možná ten heřmánek spíš ale rmen. dřevitě větrový tón.. jestli je to andělika, tak není ani trochu vodnatá, je sušená a rozemletá na prach. v pozadí nějakou gumu sice cítím, ale pořád hodně máty.., tělocvična žádná.. a pak se vůně vypaří:-(
Hladký dřevitý vetiver, nahořkle bylinná andělika a guma. Známý odér staré tělocvičny, kde jsou míče a žíněnky. Žáčci v červených a modrých trenýrkách a bílých nátělnících skřípou cvičkami jarmilkami s gumovou podrážkou po parketách. Ideální vůně pro lidi se zálibou v nepochopitelně přitažlivých unisexových divnovůních a s latentním fetišem na tenisové míčky.
Divnej chlápek ,kterýho potkávám už dlouhý roky,vídáme se často a přeci se totálně míjíme,bohém nebo santusák není to poznat,vykáme si,nemáme společný téma.Pak jednou jsme svědky něčeho...není nám to příjemný,je mi divně,neše pohledy se střetnou,on řekne něco, co naprosto sedne,rozstřelí mě to,poprvé vidím jak má krásnej a upřímnej úsměv,od té doby mám chuť mu nabídnout tykání a něco se on něm dozvědět a zároveň se bojím,že bych tím celý tohle spiklenecky podvratný pouto zničila...tak jen mrknu
(voní to jako něco tušeného,takový to"něco je ve vzduchu",je to obyčejný a přesto vzrušující,jako když víš,že Tě někdo sleduje a když se ohlídneš ucukne očima,něco chce ale bojí se říct si o to,možná ví,že by se pak strhnul uragán,jako když ze sebe po jediné tajné noci nechci ty výčitky smýt ,protože tím pohřbím i vůni kterou na mně zanechal)
(začíná dost podobně jako Nautica Boadicea bez ginu s tonikem... a i pak je typově podobná...)
- skomírajícím horkem ohně sušše trouchnivějící vetiver
- teplo z mužské podkošile
- měkkost, tma a temná svěžest hlubokých hvozdů
- tmavošedá lahvová zeleň, popelavý antracit
- ledovost vodních kapek klouzajících se z horských štítů do tepla lidských dlaní
- hebce prachové pižmo a vyčiněná kvalitní kůže
- v nočním vzduchu a ve velké dálce energie plamenů hořícího ohně
- trocha špinavé ale konejšivé živočišnosti
- lahodná drsnost
...vůně severských zemí a nebo široké Rusy, nezměrné tajgy...
- ledovými kostkami, do míst, kde mají svítit živé oči
vypálené cejchy skrz něž
teď jen
srdcem
vidíte
jak
svět se
točí
a aby ten vír nebyl šílený,
narvete do těch děr
dva prsty zkřivený a
tmu zas přivoláte...
(a přes ohořelé, po očních bulvách zbylé jamky dvě nálepky fuck of a fuck you dáte)
...nechcete žít znovu bolest,
co už znáte
Vetiverově dřevitý, hustě ozonický, teple ledový, tepající tělesností ochucený panák ginu.
Krásná vůně
S streetartovou tvorbou Goshy Rubchinskiy mi tahle vůně osobně moc nekoresponduje. Nicméně je skutečně pozoruhodná tím, jak se v ní snoubí krystalicky čistá až ledově ostrá svěžest nezralých mandarinek s bylinnou nasládlostí zelené anděliky a meditativním heřmánkem. Společně s pryskyřičnatým základem s kouřovými tóny drhnoucího vetiveru vás přenese na podzimní louku s vysokou trávou v okamžiku, kdy se za rozbřesku teprve pozvolna začíná zvedat hustá studená mlha.
K téhle vůni se nehodí rozvětvená souvětí. Jednoduché a čisté věty by měly stačit, jenže tahle vůně...
Vůně, díky které mám chuť na bílý papír rýsovat černou tuší geometrické obrazce...
Nebo si zajet do Říma a znovu si s pokorným obdivem prohlédnout Maxxi...
Obléknout si tričko s nápisem Not Today, Satan, Not Today, k tomu krutě výstřední oční linky (zbylou tuší)...
Jen tak se jít toulat do temné noci - protože půlnoc je báječně osamělé místo...
Ta vůně je LEDOVĚ ČISTÁ (i ve své andělikové sladkosti), JISKŘIVÁ (citrusy i se semínky... s chirurgickou přesností naporcované ostrým skalpelem), VZDUŠNÁ, přesto v několika záchvěvech ostýchavě NĚŽNÁ (nevinně medový heřmánek), ve své podstatě je vlastně odtažitá a neosobní, jako neznámé velkoměsto za úsvitu, ale to není chyba, to je podstata...
A beru-li to tak, že unisex vůně není bezpohlavní, ale je to otázka chuti a možnosti vůni s někým sdílet, tak...
... tak s GR jsem ochotná sdílet leccos...
Mám moc rád vůni listů Buchu, rep. Agathosma betulina, bohužel zde aby je jeden pohledal. Nepříjemná vůně.
možná ten heřmánek spíš ale rmen. dřevitě větrový tón.. jestli je to andělika, tak není ani trochu vodnatá, je sušená a rozemletá na prach. v pozadí nějakou gumu sice cítím, ale pořád hodně máty.., tělocvična žádná.. a pak se vůně vypaří:-(
Hladký dřevitý vetiver, nahořkle bylinná andělika a guma. Známý odér staré tělocvičny, kde jsou míče a žíněnky. Žáčci v červených a modrých trenýrkách a bílých nátělnících skřípou cvičkami jarmilkami s gumovou podrážkou po parketách. Ideální vůně pro lidi se zálibou v nepochopitelně přitažlivých unisexových divnovůních a s latentním fetišem na tenisové míčky.
Divnej chlápek ,kterýho potkávám už dlouhý roky,vídáme se často a přeci se totálně míjíme,bohém nebo santusák není to poznat,vykáme si,nemáme společný téma.Pak jednou jsme svědky něčeho...není nám to příjemný,je mi divně,neše pohledy se střetnou,on řekne něco, co naprosto sedne,rozstřelí mě to,poprvé vidím jak má krásnej a upřímnej úsměv,od té doby mám chuť mu nabídnout tykání a něco se on něm dozvědět a zároveň se bojím,že bych tím celý tohle spiklenecky podvratný pouto zničila...tak jen mrknu
(voní to jako něco tušeného,takový to"něco je ve vzduchu",je to obyčejný a přesto vzrušující,jako když víš,že Tě někdo sleduje a když se ohlídneš ucukne očima,něco chce ale bojí se říct si o to,možná ví,že by se pak strhnul uragán,jako když ze sebe po jediné tajné noci nechci ty výčitky smýt ,protože tím pohřbím i vůni kterou na mně zanechal)
Prachovitá nahořklost anděliky a heřmánku,šťavnatá sladká pikantérie mandarinky,svěží pánská kolínská vetiveru,kadidlo vonící vanilkovým hříchem,nádhera
(začíná dost podobně jako Nautica Boadicea bez ginu s tonikem... a i pak je typově podobná...)
- skomírajícím horkem ohně sušše trouchnivějící vetiver
- teplo z mužské podkošile
- měkkost, tma a temná svěžest hlubokých hvozdů
- tmavošedá lahvová zeleň, popelavý antracit
- ledovost vodních kapek klouzajících se z horských štítů do tepla lidských dlaní
- hebce prachové pižmo a vyčiněná kvalitní kůže
- v nočním vzduchu a ve velké dálce energie plamenů hořícího ohně
- trocha špinavé ale konejšivé živočišnosti
- lahodná drsnost
...vůně severských zemí a nebo široké Rusy, nezměrné tajgy...
- ledovými kostkami, do míst, kde mají svítit živé oči
vypálené cejchy skrz něž
teď jen
srdcem
vidíte
jak
svět se
točí
a aby ten vír nebyl šílený,
narvete do těch děr
dva prsty zkřivený a
tmu zas přivoláte...
(a přes ohořelé, po očních bulvách zbylé jamky dvě nálepky fuck of a fuck you dáte)
...nechcete žít znovu bolest,
co už znáte
Vetiverově dřevitý, hustě ozonický, teple ledový, tepající tělesností ochucený panák ginu.
Krásná vůně
S streetartovou tvorbou Goshy Rubchinskiy mi tahle vůně osobně moc nekoresponduje. Nicméně je skutečně pozoruhodná tím, jak se v ní snoubí krystalicky čistá až ledově ostrá svěžest nezralých mandarinek s bylinnou nasládlostí zelené anděliky a meditativním heřmánkem. Společně s pryskyřičnatým základem s kouřovými tóny drhnoucího vetiveru vás přenese na podzimní louku s vysokou trávou v okamžiku, kdy se za rozbřesku teprve pozvolna začíná zvedat hustá studená mlha.
Ano, tak dlouho jsme se hledali, až...?
K téhle vůni se nehodí rozvětvená souvětí. Jednoduché a čisté věty by měly stačit, jenže tahle vůně...
Vůně, díky které mám chuť na bílý papír rýsovat černou tuší geometrické obrazce...
Nebo si zajet do Říma a znovu si s pokorným obdivem prohlédnout Maxxi...
Obléknout si tričko s nápisem Not Today, Satan, Not Today, k tomu krutě výstřední oční linky (zbylou tuší)...
Jen tak se jít toulat do temné noci - protože půlnoc je báječně osamělé místo...
Ta vůně je LEDOVĚ ČISTÁ (i ve své andělikové sladkosti), JISKŘIVÁ (citrusy i se semínky... s chirurgickou přesností naporcované ostrým skalpelem), VZDUŠNÁ, přesto v několika záchvěvech ostýchavě NĚŽNÁ (nevinně medový heřmánek), ve své podstatě je vlastně odtažitá a neosobní, jako neznámé velkoměsto za úsvitu, ale to není chyba, to je podstata...
A beru-li to tak, že unisex vůně není bezpohlavní, ale je to otázka chuti a možnosti vůni s někým sdílet, tak...
... tak s GR jsem ochotná sdílet leccos...