| značka: |
Yves Saint Laurent
|
| parfumér: |
Blanc, Honorine
,
Cresp, Olivier
,
Lorson, Nathalie
,
Salamagne, Marie
|
| rok: |
2019
|
| určení: |
pro ženy
|
|
hlava:
|
modrý absint, malinoostružina
|
|
srdce:
|
absolut jasmínu sambac, pomerančový květ, káva
|
|
základ:
|
santalové dřevo, lékořice, vanilka
|
V úvodní fázi příjemně osvěží sladkokyselý ovocný absint, aby se prostřednictvím pomerančového květu rozvoněla do podoby sladké ledové kávy, doplněné slunečným jasmínem a našlehanou vanilkovou pěnou stejně jako v Black Opium, jen ne tak lepivé, čemuž pomáhá přidaná špetka lékořice v základu. Ta ovšem bohužel vynikne jen v chladném počasí. V teple je to stejně jako klasika zabiják.
Modrý absint - tak na ten jsem se výslovně těšila. Ovšem představuju si ho jinak, než jako čirou vodu s lehoučkou lihovou vůní. Jemný tón připalujícího se piškotu potřeného lineckou marmeládou zřejmě odkazuje na původní Black Opium, ale celkově vzato první hodinu setrvala v podobě nasládlé vodně vzdušní vůně. Pak se teprve rozvoněla, ovšem do podoby univerzálního generického základu "něco dřeva, něco více sladkosti, něco kytek za plotem". Použití názvu "Opium" pro tuhle zapomenutelnou odvozeninu je nehoráznou drzostí.
Asi takhle - kombinace dobře proslazené kávy, syntetického absintu, štiplavé lékořice a vanilinu nastoluje otázku, zda má tohle YSL vůbec zapotřebí... Aneb - kdyby mělo původní Opium hrob, muselo by se v něm ne obracet, ale přímo zmítat. A ne - reklama se Zoe Kravitz můj dojem nijak nevylepšuje...
Sladkost k čaji o páté …
Voní to kávou s kapkou likéru a taky vanilkou a šťávou z lesního ovoce. Celé je to takové pěnové, nadýchané a nahořkle sladké.
Zprvu všeho moc, ale po chvíli jen pár zbylých drobků ...