Jemná dohladka vyšlehaná vanilková náplň do čokoládových pralinek, obalená kakaovým prachem a ozdobená kandovaným plátkem sladkého pomeranče, a to vše zalito tekutou ambrou. V dáli pak jemná ozvěna jemné sladké skořice a nasládlého květového nektaru. Arabská ambrová gurmánka...ovšem není to úplně typická arabka (spíš tak někde na pomezí arabského a evropského typu) a není ani výrazně sladká (jako např. Raghba). Dokonalost sama....
...sice má ve složení albízii jako Addict, ale Addict to není.
Na to mám ultra citlivý nos.
První, co mě napadne, když přivoním ke kůži je
Joop Le Bain a k tomu mini špetka Jean Paul Gaultier Classique.
Velmi sytá květinově ovocná vůně.
Poctivá.
Taková hutně sluneční.
Pro dámu.
Ale pro mě nee...
Buď k bílým a nebo naopak černým šatům.
A pokaždé vyzní úplně jinak...
Všechny, kteří dosud jako já ronili krokodýlí slzy nad tím, kterak Dior zprznil původní Addict tímto prosím o mimořádnou pozornost. Přichází Donna, která sice pracuje se sladkou klementinkou, ale jinak je typově a především kvalitativně stejně dokonalou květinovou symfonií heliotropinových tónů albízie, jemně kořenité damašské růže s červenovocným nádechem a slaďoučkého pomerančového květu.
I zde hřebíček společně s bíločokoládovou tonkou a hoblinkami mléčné čokolády navozuje vánoční atmosféru jen s tím rozdílem, že Donna je méně santalová a vanilka v ní je smetanovější, čímž celkově s výraznější albízií a ostatními květinami vyzní perlivěji a tím pádem méně orientálněji, což je překvapivě ještě víc ku prospěchu věci. V závěru se už jen zahalí do lehounkého závoje z bílého pižma.
Jemná dohladka vyšlehaná vanilková náplň do čokoládových pralinek, obalená kakaovým prachem a ozdobená kandovaným plátkem sladkého pomeranče, a to vše zalito tekutou ambrou. V dáli pak jemná ozvěna jemné sladké skořice a nasládlého květového nektaru. Arabská ambrová gurmánka...ovšem není to úplně typická arabka (spíš tak někde na pomezí arabského a evropského typu) a není ani výrazně sladká (jako např. Raghba). Dokonalost sama....
...sice má ve složení albízii jako Addict, ale Addict to není.
Na to mám ultra citlivý nos.
První, co mě napadne, když přivoním ke kůži je
Joop Le Bain a k tomu mini špetka Jean Paul Gaultier Classique.
Velmi sytá květinově ovocná vůně.
Poctivá.
Taková hutně sluneční.
Pro dámu.
Ale pro mě nee...
Buď k bílým a nebo naopak černým šatům.
A pokaždé vyzní úplně jinak...
Všechny, kteří dosud jako já ronili krokodýlí slzy nad tím, kterak Dior zprznil původní Addict tímto prosím o mimořádnou pozornost. Přichází Donna, která sice pracuje se sladkou klementinkou, ale jinak je typově a především kvalitativně stejně dokonalou květinovou symfonií heliotropinových tónů albízie, jemně kořenité damašské růže s červenovocným nádechem a slaďoučkého pomerančového květu.
I zde hřebíček společně s bíločokoládovou tonkou a hoblinkami mléčné čokolády navozuje vánoční atmosféru jen s tím rozdílem, že Donna je méně santalová a vanilka v ní je smetanovější, čímž celkově s výraznější albízií a ostatními květinami vyzní perlivěji a tím pádem méně orientálněji, což je překvapivě ještě víc ku prospěchu věci. V závěru se už jen zahalí do lehounkého závoje z bílého pižma.