Sametový dřevitý kosatec s tóny leštěnky a slabou projekcí. Příliš mě nezaujal. Cèdre-Iris (Affinessence) ze stejné cenové kategorie je podstatně zajímavější.
Tahle vůně mi vyrazila dech. Kosatec, kosatec, vládce kosatců. Jeho drsná, dřevitá a zemitá poloha. Voní po kořeni kosatce, mechu a kůži. S ní potkáte chlapíka zarostlého, drsného, mužného. Podlomí se vám kolena, rozšíří zorničky a spadnou kalhotky .
L´Attesa je pro mě jako probuzení do mlžného rána. Svět kolem je chycen v nadýchané vatě, rozplývající se kontury všeho jakoby proměňovaly hmotné v abstrakci …
Letmé zašimrání bulinek v nose, záblesk jiskrné rozvernosti citrusů, pár slunečních paprsků se v prchavém okamžiku snaží dosáhnout na svět utopený v bílé pasti … marně. Ostrý vjem jasu prvotních tónů se v momentě tlumí a matní. Rozpíjí se ve vlhkem ztěžklém vzduchu, ztrácí se v bílém oparu, který je zlehka prosycen vůní mokré hlíny. Jemné nuance holubí šedi prostoupí bílou, aby se v té chvíli čas zastavil … z mlhavé clony vystupuje pastelová modř.
Uhlazený suše sametový kosatec se vyloupne v celé své kráse, obestřený zemitou vlhkostí se nechá konejšit pudrovou něhou, distingovaně si zalaškuje s akordem kůže a zůstává němým společníkem v tom tichém ránu … nebo kdykoliv.
Potkat v dnešní době opravdu velkou kosatcovku je téměř nemožné, takže když jsem si přečetla domeničinu úžasnou recenzi, hned jsem si začala pohrávat s myšlenkou, zda si opatřit vzorek anebo se tím naopak nezdržovat a rovnou pořídit flakon naslepo. Nakonec jsem se rozhodla důvěřovat instinktu a vyplatilo se. Tahle vůně je skutečnou kosatcovou symfonií. Kosatec je tu opravdu patrný už od první chvíle a nemizí ani na jedinou vteřinu.
V téhle první fázi je mrkvový a osvěžený hořkostí neroli a vinnými tóny - už od vyzkoušení Une Rose jsem si říkala, že podobné tóny by slušely i kosatci, až konečně přišel Lucca Maffei a zrealizoval to. Mně osobně však ani tak nepřipomíná 28 La Pausa, protože ten je oproti tomuhle i v té počáteční, relativně ještě silné fázi až příliš křehký, ani Hiris, jelikož v tom jsem měla vždycky kromě kosatcové zemitosti i regulérní hlínu, ale nejvíc asi Iris Nazarena s tou krásnou nasládlou vařenou mrkvičkou.
Po rozvonění přejde kosatec do zemitější polohy a získá i trochu svěží zeleně, čímž už mi počátek 28 La Pausa na kratičký okamžik malinko připomene. Jak už ale psala domenica, tohle není vůbec chanelovsky chladné a odtažité, L´Attesa je i ve své zemitosti velmi vřelou kosatcovkou. Řekla bych, že za onou vřelostí bude asi nejspíš stát stopové množství uváděné tuberózy s ylangem, které ovšem jinak ve vůni prakticky nevnímám, jelikož můj nos se naštěstí zaměřuje hlavně na kosatec.
V základu se mi pak znovu vzdáleně typově připomene Iris Nazarena, to když kosatec doplní jemná vůně kůže. Pro mě to nejsou semišové rukavičky, ale spíš stará knížka v kvalitní kožené vazbě, co někdo položil na dřevěný stůl (santal zde vnímám taktéž jen velice okrajově) vedle kytice kosatců a která je díky tónům chypre měkká a velmi příjemná na omak. Intenzitu a výdrž má srovnatelnou s takovou 31 Rue Cambon, jenž v ní má tímto podle mě velmi silnou konkurenci (a nejen on).
L´Attesa (čekání, očekávání) je kosatcový parfém, který snad nemůže nezamotat hlavu žádnému z milovníků kosatcovek. Kosatec má desítky, možná stovky podob, ale tenhle je opravdu speciální. Luca Maffei, mladý a talentovaný italský parfumér, totiž ke kosatci přimíchal takzvaný šampaňský akord s tónem kvasícího se piva. Zní to poměrně zvláštně, ale výsledkem takovéto kombinace pivního elementu a kosatce je nádherná, plná a nadčasová kosatcová harmonie, která díky dalšímu čarování parfuméra voní stabilně modro-fialově od začátku do konce.
Jsme tedy usazeni v měkkých sedačkách operního domu a třetí dějství právě začíná. Čeká nás příběh o zamilování a lásce, o vášni a, jak to tak bývá, o zradě. Ale teď jsme na úplném začátku. První scéna se stane svědkem zrození lásky… Na stránkách značky se můžeme nechat navnadit romantickou představou jednoho takového Čekání. Odehrává se za teplého letního večera. Na gramofónu, který už toho hodně pamatuje, se s rytmicky opakovaným praskáním otáčí deska a potemnělou místností prostupuje sametový hlas jazzové zpěvačky Na stolku voní čerstvě natrhaná barevná kytice a její vůně se šíří do okolí. Ozve se charakteristický zvuk letícího špuntu a slámově žluté šampaňské už pomalu klouže po vnitřních stěnách sklenek. První. Druhá. Vše je připravené. Vůně šampaňského se mísí s vůní květin. Uvelebíš se na křesle a užíváš si poslední okamžiky. Díváš se kolem sebe. Vše je dokonale. Zavřeš oči, hluboce se nadechneš a slyšíš jeho kroky na schodech. Usměješ se. Kéž by tenhle okamžik nikdy neskončil…
Snahou kreativních ředitelů Alessandra a Riccarda byla dosáhnout s pomocí nápaditého parfuméra efektu nemizejícího kosatce. Kosatce, který je přítomný ve všech fázích vývoje vůně. Není to totiž obvyklé a jednoduché a rozhodně je to hodně drahé. Když si vzpomenete na své oblíbené kosatcovky, zjistíte, že kosatec dříve nebo později mizí nebo je silně potlačený jinými složkami. Pánové tedy vůni doslova vyskládali třemi různými druhy kosatce. Kosatec je dole, uprostřed, nahoře, vpravo, vlevo, všude. Silice z dvou druhů z kosatcových oddenků (z italské a francouzské odrůdy) a iris absolutní, vznikající rafinací lihem, vyplňují celou kompozici až do poslední škvírky.
Navíc oxid uhličitý, vznikající při kvašení piva, spoluvytváří tzv. šampaňský akord, který dodává parfému jiskru v podobě nečekané lahodné trpkosti a kosatcovou záplavu prokresluje a donekonečna oživuje. Výsledkem je jednolitá materie, vynikající hladkostí a dokonalým propojením složek.
Začátek mi připomíná mou nejoblíbenější fázi z chanelovského exkluzivky 28 La Pausa. To krásné kosatcové entrée tam ale velmi předčasně mizí, kdežto zde je umocňováno. Nevím, jestli za tím stojí právě "šampaňské" v kombinaci s neroli, ale v této fázi vnímám kosatec jako kdyby byl stříbřitý a ojíněný. Nepůsobí chladně a odtažitě chanelovsky, ta stříbřitost je jen vizuální. Kosatec voní tak, jak chci aby voněl kosatec. S lehkým bylinným nádechem. Netopí se v aldehydech, nedusí se ve starožitné pudřence a není obalený karamelem, čokoládou, medem ani jinými dobrotami. S nosem přitisknutým k navoněnému zápěstí cítím i jemný podtón nových tenkých semišových rukaviček. Jakmile se nos vzdálí, rukavičky okamžitě mizí. Co mě ale okouzluje nesmírně, to je pocit déjà vu. L´Attesa voní jako moje vzpomínky na objevování Hiris (Hermès), kterou považuji za jednu z nejlepších kosatcovek vůbec. L´Attesa je Hirisu jen podobná, ale vyvolává ve mě podobné příjemné pocity čistoty, elegance a nekonečného modrého kosatcového luxusu… Tady navíc s bonusem italské hravosti a nápaditosti.
Ten originální pivní vklad se specifickou vůní – na Smíchově jsem jako malá milovala chodit po nábřeží poblíž pivovaru a nasávat tu divnou, trochu chlebovou vůni, vznikající při vaření piva – podle mě vyvažuje klasickou pudrovost kosatce a tlumí aledehydy, obvykle tančící kolem modrých květů. Ve výsledku nic jako pivo nebo šampaňské necítíte. Nic nekvasí ani neperlí. Jsou to jenom prostředky k dosažení kosatcového nebe. Ve střední fázi se přidají trochu zemitější tóny kořínků, čerstvě vytržených a ještě obalených vlhkou hlínou a klasické kosatcové podtóny v podobě fialky, mimózy a dřev. Květiny, uvedené ve výčtu složek, jako jsou tuberóza a ylang-ylang, jsou také znát spíš jen podprahově. Zkrátka, všechno co je do vůně vložené je buď kosatec samotný nebo složka, podporující vyniknutí… kosatce! Vývoj je minimální, což se mi vzhledem k dokonalému vyznění ohromně zamlouvá. Čím se navoníte, tím s jemnými variacemi voníte stále. To je to, co bylo záměrem a co se pánům ohromně povedlo.
Výdrž je kolem 10 hodin, projekce střední a uspokojivá. A já jsem nadšená.
S několika dalšími informacemi a s fotkami na blogu Guerlinade: http://guerlinade.cz/2016/04/23/masque-milano-lattesa-recenze/
Sametový dřevitý kosatec s tóny leštěnky a slabou projekcí. Příliš mě nezaujal. Cèdre-Iris (Affinessence) ze stejné cenové kategorie je podstatně zajímavější.
Tahle vůně mi vyrazila dech. Kosatec, kosatec, vládce kosatců. Jeho drsná, dřevitá a zemitá poloha. Voní po kořeni kosatce, mechu a kůži. S ní potkáte chlapíka zarostlého, drsného, mužného. Podlomí se vám kolena, rozšíří zorničky a spadnou kalhotky .
Svět za mlhou …
L´Attesa je pro mě jako probuzení do mlžného rána. Svět kolem je chycen v nadýchané vatě, rozplývající se kontury všeho jakoby proměňovaly hmotné v abstrakci …
Letmé zašimrání bulinek v nose, záblesk jiskrné rozvernosti citrusů, pár slunečních paprsků se v prchavém okamžiku snaží dosáhnout na svět utopený v bílé pasti … marně. Ostrý vjem jasu prvotních tónů se v momentě tlumí a matní. Rozpíjí se ve vlhkem ztěžklém vzduchu, ztrácí se v bílém oparu, který je zlehka prosycen vůní mokré hlíny. Jemné nuance holubí šedi prostoupí bílou, aby se v té chvíli čas zastavil … z mlhavé clony vystupuje pastelová modř.
Uhlazený suše sametový kosatec se vyloupne v celé své kráse, obestřený zemitou vlhkostí se nechá konejšit pudrovou něhou, distingovaně si zalaškuje s akordem kůže a zůstává němým společníkem v tom tichém ránu … nebo kdykoliv.
Ve zkratce: Kosatec s tuberózou? Nenašla bych ji. Kosatec s bulharským olejíčkem? Ano, to je ono. Vůně originální, kvalita surovin evidentní.
Potkat v dnešní době opravdu velkou kosatcovku je téměř nemožné, takže když jsem si přečetla domeničinu úžasnou recenzi, hned jsem si začala pohrávat s myšlenkou, zda si opatřit vzorek anebo se tím naopak nezdržovat a rovnou pořídit flakon naslepo. Nakonec jsem se rozhodla důvěřovat instinktu a vyplatilo se. Tahle vůně je skutečnou kosatcovou symfonií. Kosatec je tu opravdu patrný už od první chvíle a nemizí ani na jedinou vteřinu.
V téhle první fázi je mrkvový a osvěžený hořkostí neroli a vinnými tóny - už od vyzkoušení Une Rose jsem si říkala, že podobné tóny by slušely i kosatci, až konečně přišel Lucca Maffei a zrealizoval to. Mně osobně však ani tak nepřipomíná 28 La Pausa, protože ten je oproti tomuhle i v té počáteční, relativně ještě silné fázi až příliš křehký, ani Hiris, jelikož v tom jsem měla vždycky kromě kosatcové zemitosti i regulérní hlínu, ale nejvíc asi Iris Nazarena s tou krásnou nasládlou vařenou mrkvičkou.
Po rozvonění přejde kosatec do zemitější polohy a získá i trochu svěží zeleně, čímž už mi počátek 28 La Pausa na kratičký okamžik malinko připomene. Jak už ale psala domenica, tohle není vůbec chanelovsky chladné a odtažité, L´Attesa je i ve své zemitosti velmi vřelou kosatcovkou. Řekla bych, že za onou vřelostí bude asi nejspíš stát stopové množství uváděné tuberózy s ylangem, které ovšem jinak ve vůni prakticky nevnímám, jelikož můj nos se naštěstí zaměřuje hlavně na kosatec.
V základu se mi pak znovu vzdáleně typově připomene Iris Nazarena, to když kosatec doplní jemná vůně kůže. Pro mě to nejsou semišové rukavičky, ale spíš stará knížka v kvalitní kožené vazbě, co někdo položil na dřevěný stůl (santal zde vnímám taktéž jen velice okrajově) vedle kytice kosatců a která je díky tónům chypre měkká a velmi příjemná na omak. Intenzitu a výdrž má srovnatelnou s takovou 31 Rue Cambon, jenž v ní má tímto podle mě velmi silnou konkurenci (a nejen on).
L´Attesa (čekání, očekávání) je kosatcový parfém, který snad nemůže nezamotat hlavu žádnému z milovníků kosatcovek. Kosatec má desítky, možná stovky podob, ale tenhle je opravdu speciální. Luca Maffei, mladý a talentovaný italský parfumér, totiž ke kosatci přimíchal takzvaný šampaňský akord s tónem kvasícího se piva. Zní to poměrně zvláštně, ale výsledkem takovéto kombinace pivního elementu a kosatce je nádherná, plná a nadčasová kosatcová harmonie, která díky dalšímu čarování parfuméra voní stabilně modro-fialově od začátku do konce.
Jsme tedy usazeni v měkkých sedačkách operního domu a třetí dějství právě začíná. Čeká nás příběh o zamilování a lásce, o vášni a, jak to tak bývá, o zradě. Ale teď jsme na úplném začátku. První scéna se stane svědkem zrození lásky… Na stránkách značky se můžeme nechat navnadit romantickou představou jednoho takového Čekání. Odehrává se za teplého letního večera. Na gramofónu, který už toho hodně pamatuje, se s rytmicky opakovaným praskáním otáčí deska a potemnělou místností prostupuje sametový hlas jazzové zpěvačky Na stolku voní čerstvě natrhaná barevná kytice a její vůně se šíří do okolí. Ozve se charakteristický zvuk letícího špuntu a slámově žluté šampaňské už pomalu klouže po vnitřních stěnách sklenek. První. Druhá. Vše je připravené. Vůně šampaňského se mísí s vůní květin. Uvelebíš se na křesle a užíváš si poslední okamžiky. Díváš se kolem sebe. Vše je dokonale. Zavřeš oči, hluboce se nadechneš a slyšíš jeho kroky na schodech. Usměješ se. Kéž by tenhle okamžik nikdy neskončil…
Snahou kreativních ředitelů Alessandra a Riccarda byla dosáhnout s pomocí nápaditého parfuméra efektu nemizejícího kosatce. Kosatce, který je přítomný ve všech fázích vývoje vůně. Není to totiž obvyklé a jednoduché a rozhodně je to hodně drahé. Když si vzpomenete na své oblíbené kosatcovky, zjistíte, že kosatec dříve nebo později mizí nebo je silně potlačený jinými složkami. Pánové tedy vůni doslova vyskládali třemi různými druhy kosatce. Kosatec je dole, uprostřed, nahoře, vpravo, vlevo, všude. Silice z dvou druhů z kosatcových oddenků (z italské a francouzské odrůdy) a iris absolutní, vznikající rafinací lihem, vyplňují celou kompozici až do poslední škvírky.
Navíc oxid uhličitý, vznikající při kvašení piva, spoluvytváří tzv. šampaňský akord, který dodává parfému jiskru v podobě nečekané lahodné trpkosti a kosatcovou záplavu prokresluje a donekonečna oživuje. Výsledkem je jednolitá materie, vynikající hladkostí a dokonalým propojením složek.
Začátek mi připomíná mou nejoblíbenější fázi z chanelovského exkluzivky 28 La Pausa. To krásné kosatcové entrée tam ale velmi předčasně mizí, kdežto zde je umocňováno. Nevím, jestli za tím stojí právě "šampaňské" v kombinaci s neroli, ale v této fázi vnímám kosatec jako kdyby byl stříbřitý a ojíněný. Nepůsobí chladně a odtažitě chanelovsky, ta stříbřitost je jen vizuální. Kosatec voní tak, jak chci aby voněl kosatec. S lehkým bylinným nádechem. Netopí se v aldehydech, nedusí se ve starožitné pudřence a není obalený karamelem, čokoládou, medem ani jinými dobrotami. S nosem přitisknutým k navoněnému zápěstí cítím i jemný podtón nových tenkých semišových rukaviček. Jakmile se nos vzdálí, rukavičky okamžitě mizí. Co mě ale okouzluje nesmírně, to je pocit déjà vu. L´Attesa voní jako moje vzpomínky na objevování Hiris (Hermès), kterou považuji za jednu z nejlepších kosatcovek vůbec. L´Attesa je Hirisu jen podobná, ale vyvolává ve mě podobné příjemné pocity čistoty, elegance a nekonečného modrého kosatcového luxusu… Tady navíc s bonusem italské hravosti a nápaditosti.
Ten originální pivní vklad se specifickou vůní – na Smíchově jsem jako malá milovala chodit po nábřeží poblíž pivovaru a nasávat tu divnou, trochu chlebovou vůni, vznikající při vaření piva – podle mě vyvažuje klasickou pudrovost kosatce a tlumí aledehydy, obvykle tančící kolem modrých květů. Ve výsledku nic jako pivo nebo šampaňské necítíte. Nic nekvasí ani neperlí. Jsou to jenom prostředky k dosažení kosatcového nebe. Ve střední fázi se přidají trochu zemitější tóny kořínků, čerstvě vytržených a ještě obalených vlhkou hlínou a klasické kosatcové podtóny v podobě fialky, mimózy a dřev. Květiny, uvedené ve výčtu složek, jako jsou tuberóza a ylang-ylang, jsou také znát spíš jen podprahově. Zkrátka, všechno co je do vůně vložené je buď kosatec samotný nebo složka, podporující vyniknutí… kosatce! Vývoj je minimální, což se mi vzhledem k dokonalému vyznění ohromně zamlouvá. Čím se navoníte, tím s jemnými variacemi voníte stále. To je to, co bylo záměrem a co se pánům ohromně povedlo.
Výdrž je kolem 10 hodin, projekce střední a uspokojivá. A já jsem nadšená.
S několika dalšími informacemi a s fotkami na blogu Guerlinade: http://guerlinade.cz/2016/04/23/masque-milano-lattesa-recenze/