...poslední dobou mě stolkuje pomerančovej květ a už mi dochází trpělivost,Givenchy,Piguet nebo Isabey...potenciálem nabité vůně a pak si nakráčí "oranžová trubka" a je po všem,tak mi ty jeho sladký řeči zalepí nos,že ostatní kámoše přes jeho napapaný panděro prostě nemůžu najít...počkám si na zimu,snad na to bude línej.
Vůně je hustá,ylangem až mazlavá,ambrově sladká,gardenie je voskově bílá s vysokým velurovým vlasem,potápí se do sněhobílé vany naplněné krémem a má sílu převálcovat i toho caçadora(porugalsky pronásledovatel,to slovo se mi v této souvislosti poměrně líbí)
Sametová gardénie. S pomerančovou kůrou a pomerančovým květem, s tropickým ylang ylangem a pudrovým kosatcem, se svým věrným partnerem jasmínem, sladce krémová a hebká, trochu pudrová a trochu citrusová, dokonalá gardéniová vůně.
Jak voněla původní Gardénia, netuším, neboť jak jsem se dočetla, značka vč. této vůně existovala již před druhou světovou válkou a teprve před pár lety vše znovu oživila firma Panouge, ale výsledek není vůbec špatný. Paříž 20. let, elegantní dámy v kloboučku bezstarostně klábosící nad šálkem kávy a já nevím, co dalšího k této době patřilo, to vše se podařilo vkusně přetáhnout a spojit s dnešní moderní dobou.
Začátek se nese v oranžově citrusových, lehce nahořklých tónech s "mýdlovým" ylangem. Po něm se vám před nosem zeširoka rozevře kytice bílých květů. Tu ozdobnou zeleň kolem bych nejspíš radši oželela, jenže k bílokvětým vůním už asi tak nějak patří. Naštěstí není nijak otravná, ani se mne nedrží nijak dlouho, protože ji zanedlouho přelije cosi medově sladkého. Tahle zlatavá linka se vůně drží až do samého konce, vnímám to jako připomínku právě na onu "zlatou éru".
Bílé květy se postupně uhlazují a dávají vyniknout "pudrové" máslovosti, což má na svědomí zřejmě kosatec s gardénií. Základ je díky ambře příjemně hřejivý a mazlivý a drží se ho i ta navrátivší se medová sladkost. A drží výborně. Jedna z nejkrásnějších gardéniových vůní, co jsem zatím poznala.
Moje dosud nejmilejší šílená bílokvětinovka Fracas má vážnou konkurenci. Beyond Love nemilosrdně odsouvám za tyto dvě (přece jen tam má špetku zeleně a na to já moc nejsem). Gardénii samozřejmě nelze přirovnat k Fracasu ničím jiným, než že obě jsou vůně bílých květin, toť veškerý styčný bod. Gardénie je omamná a křehká, něžná a vznešená, krémová a luxusní, elegantní a fantasticky ženská… A bez žampionového nádechu – juch! Na Gardénii není naprosto nic rozporuplného, nezvyklého, ba vlastně ani zvláštního – až na to, že to je zhmotněná dokonalost. Představím si elegantně učesanou ženu, jemně nalíčenou s dominující rtěnkou v tlumeně rudém odstínu, v dlouhých úzkých šatech až na zem, krémové barvy, s odhalenými rameny, rukavičkami po lokty, lehkým péřovým boa, několika decentními diamantovými šperky a květem gardénie v ruce. Jo a jak že voní? Nemyslím si, že čistě gardéniově. Trochu po té tangerince a pomerančovém květu – je tam takový „oranžový“ nádech – s hebkým tělovým pižmem a malinkým náznakem nějakého teplého základu, ambra apod. ... Přiznám se, že se mi o ní těžko píše, ty složky nijak nevystupují, jen se místy dávají tušit v dokonale hladké směsi. Jsem unešená a dávám palec nahoru s hvězdičkou.
...poslední dobou mě stolkuje pomerančovej květ a už mi dochází trpělivost,Givenchy,Piguet nebo Isabey...potenciálem nabité vůně a pak si nakráčí "oranžová trubka" a je po všem,tak mi ty jeho sladký řeči zalepí nos,že ostatní kámoše přes jeho napapaný panděro prostě nemůžu najít...počkám si na zimu,snad na to bude línej.
Vůně je hustá,ylangem až mazlavá,ambrově sladká,gardenie je voskově bílá s vysokým velurovým vlasem,potápí se do sněhobílé vany naplněné krémem a má sílu převálcovat i toho caçadora(porugalsky pronásledovatel,to slovo se mi v této souvislosti poměrně líbí)
Sametová gardénie. S pomerančovou kůrou a pomerančovým květem, s tropickým ylang ylangem a pudrovým kosatcem, se svým věrným partnerem jasmínem, sladce krémová a hebká, trochu pudrová a trochu citrusová, dokonalá gardéniová vůně.
Jak voněla původní Gardénia, netuším, neboť jak jsem se dočetla, značka vč. této vůně existovala již před druhou světovou válkou a teprve před pár lety vše znovu oživila firma Panouge, ale výsledek není vůbec špatný. Paříž 20. let, elegantní dámy v kloboučku bezstarostně klábosící nad šálkem kávy a já nevím, co dalšího k této době patřilo, to vše se podařilo vkusně přetáhnout a spojit s dnešní moderní dobou.
Začátek se nese v oranžově citrusových, lehce nahořklých tónech s "mýdlovým" ylangem. Po něm se vám před nosem zeširoka rozevře kytice bílých květů. Tu ozdobnou zeleň kolem bych nejspíš radši oželela, jenže k bílokvětým vůním už asi tak nějak patří. Naštěstí není nijak otravná, ani se mne nedrží nijak dlouho, protože ji zanedlouho přelije cosi medově sladkého. Tahle zlatavá linka se vůně drží až do samého konce, vnímám to jako připomínku právě na onu "zlatou éru".
Bílé květy se postupně uhlazují a dávají vyniknout "pudrové" máslovosti, což má na svědomí zřejmě kosatec s gardénií. Základ je díky ambře příjemně hřejivý a mazlivý a drží se ho i ta navrátivší se medová sladkost. A drží výborně. Jedna z nejkrásnějších gardéniových vůní, co jsem zatím poznala.
Moje dosud nejmilejší šílená bílokvětinovka Fracas má vážnou konkurenci. Beyond Love nemilosrdně odsouvám za tyto dvě (přece jen tam má špetku zeleně a na to já moc nejsem). Gardénii samozřejmě nelze přirovnat k Fracasu ničím jiným, než že obě jsou vůně bílých květin, toť veškerý styčný bod. Gardénie je omamná a křehká, něžná a vznešená, krémová a luxusní, elegantní a fantasticky ženská… A bez žampionového nádechu – juch! Na Gardénii není naprosto nic rozporuplného, nezvyklého, ba vlastně ani zvláštního – až na to, že to je zhmotněná dokonalost. Představím si elegantně učesanou ženu, jemně nalíčenou s dominující rtěnkou v tlumeně rudém odstínu, v dlouhých úzkých šatech až na zem, krémové barvy, s odhalenými rameny, rukavičkami po lokty, lehkým péřovým boa, několika decentními diamantovými šperky a květem gardénie v ruce. Jo a jak že voní? Nemyslím si, že čistě gardéniově. Trochu po té tangerince a pomerančovém květu – je tam takový „oranžový“ nádech – s hebkým tělovým pižmem a malinkým náznakem nějakého teplého základu, ambra apod. ... Přiznám se, že se mi o ní těžko píše, ty složky nijak nevystupují, jen se místy dávají tušit v dokonale hladké směsi. Jsem unešená a dávám palec nahoru s hvězdičkou.