"John, I love you, I'm ever so fond of you... Will you wait for me 'til I am heavenly? Oh there's much work to do... But I love you..." /Sinéad O'Connor/
Zavřené oči, prsty pomalu přejíždím po desce tmavého dřevěného stolu, to jemné tření uvolňuje hřejivou vůni cypriolového oleje smíšeného s éterickým olejem vonícím po citronové trávě, v té kompozici se tiše a kontemplativně rozvoní šáchor, papyrus, tmavě zelené borovicové jehličí i medově bylinkové pačuli, nad něž se vyvyšuje nakysle, svěže dřevitá voňatka citronová, na chvíli, jen na chvíli, brzy ji zastíní vůně a chuť kávy, v níž já vždy cítím i podtón cigaretového kouře, snad je to tím, co mají společného hořící suchý tabák a káva, nejprve pražená, potom drcená, nakonec spařená horkou vodou /to nejlepší ze sebe prý vydáváme, jsme-li drceni/ - ano, cítím v tom bylinně citrusovém chvění kávu i cigaretový kouř, cibetkovou kávu se shotem whiskey, nechci otevřít oči, abych neviděla na desce stolu v lesku vypálený matný kruh po horkém šálku, který už jsi dávno odnesl a odložil na mramorovou desku kuchyňské linky. Moc dávno...
A jak to vidí on...
„Dear John, ...” Tak začíná nostalgický dopis. A stejně nostalgicky působí i tato vůně. Stesk po Johnovi, po tabáku, který kouřil. Stesk po společně vypitých teplých whiskách s limetkou. Přesně tak, jak je zvykem pít je ve Skotsku. Zůstává vůně opálených dubových sudů a v místnosti se vznáší obláček kouře. Takhle voníval dearest John.
Zeleně citrusová kolínská s prohřátým kořeněným dřevem, po rozvonění teple dřevitá vůně s jemným suchým kořením a lehoučkou hřebíčkovou ozvěnou (bohužel zrovna na hřebíček jsem se těšila nejvíc). Ale jinak tedy nemá chybu....a ač pánská, jde v pohodě i jako unisex.
Jak to vidím já....
"John, I love you, I'm ever so fond of you... Will you wait for me 'til I am heavenly? Oh there's much work to do... But I love you..." /Sinéad O'Connor/
Zavřené oči, prsty pomalu přejíždím po desce tmavého dřevěného stolu, to jemné tření uvolňuje hřejivou vůni cypriolového oleje smíšeného s éterickým olejem vonícím po citronové trávě, v té kompozici se tiše a kontemplativně rozvoní šáchor, papyrus, tmavě zelené borovicové jehličí i medově bylinkové pačuli, nad něž se vyvyšuje nakysle, svěže dřevitá voňatka citronová, na chvíli, jen na chvíli, brzy ji zastíní vůně a chuť kávy, v níž já vždy cítím i podtón cigaretového kouře, snad je to tím, co mají společného hořící suchý tabák a káva, nejprve pražená, potom drcená, nakonec spařená horkou vodou /to nejlepší ze sebe prý vydáváme, jsme-li drceni/ - ano, cítím v tom bylinně citrusovém chvění kávu i cigaretový kouř, cibetkovou kávu se shotem whiskey, nechci otevřít oči, abych neviděla na desce stolu v lesku vypálený matný kruh po horkém šálku, který už jsi dávno odnesl a odložil na mramorovou desku kuchyňské linky. Moc dávno...
A jak to vidí on...
„Dear John, ...” Tak začíná nostalgický dopis. A stejně nostalgicky působí i tato vůně. Stesk po Johnovi, po tabáku, který kouřil. Stesk po společně vypitých teplých whiskách s limetkou. Přesně tak, jak je zvykem pít je ve Skotsku. Zůstává vůně opálených dubových sudů a v místnosti se vznáší obláček kouře. Takhle voníval dearest John.
Zeleně citrusová kolínská s prohřátým kořeněným dřevem, po rozvonění teple dřevitá vůně s jemným suchým kořením a lehoučkou hřebíčkovou ozvěnou (bohužel zrovna na hřebíček jsem se těšila nejvíc). Ale jinak tedy nemá chybu....a ač pánská, jde v pohodě i jako unisex.