Za lehce štiplavou clonou kadidla a citrusů, do rámu ze dřev vsazená, světa chladu tajená … křehkost. Půvabná fialka v pudrové auře.
Něžně fialková vůně, jejíž kontury se rozplývají v šedavě kouřovém závoji, aby se po chvíli objevily posíleny pryskyřičnou jehličnatostí. Fialka nevinně dekadentní.
Inspirací pro tuto vůni se údajně stala návštěva baziliky San Lorenzo in Lucina v Římě během večerní bohoslužby a svatební zvyk italských rodin, kdy se během obřadu čistí lněné plátno ve směsi popela a levandule. A chrámový či mramorový dojem se povedlo vytvořit. Představte si někde mezi druhou fázi Lutensovy Encens et Lavande, kdy levanduli nahrazují štiplavě svěží citrusy s vůní fialky, než stačí bonbónkově zesládnout, a mramorovou 450 od Farmacia SS Annunziata, jen místo zapudrovaného kosatce, tu máme zapudrované sametové fialky.
Jak už jsem naznačila, fialky se po chvíli mění do bonbónkové podoby ve stylu Insolence, ovšem díky suchému cedru v chladném kouřovém oparu a nepatrným slaným podtónem, za nějž může zřejmě vetiver, nemá v sobě tu naivitu, takže z tohoto srovnání vychází jako hlubší a propracovanější vůně, což je dobře.
Velmi jemná a uhlazená kadidlovka se suchým cedrovým dřevem proslazená sladkými pudrovými fialkami trochu ala Insolence, barev šedo-fialovo-pastelových. Jako by na starých zaprášených kamenných schodech se zarostlými spáry vyrašilo pár kvítků. Může vzdáleně (!) připomínat Galliana No. 1 edp, ale ten je víc průrazný, s růží a sladší; typově bych se nebála připodobnění k Encens et Lavande, ale podstatně jemnější. Vůně je poměrně lineární, výdrž excelentní.
Křehkost tajená …
Za lehce štiplavou clonou kadidla a citrusů, do rámu ze dřev vsazená, světa chladu tajená … křehkost. Půvabná fialka v pudrové auře.
Něžně fialková vůně, jejíž kontury se rozplývají v šedavě kouřovém závoji, aby se po chvíli objevily posíleny pryskyřičnou jehličnatostí. Fialka nevinně dekadentní.
Inspirací pro tuto vůni se údajně stala návštěva baziliky San Lorenzo in Lucina v Římě během večerní bohoslužby a svatební zvyk italských rodin, kdy se během obřadu čistí lněné plátno ve směsi popela a levandule. A chrámový či mramorový dojem se povedlo vytvořit. Představte si někde mezi druhou fázi Lutensovy Encens et Lavande, kdy levanduli nahrazují štiplavě svěží citrusy s vůní fialky, než stačí bonbónkově zesládnout, a mramorovou 450 od Farmacia SS Annunziata, jen místo zapudrovaného kosatce, tu máme zapudrované sametové fialky.
Jak už jsem naznačila, fialky se po chvíli mění do bonbónkové podoby ve stylu Insolence, ovšem díky suchému cedru v chladném kouřovém oparu a nepatrným slaným podtónem, za nějž může zřejmě vetiver, nemá v sobě tu naivitu, takže z tohoto srovnání vychází jako hlubší a propracovanější vůně, což je dobře.
Velmi jemná a uhlazená kadidlovka se suchým cedrovým dřevem proslazená sladkými pudrovými fialkami trochu ala Insolence, barev šedo-fialovo-pastelových. Jako by na starých zaprášených kamenných schodech se zarostlými spáry vyrašilo pár kvítků. Může vzdáleně (!) připomínat Galliana No. 1 edp, ale ten je víc průrazný, s růží a sladší; typově bych se nebála připodobnění k Encens et Lavande, ale podstatně jemnější. Vůně je poměrně lineární, výdrž excelentní.