Zapařená zeleň přechází na leštěnkové dřevo himalájského cedru, které sládne kouřovou myrhou, balzamickým labdanem a smetanovou vanilkou. Závěr tvoří zemité kostelní kadidlo. Projekce je slabší, výdrž se pohybuje kolem 5 hodin.
Hustým medem (nejspíš je od přerostlých včel z Futuramy) obalené dřevo vysychá prve do tmavě hnědé pryskyřice se zlatavými odlesky až do suché vůně tabákového listí promíseného s kůrou a jemně živočišným podkresem
...možná ten týpek, v těžký kožený vintage bundě vešel do chladného vlhkého kostela a
možná měl mezi zuby zbytky přežvýkávaného tabáku a
možná šel nasát melancholii(protože té své měl málo asi...)
rozpuštěnou do kadidlových molekul levitujících zšeřelým a až téměř děsivě tichým
interiérem svatostánku...
(a nebo mohl být klidně v nějakým vlhkým betonovým podchodu, kde bývaj´ téměř hmatatelné zbytky, ne cigaretového, kouře...)
...a pak, pak
si sednul do jedné ze zadních lavic(a nebo se opřel o vlhkou, počmáranou zeď),
zavřel oči, sklopil hlavu, a
tím pádem jeho teplý dech proudil na jeho mohutné tělo jakoby schoulené, schované do oné bundy a při každém nádechu nasával zpět do plic teplo svého těla, ale i
zbytky její vůně...
...vůně vlaze vláčných pačuliových listů delikátně ohlazených a nasládlých vanilkou se zvláštním poutpouriovým akcentem - jakoby smutek jejích očí, když odcházela,
se převtělil do antracitových mikrozrnek prachu, jež měla kdysi v sobě chuť hořících slamněnek...
...prach jsi a v prach se obrátíš...
(krásná vůně jemně hořící kůže jakoby rozostřené/rozmělněné v miliony popelových mikropilinek s jejichž odérem vdechujete i jakousi tíhu tmy...)
Zapařená zeleň přechází na leštěnkové dřevo himalájského cedru, které sládne kouřovou myrhou, balzamickým labdanem a smetanovou vanilkou. Závěr tvoří zemité kostelní kadidlo. Projekce je slabší, výdrž se pohybuje kolem 5 hodin.
Hustým medem (nejspíš je od přerostlých včel z Futuramy) obalené dřevo vysychá prve do tmavě hnědé pryskyřice se zlatavými odlesky až do suché vůně tabákového listí promíseného s kůrou a jemně živočišným podkresem
...možná ten týpek, v těžký kožený vintage bundě vešel do chladného vlhkého kostela a
možná měl mezi zuby zbytky přežvýkávaného tabáku a
možná šel nasát melancholii(protože té své měl málo asi...)
rozpuštěnou do kadidlových molekul levitujících zšeřelým a až téměř děsivě tichým
interiérem svatostánku...
(a nebo mohl být klidně v nějakým vlhkým betonovým podchodu, kde bývaj´ téměř hmatatelné zbytky, ne cigaretového, kouře...)
...a pak, pak
si sednul do jedné ze zadních lavic(a nebo se opřel o vlhkou, počmáranou zeď),
zavřel oči, sklopil hlavu, a
tím pádem jeho teplý dech proudil na jeho mohutné tělo jakoby schoulené, schované do oné bundy a při každém nádechu nasával zpět do plic teplo svého těla, ale i
zbytky její vůně...
...vůně vlaze vláčných pačuliových listů delikátně ohlazených a nasládlých vanilkou se zvláštním poutpouriovým akcentem - jakoby smutek jejích očí, když odcházela,
se převtělil do antracitových mikrozrnek prachu, jež měla kdysi v sobě chuť hořících slamněnek...
...prach jsi a v prach se obrátíš...
(krásná vůně jemně hořící kůže jakoby rozostřené/rozmělněné v miliony popelových mikropilinek s jejichž odérem vdechujete i jakousi tíhu tmy...)