Jemně mýdlový nahořklý úvod, podobný úvodu parfému Aqua Allegoria Nerolia Bianca, nahradila hořkosladká směs esenciálního oleje z pomerančového květu (neroli) a absolutu z pomerančového květu (řekněme v poměru 1:10), která zvolna sládla narcisy a uhlazovala se vtíravým smetanovým pižmem z Mugler Cologne. Kromě úvodu se vůně držela v blízkosti kůže a vydržela na kolínskou úctyhodné 4 hodiny. Až na pižmový závěr je to příjemná klasická kolínská s vylepšenou výdrží.
Klasická 4711 se na začátku nezapře - ovšem vcelku rychle nastoupily výrazné zelené svěží narcisy a stejně tak svěží pomerančový květ, podbarvené příjemnou sladko-kyselo-hořkostí. A vše se postupně uhladilo, narcisy se utlumily, pomerančový květ trochu zesládl a vůně "přilnula" ke kůži. Nakonec vše překryl výrazný nasládlý bergamot a vůně se stala bergamotovým soliflorem a la Les Saisons: Hiver. Ovšem intentita a výdrž jsou obdivuhodné. Takto vypadá kolínská v niché provedení...
Souhlasím s wendulkou - to není obvyklá kolínská. Obligátní citrusy včetně toho čerstvýho citrónu jsou umocněny značným (a velmi vítaným) přídavkem pomerančovýho květu, narcisu a kapkou pižma, takže je výsledek je sice osvěžující vůně, ale nic obyčejnýho. Nevtíravě kořenitá, lehká ale znatelná, lehce sladká... krásná. A drží. Óda na (neindolickej!) pomerančovej květ.
Kolínské vody nikdy nebyly můj šálek čaje. Několik se mi jich sice líbí jako Ellenova Cologne Bigarade a Bigarade Concentrée či kolínské od Acqua di Parma, ale ve finále jsem žádnou z nich nezatoužila nosit, protože to vždycky nakonec bylo především o citrusech. Když se k tomu navíc přidala zpráva o převzetí značky koncernem Estée Lauder, obavy, že se bude historie opakovat, byly na světě. Přesto jsem nemohla opomenout fakt, že Dominique Ropion vytvořil řadu mých oblíbených vůní, takže by na těch řečech, že tohle bude tak trochu jiná kolínská, by možná mohlo být něco pravdy.
A výsledek? S pokorou přiznávám, že moje pochyby byly tentokrát naprosto zbytečné a reparát po Eau de Magnolia složil Frederic Malle na výbornou. Cologne Indélébile sice začíná citrusově jako všechny klasické kolínské, v tomto případě kombinací trpkého bergamotu, hořkého neroli a čerstvě rozkrojeného citrónu i s kůrou, během několika minut se však stáhnou do pozadí. Zanechají po sobě lehkou, kořenitě citrusovou stopu, která uvede na scénu absolutní narcis s pomerančovým květem.
Většinu narcisových vůní, byť ho mají i v názvu, bude znát jako syté květinovky (např. Jonquil de Nuit nebo původní Boucheron), kde je doprovázen řadou dalších květin a většinou v nich tak ukáže jen svojí základní, krémově nasládlou polohu s vůní slámy. V Cologne Indélébile ho ale opravdu doprovází jen nepříliš sladký pomerančový květ, takže vyniknou i jeho zemité a kořenité podtóny. Po rozvonění vůni pak už vůni jen nadnese obláček hebounkého bílého pižma.
Pokud jde o sillage, po úvodním intenzivním citrusovém závanu, se vůně stáhne blíže k tělu. Když vyjdete ven na vzduch, dokonce to vypadá, že se ztrácí, jakmile však znovu vstoupíte do uzavřenějších prostor, dá o sobě Cologne Indélébile lehounkými závany o sobě zcela bezpečně znovu vědět a to nějakých 5 - 6 hodin, než je potřeba znovu přiživit.
No a jelikož vůně narcisu a pomerančového květu patřily vždy k mým oblíbeným, mohu s radostí oznámit, že moje zakletí s kolínskými bylo konečně zlomeno. Když k tomu ještě přičtu, že již po pár hodinách v mojí společnosti stihla zinkasovat několik komplimentů včetně rodinných příslušníků, mě jen ujistilo, že moje nenadálá volba společníka pro letošní jaro a léto byla zcela správná. Ať už jste tedy dosud nebyli přiznivci kolínských a samozřejmě i ti, co jsou, Cologne Indélébile určitě vyzkoušejte, protože je opravdu tak trochu jiná v tom nejlepším smyslu slova.
Jemně mýdlový nahořklý úvod, podobný úvodu parfému Aqua Allegoria Nerolia Bianca, nahradila hořkosladká směs esenciálního oleje z pomerančového květu (neroli) a absolutu z pomerančového květu (řekněme v poměru 1:10), která zvolna sládla narcisy a uhlazovala se vtíravým smetanovým pižmem z Mugler Cologne. Kromě úvodu se vůně držela v blízkosti kůže a vydržela na kolínskou úctyhodné 4 hodiny. Až na pižmový závěr je to příjemná klasická kolínská s vylepšenou výdrží.
Klasická 4711 se na začátku nezapře - ovšem vcelku rychle nastoupily výrazné zelené svěží narcisy a stejně tak svěží pomerančový květ, podbarvené příjemnou sladko-kyselo-hořkostí. A vše se postupně uhladilo, narcisy se utlumily, pomerančový květ trochu zesládl a vůně "přilnula" ke kůži. Nakonec vše překryl výrazný nasládlý bergamot a vůně se stala bergamotovým soliflorem a la Les Saisons: Hiver. Ovšem intentita a výdrž jsou obdivuhodné. Takto vypadá kolínská v niché provedení...
Souhlasím s wendulkou - to není obvyklá kolínská. Obligátní citrusy včetně toho čerstvýho citrónu jsou umocněny značným (a velmi vítaným) přídavkem pomerančovýho květu, narcisu a kapkou pižma, takže je výsledek je sice osvěžující vůně, ale nic obyčejnýho. Nevtíravě kořenitá, lehká ale znatelná, lehce sladká... krásná. A drží. Óda na (neindolickej!) pomerančovej květ.
Kolínské vody nikdy nebyly můj šálek čaje. Několik se mi jich sice líbí jako Ellenova Cologne Bigarade a Bigarade Concentrée či kolínské od Acqua di Parma, ale ve finále jsem žádnou z nich nezatoužila nosit, protože to vždycky nakonec bylo především o citrusech. Když se k tomu navíc přidala zpráva o převzetí značky koncernem Estée Lauder, obavy, že se bude historie opakovat, byly na světě. Přesto jsem nemohla opomenout fakt, že Dominique Ropion vytvořil řadu mých oblíbených vůní, takže by na těch řečech, že tohle bude tak trochu jiná kolínská, by možná mohlo být něco pravdy.
A výsledek? S pokorou přiznávám, že moje pochyby byly tentokrát naprosto zbytečné a reparát po Eau de Magnolia složil Frederic Malle na výbornou. Cologne Indélébile sice začíná citrusově jako všechny klasické kolínské, v tomto případě kombinací trpkého bergamotu, hořkého neroli a čerstvě rozkrojeného citrónu i s kůrou, během několika minut se však stáhnou do pozadí. Zanechají po sobě lehkou, kořenitě citrusovou stopu, která uvede na scénu absolutní narcis s pomerančovým květem.
Většinu narcisových vůní, byť ho mají i v názvu, bude znát jako syté květinovky (např. Jonquil de Nuit nebo původní Boucheron), kde je doprovázen řadou dalších květin a většinou v nich tak ukáže jen svojí základní, krémově nasládlou polohu s vůní slámy. V Cologne Indélébile ho ale opravdu doprovází jen nepříliš sladký pomerančový květ, takže vyniknou i jeho zemité a kořenité podtóny. Po rozvonění vůni pak už vůni jen nadnese obláček hebounkého bílého pižma.
Pokud jde o sillage, po úvodním intenzivním citrusovém závanu, se vůně stáhne blíže k tělu. Když vyjdete ven na vzduch, dokonce to vypadá, že se ztrácí, jakmile však znovu vstoupíte do uzavřenějších prostor, dá o sobě Cologne Indélébile lehounkými závany o sobě zcela bezpečně znovu vědět a to nějakých 5 - 6 hodin, než je potřeba znovu přiživit.
No a jelikož vůně narcisu a pomerančového květu patřily vždy k mým oblíbeným, mohu s radostí oznámit, že moje zakletí s kolínskými bylo konečně zlomeno. Když k tomu ještě přičtu, že již po pár hodinách v mojí společnosti stihla zinkasovat několik komplimentů včetně rodinných příslušníků, mě jen ujistilo, že moje nenadálá volba společníka pro letošní jaro a léto byla zcela správná. Ať už jste tedy dosud nebyli přiznivci kolínských a samozřejmě i ti, co jsou, Cologne Indélébile určitě vyzkoušejte, protože je opravdu tak trochu jiná v tom nejlepším smyslu slova.