Zpočátku opravdu připomínala nepudrovou, nesladkou, svěží variaci na Coco Mademoiselle - bohužel se však tak nějak divně "rozplizla" do nemastného neslaného sladce pudrového santalu. A co je na ní kromě barvy flakónu vlastně "Noir"?
Nebe je jako černý samet a třpytí se tečkami zlatého prachu. Je bez konce a jeho tóny zbavují mé srdce strachu … Černý samet sladce voní. Někde v něm je tvoje duše a já toužím stále po ní.
Coco Noir mi asociuje noční oblohu plnou hvězd. A jak mi voní? Krémová nasládlost je její podstatou. Nejprve cítím citrusy, především grep, za chvíli se však objeví lehce nahořklé kořenité aroma pelargonie, ale ani tato fáze netrvá dlouho. Čím více se vůně prohřívá, tím více sládne a stává se krémovější. Na řadu přichází nádherné nadýchané pižmo, které je trošku ovoněné vanilkou a sytou růží. Vnímám i jemné tóny do hladka opracovaného dřeva a tenoučký proužek dýmu z vonné tyčinky.
Umí být noblesní, ale i relaxační, prostě je univerzální. A v teple je nejlepší.
Zpočátku je výrazně svěže grepová, doplněná trpkou bergamotovou kůrou. Zanedlouho se objeví několik usušených okvětních plátků růže, pačuli a jasmín, ale je to úplně jiný druh než u jejích předchůdkyň Coco a Coco M.. Tenhle voní po červeném ovoci (indický?). Teprve po rozvonění se dá s trouchu fantazie říct, že přece jen začnete vnímat i malinko toho noir v podobě náznaku dámské kožené kabelky s líčidly (bílé pižmo s tonkou) a kadidla. Osobně bych ji sice nenosila, ovšem zjistila jsem, že na rozdíl od Coco Mademoiselle je pro mne příjemné ji potkat na ostatních.
Nástřik a
prvotní dojem – hm..., zajímavé, příjemné, odněkud to znám.!.,
uvidíme, co z toho bude…
Ano – podobu k jiné vůni už mám.
Je to tmavší, temnější, tlumenější, elegantnější a VIP verze vůně
EVE Jil Sander.
U Coco Noir je v počátku jemně ale ne málo proslazený bergamot, k němu se pak přidává pačuli(zde mnohem intenzivnější a hlasitější než v EVE) a
grapefruit, jenž má v Eve dost podstatné slovo už od začátku, je zde jemnější, resp. je to jen taková hladká nerůžová citrusová šťáva.
A to je pro první dvě až tři hodiny vše
= hebké husté pačuli proslazené moučkovým cukrem a zakápnuté hladkou grep šťávou(typický odér právě z EVE)se špetkou velejemného bergamotu.
Pak ubyde sladkost – Coco Noir trochu přitlumí zářivá světla, přidá trochu stínů a kouře(kadidlo), zleniví a zpod přivřených víček pozoruje protivníka, jestli je tam, kde ho chtěla mít…
Přestože je vůně značně sladká, není lehká.
Není osvěžující, nevyskytuje se v ní „melounové balzamično“(Turin/Allure), ani jistá kyslost.
Je výrazně odlišnáná, než jiné Chanely
(tou sladkostí se přiblíží masám, milovníky klasiky Chanel vůní pravděpodobně lehce otráví…).
Zpočátku opravdu připomínala nepudrovou, nesladkou, svěží variaci na Coco Mademoiselle - bohužel se však tak nějak divně "rozplizla" do nemastného neslaného sladce pudrového santalu. A co je na ní kromě barvy flakónu vlastně "Noir"?
Nebe je jako černý samet a třpytí se tečkami zlatého prachu. Je bez konce a jeho tóny zbavují mé srdce strachu … Černý samet sladce voní. Někde v něm je tvoje duše a já toužím stále po ní.
Coco Noir mi asociuje noční oblohu plnou hvězd. A jak mi voní? Krémová nasládlost je její podstatou. Nejprve cítím citrusy, především grep, za chvíli se však objeví lehce nahořklé kořenité aroma pelargonie, ale ani tato fáze netrvá dlouho. Čím více se vůně prohřívá, tím více sládne a stává se krémovější. Na řadu přichází nádherné nadýchané pižmo, které je trošku ovoněné vanilkou a sytou růží. Vnímám i jemné tóny do hladka opracovaného dřeva a tenoučký proužek dýmu z vonné tyčinky.
Umí být noblesní, ale i relaxační, prostě je univerzální. A v teple je nejlepší.
Zpočátku je výrazně svěže grepová, doplněná trpkou bergamotovou kůrou. Zanedlouho se objeví několik usušených okvětních plátků růže, pačuli a jasmín, ale je to úplně jiný druh než u jejích předchůdkyň Coco a Coco M.. Tenhle voní po červeném ovoci (indický?). Teprve po rozvonění se dá s trouchu fantazie říct, že přece jen začnete vnímat i malinko toho noir v podobě náznaku dámské kožené kabelky s líčidly (bílé pižmo s tonkou) a kadidla. Osobně bych ji sice nenosila, ovšem zjistila jsem, že na rozdíl od Coco Mademoiselle je pro mne příjemné ji potkat na ostatních.
Nástřik a
prvotní dojem – hm..., zajímavé, příjemné, odněkud to znám.!.,
uvidíme, co z toho bude…
Ano – podobu k jiné vůni už mám.
Je to tmavší, temnější, tlumenější, elegantnější a VIP verze vůně
EVE Jil Sander.
U Coco Noir je v počátku jemně ale ne málo proslazený bergamot, k němu se pak přidává pačuli(zde mnohem intenzivnější a hlasitější než v EVE) a
grapefruit, jenž má v Eve dost podstatné slovo už od začátku, je zde jemnější, resp. je to jen taková hladká nerůžová citrusová šťáva.
A to je pro první dvě až tři hodiny vše
= hebké husté pačuli proslazené moučkovým cukrem a zakápnuté hladkou grep šťávou(typický odér právě z EVE)se špetkou velejemného bergamotu.
Pak ubyde sladkost – Coco Noir trochu přitlumí zářivá světla, přidá trochu stínů a kouře(kadidlo), zleniví a zpod přivřených víček pozoruje protivníka, jestli je tam, kde ho chtěla mít…
Přestože je vůně značně sladká, není lehká.
Není osvěžující, nevyskytuje se v ní „melounové balzamično“(Turin/Allure), ani jistá kyslost.
Je výrazně odlišnáná, než jiné Chanely
(tou sladkostí se přiblíží masám, milovníky klasiky Chanel vůní pravděpodobně lehce otráví…).
Mně se líbí, flakon krásný a vůně dobrá.
02/09/12