...žvýkačková chypre
(mýdlíčko, žvýkačka, lehounká kolínská pro drobounké bábinky)
Tohle fakt není chypré vůně.
Ale když se na kompozici budu dívat z jiného úhlu pohledu - příjemná, hebká, hebce plná, delikátně chyprovomýdlinkokvětinková vůně
(typově Chanel Premiere).
No, vlastně je moc pěkná.! Možná i proto, že podprahově vnímám mikrozbytky z cigaret...
...takže je to o tom, jak starého má člověk ducha...
James Heeley už v názvu signalizoval, že záměrem bylo vytvořit moderní verzi chyprové vůně pro 21. století. Omlazení klasického akordu s bergamotem, pačuli a větvičníkem však ve výsledku vedlo k vůni, která zůstala rozpačitě na půli cesty mezi svěží sportovní toaletkou a tradičním rozvážným parfémem, jenž potřebuje čas, aby mohl předvést všechny své fasety.
Chypre 21 je Benjamin Button ve fázi, kdy teprve objevuje potenciál svého postupujícího mládnutí, ale ještě s ním neumí zacházet. Svěží citrusový vítr je jako z reklamy na žvýkačku, ostatně vkrádá se do něj rozmarýnově mátový tón. Benjamin má radost ze zdravého chrupu a obsedantně si ho čistí po každé sklence citronády. Ale chvílemi se ještě cítí unaven, klesne do dřevěného křesla a pozoruje poklimbávající stařenky a stařečky nořící se do vlastních snů. V těch jeho chybí dětské vzpomínky na zahradní a lesní schovávačky v křoví, na pařezy a kameny porostlé mechem... Les si jenom představuje a jeho vůně je slunečně zelená a průzračně čistá.
Už podle názvu mě samozřejmě nesmírně zajímalo, nakolik chypre tahle vůně skutečně bude. Zda James Heeley následoval spíš současné moderní trendy, což by kvůli restrikcím ze strany IFRA a finanční náročností výroby, pokud by chtěl použít chemicky upravený větvičník, nebylo nic překvapivého anebo jestli se odvážil potěšit milovníky starších klasik. A odpověď je varianta B. Začátek se nese v natrpklém bergamotovém duchu (překvapivě přírodním) s citrusově nazelenalým petitgrainem s dřevitými podtóny.
Pod ním už po chvilce pozvolna vykvétá jemně kořeněná růže s květinově sladkou pelargónií. Obě květiny v další fázi posypeme suchým šafránovým prachem. V základu se pak konečně dostaví i mech, který však zásluhou pačuli působí až příliš vysušeně (dokonce ještě víc než v Sous le Vent), což pro mne jako pro milovnici spíše chladivých sametově zelených tónů chypre není úplně to pravé ořechové. Ale povedená Chypre 21 rozhodně je.
...žvýkačková chypre
(mýdlíčko, žvýkačka, lehounká kolínská pro drobounké bábinky)
Tohle fakt není chypré vůně.
Ale když se na kompozici budu dívat z jiného úhlu pohledu - příjemná, hebká, hebce plná, delikátně chyprovomýdlinkokvětinková vůně
(typově Chanel Premiere).
No, vlastně je moc pěkná.! Možná i proto, že podprahově vnímám mikrozbytky z cigaret...
...takže je to o tom, jak starého má člověk ducha...
James Heeley už v názvu signalizoval, že záměrem bylo vytvořit moderní verzi chyprové vůně pro 21. století. Omlazení klasického akordu s bergamotem, pačuli a větvičníkem však ve výsledku vedlo k vůni, která zůstala rozpačitě na půli cesty mezi svěží sportovní toaletkou a tradičním rozvážným parfémem, jenž potřebuje čas, aby mohl předvést všechny své fasety.
Chypre 21 je Benjamin Button ve fázi, kdy teprve objevuje potenciál svého postupujícího mládnutí, ale ještě s ním neumí zacházet. Svěží citrusový vítr je jako z reklamy na žvýkačku, ostatně vkrádá se do něj rozmarýnově mátový tón. Benjamin má radost ze zdravého chrupu a obsedantně si ho čistí po každé sklence citronády. Ale chvílemi se ještě cítí unaven, klesne do dřevěného křesla a pozoruje poklimbávající stařenky a stařečky nořící se do vlastních snů. V těch jeho chybí dětské vzpomínky na zahradní a lesní schovávačky v křoví, na pařezy a kameny porostlé mechem... Les si jenom představuje a jeho vůně je slunečně zelená a průzračně čistá.
Už podle názvu mě samozřejmě nesmírně zajímalo, nakolik chypre tahle vůně skutečně bude. Zda James Heeley následoval spíš současné moderní trendy, což by kvůli restrikcím ze strany IFRA a finanční náročností výroby, pokud by chtěl použít chemicky upravený větvičník, nebylo nic překvapivého anebo jestli se odvážil potěšit milovníky starších klasik. A odpověď je varianta B. Začátek se nese v natrpklém bergamotovém duchu (překvapivě přírodním) s citrusově nazelenalým petitgrainem s dřevitými podtóny.
Pod ním už po chvilce pozvolna vykvétá jemně kořeněná růže s květinově sladkou pelargónií. Obě květiny v další fázi posypeme suchým šafránovým prachem. V základu se pak konečně dostaví i mech, který však zásluhou pačuli působí až příliš vysušeně (dokonce ještě víc než v Sous le Vent), což pro mne jako pro milovnici spíše chladivých sametově zelených tónů chypre není úplně to pravé ořechové. Ale povedená Chypre 21 rozhodně je.