, jehož chlopně připomínají něžné a lehce se chvějící okvětní plátky magnolie.
Je to kolínská.
A není.
Má její charakteristické rysy a kontury, které ovšem naplňuje a zaplňuje nonšalantně a vzletně, tak nějak po francouzsku.
Pařížská kolínská.
To je to první, co mě napadlo.
Chladně vzdušné plátky citrusů vyzvaly k tanci mladičké mátové lístky, tančí větrný, větrový twist, z decentního povzdálí je jako garde sleduje muškátová šalvěj, která pod temně zeleným, krovkovým plstěným pláštěm skrývá křehké, zranitelné srdce, jehož chlopně připomínají něžné a lehce se chvějící okvětní plátky magnolie.
Je to kolínská.
A není.
Má její charakteristické rysy a kontury, které ovšem naplňuje a zaplňuje nonšalantně a vzletně, tak nějak po francouzsku.