Fate...
Fate will find a way...
//Se říká - kdoví jestli...//
Byly doby, kdy jsem se poměrně často poflakovala kolem ledu. Toho na stadionech //malé přiznání - tenhle led mně vždycky trochu voní jako Fridex//. Protože hokej a Kometa a Slavie a láska a novinářská akreditace k tomu //kolega: "Ježiš, mám jít dělat rozhovor s Růžičkou, já nechci, fakt nechci, asi mám žlučníkovej záchvat... Hele, Babou, nechceš jít ty?! Minule jste se tam na sebe tak culili, jen běž, to pude, hlavně že nemusím já, díky bohu..."// No a protože všichni víme, že žena, která nepoužívá parfém, nemá budoucnost, bylo naprosto nutné si najít něco vhodného i pro tuto příležitost. Něco hřejivého, sladkého, velkého - ale hebkého zároveň. No a já měla Fate. A s Fate jsem na sobě klidně mohla mít spacákovou bundu, milovanou peruánskou čepici, klidně i na nohou hokejové brusle //fakt politováníhodné, když se najde hokejista, jehož brusle vám padnou...// - a furt jsem byla dost feminine pro jakýkoliv feminine crime v mezích zákona, samozřejmě... To vše v té zlatavé záři, v té auře téměř celestiální, co hřeje, sálá, ale nespaluje, snad jen když projdeš kolem ledové plochy, začne led trochu tát, to je problém, ale ne tvůj, tvůj ne... Neseš si vůni, ona si nese tebe, je jako zlatá skořápka plná medově doutnavého koření, nepodbízivá, plná, zůstane za tebou jako stopa, kdo chce, ten si všimne, kdo chce, ten si zapamatuje, někdy si zapamatuje ten, u něhož chceš, aby si zapamatoval, někdy si všimne ten, od koho to ani nečekáš, nechceš... A někdo si prostě po pár měsících nevzpomene ani na tvoji tvář, ani na vůni... A ten, který měl přijít, nepřišel, chtělo by se napsat, to se neomrzí...
....alebo keď sa orientálna značka pustí do kadidlovky európskeho charakteru. A výsledok je jedinečný. Studené kostolne-kadidlové tóny obklopené pestrým a teplým orientálnym korenisto-živočíšnym virvarom, korunovaným narcisovo-kvetinovým tónom, kontrast ako delo, ktorý proste nutne vzbudzuje emócie. A moja pokožka ho "nezje", takže aj s peknou výdržou a silážou.
Někde jsem četla, že připomíná opium, trochu mě to zaskočilo, ale opravdu…hned po nástřiku – malý závan podobný Opiu jakoby ze sousední zahrady.....Okamžitě nastupuje jemně piakntní pepř s kořením, chvíli se převalují s papričkou a bergamotem, po ustálení vystupují květiny, nejdřív hodně krásných narcisů, po něm růže s jasmínem v typickém amouage-pudru, pod ním cítím kadidlo, všechno to obaluje lehkým kouřem. Tato květinovo-kadidlová kombinace neslábne, první hodinou sílí, ale pravda, že se do prostoru příliš nešíří, spíš se drží u těla, avšak po 2 hodinách se opět z toho obláčku kolem těla, tu a tam, snad někde metr nade mnou znovu uvolnují zákmity toho mírného náznaku Opia ze sousední zahrady, po dvou hodinách vnímám vůni podobně jako ji velmi dobře popsala Wendulka.
Dle mého soudu – vůně intimní, svádivá na večer.
Držela na mě 4 hodiny, pak jsem šla spát.
Fate je pro mě esencí podzimních barev a vůní. Tóny bronzové, hnědé, červené i temně modré, stříbřitý lesk vodních kapek … mokrý chlad i teplé pohlazení podzimního slunce.
Květinová nektarovost s pečlivě odměřenou dávkou na prach namleté skořice a pár vloček pikanterie chili, jemný dým kadidla a balzamický dotek pryskyřic, v němž nechybí ani duši laskající mechově nadýchaná vanilka.
Fate je esencí lechtivé sladkosti kořenitých gurmánských tónů a květin, kadidla a dřev a také špetky živočišné smyslnosti. Krásná vůně!
Jestliže s Interlude a Beloved jsem byla tak trochu rozpačitá, to jsem ještě netušila, jak mě vypeče Fate. Nesnáším, když se mi vůně jednou stranou líbí a přitom si musím na ruce málem vyhloubit díru, abych si jí vůbec užila a přesně to je její případ. Pořádně si člověk užije jen bergamotově svěží mýdlový začátek s téměř nesladkou prachovou skořicí, pepřem a štiplavou paprikou (koření), díky čemuž se mi na malinký okamžik vybaví Epic, ale v mně líbivé light verzi.
Po chvilce vůně nepatrně zkysne a přidává se lehce živočišný jasmín z Ubaru z chladným kouřovým kadidlem, jenže místo aby se vůně rozezpívávala, ona čím dál tím víc šeptá. Nakonec mizí i jasmín, zůstává jen kadidlo s hladce zbroušenou kůží, suchým dřevem a špetkou hřejivého musku. Přes to je přehozen tenounký závoj chladných tónů chypre. Dojde sice k jistému zahuštění krémovou vanilkou a miniaturní kapičkou medu, jenomže vše se stále děje jen přímo na kůži, a tak drží pár hodin, jenomže jakmile vzdálíte nos na víc jak 10 cm, nepoznáte zhola nic a po třech hodinách už je pryč úplně :? .
Fate...
Fate will find a way...
//Se říká - kdoví jestli...//
Byly doby, kdy jsem se poměrně často poflakovala kolem ledu. Toho na stadionech //malé přiznání - tenhle led mně vždycky trochu voní jako Fridex//. Protože hokej a Kometa a Slavie a láska a novinářská akreditace k tomu //kolega: "Ježiš, mám jít dělat rozhovor s Růžičkou, já nechci, fakt nechci, asi mám žlučníkovej záchvat... Hele, Babou, nechceš jít ty?! Minule jste se tam na sebe tak culili, jen běž, to pude, hlavně že nemusím já, díky bohu..."// No a protože všichni víme, že žena, která nepoužívá parfém, nemá budoucnost, bylo naprosto nutné si najít něco vhodného i pro tuto příležitost. Něco hřejivého, sladkého, velkého - ale hebkého zároveň. No a já měla Fate. A s Fate jsem na sobě klidně mohla mít spacákovou bundu, milovanou peruánskou čepici, klidně i na nohou hokejové brusle //fakt politováníhodné, když se najde hokejista, jehož brusle vám padnou...// - a furt jsem byla dost feminine pro jakýkoliv feminine crime v mezích zákona, samozřejmě... To vše v té zlatavé záři, v té auře téměř celestiální, co hřeje, sálá, ale nespaluje, snad jen když projdeš kolem ledové plochy, začne led trochu tát, to je problém, ale ne tvůj, tvůj ne... Neseš si vůni, ona si nese tebe, je jako zlatá skořápka plná medově doutnavého koření, nepodbízivá, plná, zůstane za tebou jako stopa, kdo chce, ten si všimne, kdo chce, ten si zapamatuje, někdy si zapamatuje ten, u něhož chceš, aby si zapamatoval, někdy si všimne ten, od koho to ani nečekáš, nechceš... A někdo si prostě po pár měsících nevzpomene ani na tvoji tvář, ani na vůni... A ten, který měl přijít, nepřišel, chtělo by se napsat, to se neomrzí...
Může fakt někdo napsat na Fate recenzi takhle?!
Ano.
Bohužel...
I takoví jsou mezi námi...
....alebo keď sa orientálna značka pustí do kadidlovky európskeho charakteru. A výsledok je jedinečný. Studené kostolne-kadidlové tóny obklopené pestrým a teplým orientálnym korenisto-živočíšnym virvarom, korunovaným narcisovo-kvetinovým tónom, kontrast ako delo, ktorý proste nutne vzbudzuje emócie. A moja pokožka ho "nezje", takže aj s peknou výdržou a silážou.
Sladce balzámová vůně, hodně jemná až tělová. Postupně se k balzámu přidalo zakouřené dřevo a kožené "živočišno".
Někde jsem četla, že připomíná opium, trochu mě to zaskočilo, ale opravdu…hned po nástřiku – malý závan podobný Opiu jakoby ze sousední zahrady.....Okamžitě nastupuje jemně piakntní pepř s kořením, chvíli se převalují s papričkou a bergamotem, po ustálení vystupují květiny, nejdřív hodně krásných narcisů, po něm růže s jasmínem v typickém amouage-pudru, pod ním cítím kadidlo, všechno to obaluje lehkým kouřem. Tato květinovo-kadidlová kombinace neslábne, první hodinou sílí, ale pravda, že se do prostoru příliš nešíří, spíš se drží u těla, avšak po 2 hodinách se opět z toho obláčku kolem těla, tu a tam, snad někde metr nade mnou znovu uvolnují zákmity toho mírného náznaku Opia ze sousední zahrady, po dvou hodinách vnímám vůni podobně jako ji velmi dobře popsala Wendulka.
Dle mého soudu – vůně intimní, svádivá na večer.
Držela na mě 4 hodiny, pak jsem šla spát.
Čarování barev …
Fate je pro mě esencí podzimních barev a vůní. Tóny bronzové, hnědé, červené i temně modré, stříbřitý lesk vodních kapek … mokrý chlad i teplé pohlazení podzimního slunce.
Květinová nektarovost s pečlivě odměřenou dávkou na prach namleté skořice a pár vloček pikanterie chili, jemný dým kadidla a balzamický dotek pryskyřic, v němž nechybí ani duši laskající mechově nadýchaná vanilka.
Fate je esencí lechtivé sladkosti kořenitých gurmánských tónů a květin, kadidla a dřev a také špetky živočišné smyslnosti. Krásná vůně!
Jestliže s Interlude a Beloved jsem byla tak trochu rozpačitá, to jsem ještě netušila, jak mě vypeče Fate. Nesnáším, když se mi vůně jednou stranou líbí a přitom si musím na ruce málem vyhloubit díru, abych si jí vůbec užila a přesně to je její případ. Pořádně si člověk užije jen bergamotově svěží mýdlový začátek s téměř nesladkou prachovou skořicí, pepřem a štiplavou paprikou (koření), díky čemuž se mi na malinký okamžik vybaví Epic, ale v mně líbivé light verzi.
Po chvilce vůně nepatrně zkysne a přidává se lehce živočišný jasmín z Ubaru z chladným kouřovým kadidlem, jenže místo aby se vůně rozezpívávala, ona čím dál tím víc šeptá. Nakonec mizí i jasmín, zůstává jen kadidlo s hladce zbroušenou kůží, suchým dřevem a špetkou hřejivého musku. Přes to je přehozen tenounký závoj chladných tónů chypre. Dojde sice k jistému zahuštění krémovou vanilkou a miniaturní kapičkou medu, jenomže vše se stále děje jen přímo na kůži, a tak drží pár hodin, jenomže jakmile vzdálíte nos na víc jak 10 cm, nepoznáte zhola nic a po třech hodinách už je pryč úplně :? .