Stojím ve světlé zámecké knihovně opečovávané muzejní expozice a cítím vůně pryskyřic, dřev a knížek. Všechno je takové pokojné a oranžově sladké, asi závan květinového parfému dámy, která tu kdysi čítávala u svíčky červenou knihovnu. Krásné.
Vstoupíš-li bránou do krajin bez konců,
ztrácíš zde tíži pozemskou,
jen myšlenky plující v spirálách prstenců …
jsi ty, tvá duše píšící skladbu nebeskou …
Teplý vánek nesoucí s sebou jemně nasládlou vůni pomerančových květů, aroma dřevin a pryskyřic, lehounce dráždivý akord kmínu … ale ne, ne pouze čich je obdarováván jeho dotekem. Tichý šelest suchých travin, rostoucích v trsech na písčitých dunách, něžně laská další smysl … skutečnost nebo jen mateřské lůno pro zrod nekonečna asociací?
Vonná kompozice stojící na pomerančovém květu, jehož specifičnost zde ladí všechny ostatní složky. Suchý dřevitý akord a stejně suchý vjem papyru vytváří teplou auru. Vůně se vznáší nad pokožkou, chvěje se a přelévá v drobných vlnkách jako horký vzduch nad sluncem rozpálenou zemí. Zlatý kotouč slunce žíznivě pohltí pár kapek rybízové šťávy, která se mihne kolem, svým žárem vezme dech i jasmínu a ylangu, jejichž opojnost mizí do ztracena dříve, než by mohla omámit smysly … zůstává jen nespočet drobných pomerančových kvítků, jejich sladkobolný tón a mysl tišící dřevitě pryskyřičná báze.
Ze začátku: prašná, suchá, něco jako dřevitý pudr, krásný. Pak zesládne do pudrového pomerančového květu, je hebce sametová, hladká. Ke konci... ano, ke konci snad trošku drhne, už tedy není tak hladká, ale přes ten "kouř" (kadidlo, pryskyřice) ta sladkost stejně prolíná a ten kontrast se mi vlastně líbí.
Měla jsem sen (krásný název, že?). A byl o nebeské zahradě plné keřů svěžího čerstvě rozkvetlého rybízu, nasládlého pomerančového květu, slunečného jasmínu (malinko podobného tomu z Promesse de l´Aube) a krémového ylangu. Vzduch byl prodchnutý jemnou kouřovou vůní labdana a dalších pryskyřic.
A protože se blížil večer (nikoliv úsvit jako v MDCI), uchýlila jsem se do vzdušné cedrové aleje a věnečkem uvitým z pomerančových květů a zahalená do svého plédu s pudrového pižma jsem usedla k dohořívajícímu ohni, abych se zahřála.
Příjemná hřejivá květinovka. Jasmín jako vystřižený z Promesse de l'Aube a medově sladký pomerančový květ, který časem přechází do medu úplně (ten med je podobný jako v Elie Saab Le Parfum Intense). Vše je hebké a uhlazené, jemně oslazené ambrou. Zlobí akorát suchý cedr a guajak s kadidlem v základu, mají nepříjemnou tendenci připáleně, nahořkle drhnout, což pro mě kazí jinak krásnou vůni.
Ouška siamské kočky,mikrosametky čokoládově hnědé barvy,jiskřičky hlazením voňavého senem načichlého kožíšku,teplé hebučké břiško,jemně našlapující polštářky tlapiček ,jejichž otisky zůstaly po dešti na dřevěném zahradním stolku,nejraději číhá v rybízovém keři,na štěrbinky zùžené zorničky nebesky modrých šelmích očí
https://vse-pro-zviratka.cz/wp-content/uploads/2019/08/129-siamska-kocka.jpg
Stojím ve světlé zámecké knihovně opečovávané muzejní expozice a cítím vůně pryskyřic, dřev a knížek. Všechno je takové pokojné a oranžově sladké, asi závan květinového parfému dámy, která tu kdysi čítávala u svíčky červenou knihovnu. Krásné.
Vstoupíš-li bránou do krajin bez konců,
ztrácíš zde tíži pozemskou,
jen myšlenky plující v spirálách prstenců …
jsi ty, tvá duše píšící skladbu nebeskou …
Teplý vánek nesoucí s sebou jemně nasládlou vůni pomerančových květů, aroma dřevin a pryskyřic, lehounce dráždivý akord kmínu … ale ne, ne pouze čich je obdarováván jeho dotekem. Tichý šelest suchých travin, rostoucích v trsech na písčitých dunách, něžně laská další smysl … skutečnost nebo jen mateřské lůno pro zrod nekonečna asociací?
Vonná kompozice stojící na pomerančovém květu, jehož specifičnost zde ladí všechny ostatní složky. Suchý dřevitý akord a stejně suchý vjem papyru vytváří teplou auru. Vůně se vznáší nad pokožkou, chvěje se a přelévá v drobných vlnkách jako horký vzduch nad sluncem rozpálenou zemí. Zlatý kotouč slunce žíznivě pohltí pár kapek rybízové šťávy, která se mihne kolem, svým žárem vezme dech i jasmínu a ylangu, jejichž opojnost mizí do ztracena dříve, než by mohla omámit smysly … zůstává jen nespočet drobných pomerančových kvítků, jejich sladkobolný tón a mysl tišící dřevitě pryskyřičná báze.
Ze začátku: prašná, suchá, něco jako dřevitý pudr, krásný. Pak zesládne do pudrového pomerančového květu, je hebce sametová, hladká. Ke konci... ano, ke konci snad trošku drhne, už tedy není tak hladká, ale přes ten "kouř" (kadidlo, pryskyřice) ta sladkost stejně prolíná a ten kontrast se mi vlastně líbí.
Tohle se vážně povedlo.
Měla jsem sen (krásný název, že?). A byl o nebeské zahradě plné keřů svěžího čerstvě rozkvetlého rybízu, nasládlého pomerančového květu, slunečného jasmínu (malinko podobného tomu z Promesse de l´Aube) a krémového ylangu. Vzduch byl prodchnutý jemnou kouřovou vůní labdana a dalších pryskyřic.
A protože se blížil večer (nikoliv úsvit jako v MDCI), uchýlila jsem se do vzdušné cedrové aleje a věnečkem uvitým z pomerančových květů a zahalená do svého plédu s pudrového pižma jsem usedla k dohořívajícímu ohni, abych se zahřála.
Příjemná hřejivá květinovka. Jasmín jako vystřižený z Promesse de l'Aube a medově sladký pomerančový květ, který časem přechází do medu úplně (ten med je podobný jako v Elie Saab Le Parfum Intense). Vše je hebké a uhlazené, jemně oslazené ambrou. Zlobí akorát suchý cedr a guajak s kadidlem v základu, mají nepříjemnou tendenci připáleně, nahořkle drhnout, což pro mě kazí jinak krásnou vůni.