Dřevitá ambrová vůně, v které je od začátku rozpuštěný karamel - hustý, napůl tekutý a ještě teplý. Karamel zvolna přechází do sladkého rumu (tuzemáku) s vanilkou. Základ je ale pořád ambrový, s vanilkou (připomněl mi Ambre Fetiche říznutou Vanille Exquise od Annick Goutal). Přítomný oud je jen sladká clona (jako Oud od Demetera). Po úplném rozvonění se Garuda promění v nasládlou, mýdlově-muskovou vůni, která by mohla potěšit milovnice osmdesátkových parfémů Moschus (Nerval).
Předesílám, že já a tato značka úplně nejdeme dohromady. Je to škoda, ale i přesto je tato vůně po Mon Seul Desir druhou, kterou považuju za "celkem ok".
Kožený oud je zcela neškodný a lehce dezinfekční. Pokrývá ho usazená vrstvička suchého koření s prachově jemným šafránem. Vůně je posazená na křehce dřevitém základu ze suchého tužkového cedru s jemnou hřejivou ambrou a nesladkou vanilkou.
Orientálka v podobě impresionistické malby v barvách podzimu.
Vintage karamelový likér.
...italská úzká ulička, vlhký chlad ve stínu zdí, boutique Antique a vemlouvajícíc se navoněný a nenuceně vystajlovaný Ital vás láká dovnitř.
Sliboval karamelky.
Jenže zapomněl říct´,
že ty měkké kostky z hnědé cukrové hmoty se pěkně dlouho ráchaly v chlastu,
nejspíš nějaká anýzovka(kterou si jižané tak rádi ochucují ta jejich mini smrtící espressa),
vonící tak trochu po vánocích,
a spolu s mega hustou vanilkovou, jakoby pryskyřičnatou, průhlednou tmavě zlatou pastou, vás Garuda táhne jak na vařené nudli...
Garuda, čím déle se vpíjí do kůže, tím více houstne, tmavne...
...ohnivé zlato, teplé, delikátně kořeněné, neznatelně kožené, ultra hutné a přesto hladivé.
Vůně, kdy i já bych rozprašovač zmáčkla snad jen jednou,
vzadu na krku, pod vlasy...
Vůně do klubu gentlemanů...
Krásná, jemně oudová vůně. K úvodní medově sladké a jemně olejovité pryskyřici – připomínající rozvoněnou Ambre Fétiche – se postupně přidává suchý kouř kambodžského oudu, který jí propůjčuje slabý živočišný podtón. Kouř posléze zaujme místo pryskyřice a zesládne vanilkovým dřevem. Výdrž přesahuje 6 hodin.
Má být poctou angkorské civilizaci, jejichž Khmerská říše se mezi 9. a 15. stoletím n.l. rozkládala v jihovýchodní Asii. Jejich hlavní město, bohatě zdobený chrám Angkor (od roku 1992 součást světového kulturního dědictví UNESCO), který se nachází uprostřed kambodžské džungle, čítalo tehdy závratným milionem obyvatel. Kromě mnoha dalších zajímavostí na jeho zdech najdete mnoho obrazů Garudy, což je mýtická postava (napůl člověk, napůl pták) z hinduistického náboženství, která se zde zpravidla objevuje s bohem Višnu jako jakýsi jeho pomocník v boji proti zlu. Galerie chrámu Angkor je pak prý pozoruhodná tím, že je při západu slunce ozářená světlem tak, že to vypadá, jakoby se všechny zdejší sochy včetně Garudy koupaly ve zlatě.
Kdo při zmínce o Kambodži tipuje oudovku, hádá správně. Za zlatou sluneční záři můžeme v téhle vůni považovat bergamot s pomerančem, přelitý rumem, který je zde místo "vánoční" skořice smíchaný s kupodivu příjemně živočišným kmínem. Samotný oud tu společně se suchým bylinným šafránem zprvu opravdu vyvolává dojem prašných kamených zdí chrámu. Tím ovšem pro mě veškerá spojitost s tématikou končí, neboť oud přejde do zakouřených kožených tónů a společně se suchým vetiverem, angelovským pačuli, hřejivým kašmeranem a jemným pižmem začne připomínat spíš dámskou kabelku, v níž někdo kromě pudřenky a semišových rukaviček zapomněl i pár karamelek.
Dřevitá ambrová vůně, v které je od začátku rozpuštěný karamel - hustý, napůl tekutý a ještě teplý. Karamel zvolna přechází do sladkého rumu (tuzemáku) s vanilkou. Základ je ale pořád ambrový, s vanilkou (připomněl mi Ambre Fetiche říznutou Vanille Exquise od Annick Goutal). Přítomný oud je jen sladká clona (jako Oud od Demetera). Po úplném rozvonění se Garuda promění v nasládlou, mýdlově-muskovou vůni, která by mohla potěšit milovnice osmdesátkových parfémů Moschus (Nerval).
Předesílám, že já a tato značka úplně nejdeme dohromady. Je to škoda, ale i přesto je tato vůně po Mon Seul Desir druhou, kterou považuju za "celkem ok".
Kožený oud je zcela neškodný a lehce dezinfekční. Pokrývá ho usazená vrstvička suchého koření s prachově jemným šafránem. Vůně je posazená na křehce dřevitém základu ze suchého tužkového cedru s jemnou hřejivou ambrou a nesladkou vanilkou.
Orientálka v podobě impresionistické malby v barvách podzimu.
Zakouřený oudový balzám, na počátku odlehčený sladkou mandarinko-pomerančovou šťávou, se štědrou porcí šafránem zapudrované jemné kůže.
Vintage karamelový likér.
...italská úzká ulička, vlhký chlad ve stínu zdí, boutique Antique a vemlouvajícíc se navoněný a nenuceně vystajlovaný Ital vás láká dovnitř.
Sliboval karamelky.
Jenže zapomněl říct´,
že ty měkké kostky z hnědé cukrové hmoty se pěkně dlouho ráchaly v chlastu,
nejspíš nějaká anýzovka(kterou si jižané tak rádi ochucují ta jejich mini smrtící espressa),
vonící tak trochu po vánocích,
a spolu s mega hustou vanilkovou, jakoby pryskyřičnatou, průhlednou tmavě zlatou pastou, vás Garuda táhne jak na vařené nudli...
Garuda, čím déle se vpíjí do kůže, tím více houstne, tmavne...
...ohnivé zlato, teplé, delikátně kořeněné, neznatelně kožené, ultra hutné a přesto hladivé.
Vůně, kdy i já bych rozprašovač zmáčkla snad jen jednou,
vzadu na krku, pod vlasy...
Vůně do klubu gentlemanů...
No jsou to karamelky. Ale když potřebujete v zimě zahřát a přidat ke kašmírové šále,není nic lepšího. A jsou to luxusní karamelky !
Krásná, jemně oudová vůně. K úvodní medově sladké a jemně olejovité pryskyřici – připomínající rozvoněnou Ambre Fétiche – se postupně přidává suchý kouř kambodžského oudu, který jí propůjčuje slabý živočišný podtón. Kouř posléze zaujme místo pryskyřice a zesládne vanilkovým dřevem. Výdrž přesahuje 6 hodin.
Má být poctou angkorské civilizaci, jejichž Khmerská říše se mezi 9. a 15. stoletím n.l. rozkládala v jihovýchodní Asii. Jejich hlavní město, bohatě zdobený chrám Angkor (od roku 1992 součást světového kulturního dědictví UNESCO), který se nachází uprostřed kambodžské džungle, čítalo tehdy závratným milionem obyvatel. Kromě mnoha dalších zajímavostí na jeho zdech najdete mnoho obrazů Garudy, což je mýtická postava (napůl člověk, napůl pták) z hinduistického náboženství, která se zde zpravidla objevuje s bohem Višnu jako jakýsi jeho pomocník v boji proti zlu. Galerie chrámu Angkor je pak prý pozoruhodná tím, že je při západu slunce ozářená světlem tak, že to vypadá, jakoby se všechny zdejší sochy včetně Garudy koupaly ve zlatě.
Kdo při zmínce o Kambodži tipuje oudovku, hádá správně. Za zlatou sluneční záři můžeme v téhle vůni považovat bergamot s pomerančem, přelitý rumem, který je zde místo "vánoční" skořice smíchaný s kupodivu příjemně živočišným kmínem. Samotný oud tu společně se suchým bylinným šafránem zprvu opravdu vyvolává dojem prašných kamených zdí chrámu. Tím ovšem pro mě veškerá spojitost s tématikou končí, neboť oud přejde do zakouřených kožených tónů a společně se suchým vetiverem, angelovským pačuli, hřejivým kašmeranem a jemným pižmem začne připomínat spíš dámskou kabelku, v níž někdo kromě pudřenky a semišových rukaviček zapomněl i pár karamelek.