značka: |
Parfum d'Empire
|
parfumér: |
Cortichiatto, Marc-Antoine
|
rok: |
2008
|
určení: |
unisex
|
hlava:
|
granátové jablko, datle, mandle, pomeranč, švestka
|
srdce:
|
kardamom z Guatemaly, cejlonská skořice, čínský zázvor, egyptský
kmín
|
základ:
|
pačuli, vanilka, karob, arabské kadidlo, pižmo, labdanum
|
Nádherná vôňa. Datle, granátové jablko, dužinatoovocné tóny, mandle, korenia so škoricou na čele, trocha vanilky, ale žiadna gurmánka, celé je to uzemnené kadidlom a pačuli, je to orientálne a yároveň to nie je orientálne, je to ako stará blízkovýchodná poézia a pritom to obstojí ako nádherná súčasná vôňa. Nádherné, plné, pritom nie ťažké. Dostala ma. A ku koncu ostane jemne nasládly živicový drzdown, krtorý ma dostal ešte raz.
( cca 4 hodiny !!! jsem se „trápila“…, tu vůni jsem už někde cítila..?!, ale kde?, co to je?!…,
a „mám to“!…)
Tahle lahůdka je velmi podobná vůni Dinner by Bobo!
Ale vzhledem k tomu, že je uváděná jako unisex nebo pánská,
je více kořeněnější, pikantnější, nepatrně méně sladká…
…prostě pro muže přijatelnější.
Takže, jaká vlastně je?..
Gurmánská, kořeněná, plná,
je to mix aromatického koření a laskomin,
ze kterých se vám samou slastí „kroutí palce u nohou“…!
Jestli bude takto muž navoněn…,
zařadím si ho do škatulky „Požitkář(ten, co si umí gurmánsky vychutnávat jídlo, pití, sex - prostě život..!)“…
A s tímhle chlapem bych určitě chtěla absolovovat „jízdu“ po těch nejlepších a nejluxusnějších restauracích…!, přinejmenším...
01/04/09
Nejdříve medicinální pecka do nosu, připomínající sirup proti kašli, vmžiku kořeněná pecka, příjemně sladce ovocná. Vzpomněla jsem si na oblíbený čaj Pickwick švestka + vanilka + skořice, také na Lutensovu Arabii (sušené ovoce + koření na sladká, ale i slaná jídla). Chvílemi se sice objevuje živočišný nádech (kari, kmín, kardamom?), naštěstí však vítězí to sladší a ovocné. Jako perník s ovocnou nebo dokonce griotkovou náplní a navrchu s osvěžující glazurou. Nebo anglický vánoční pudink. Kdysi jsem vůni považovala za nenositelnou (nepochopenou okolím). V dnešní době roušek - čím větší síla, tím líp :)
Povedená orientálka příbuzná s Arabií od Lutense. Cítím kandovanou pomerančovou kůru, sušené datle, prašnou skořici smíchanou s živočišným kmínem a sametové kadidlo oslazené vanilkou.
Výrazná, hodně sladká, gurmánská vůně. Nejdřív sušené ovoce obalené v cukru, pak frontový útok kořeněné gardy pod vedením skořice a zázvoru. A nakonec jemná vanilka. Vůně sice pro mě nenositelná, ale přesto zajímavá.
Aziyadé je bohatou kompozicí... zdráhám se napsat vůní. Ona je totiž "chutná".
Vaše chuťové pohárky nejprve naplní ovocná alkoholická bowle, tu potom vystřídá vychlazený pečený čaj ochucený kořením, a hostinu uzavře sladké indické chutney. Všechny fáze vůně jsou až "kandovaně" sladké, okořeněné především zázvorem a skořicí, živočišný tón doplňuje kmín. Z ovoce, v té opaleskující zlatavé směsi, jsou nejvíce cítit rozvařené švestky a pomeranče. A v základu to vše drží pohromadě díky pižmu s pryskyřicemi.
Vůni bych doporučovala nosit spíše v chladnějších dnech, ale i podzim jí určitě bude slušet. A z vlastní zkušenosti ji nedoporučuji obléknout, pokud vám ráno není zrovna dobře. Přemíra vůní v parfému umí slušně rozhoupat žaludek.
Tahle vůně mě lákala odkazem na stejnojmenný román, který vydal dobrodruh a dandy Julien Viaud, píšící pod pseudonymem Pierre Loti, jako svoji prvotinu roku 1879. Román sice hýří barvitými popisy Turecka a prozrazuje autorovo estétství (a požitkářství), které se odráží i v jeho lásce k parfémům (mimochodem nosil na míru vytvořený parfém Rose d´amour, jenž sestával z fialky, růže, šeříku, kadidla a pižma), jeho dějová výstavba je však dost chatrná. Postava mladičké exotické krásky Aziyadé, která žije v harému starého bohatého Turka, zůstává psychologicky plochá a stěží uvěříme tomu, že se tak prudce zamilovala do francouzského námořního důstojníka. Nejpřesvědčivější z celého díla tak jsou evokace exotických míst s jejich barvami a vůněmi. Možná právě proto Marc-Antoine Cortichiatto zvolil pro svoji vůni jméno Aziyadé. Je to totiž orientálka, ale zpracovaná s evropskou distinguovaností a odstupem.
První střik je docela osvěžující sprškou čerstvého ovoce, v níž rozeznám krvavý pomeranč, ale vzápětí už přichází hustá clona rozvařených švestek, datlí, kandovaného zázvoru, skořice a kardamomu, vše zalité kvalitní brandy. Vůně pravého anglického vánočního pudingu v okamžiku, kdy se všechny čerstvě nakrájené suroviny teprve promíchávají a jejich vůně se uvolňují, přesto Aziyadé nevnímám jednostranně jako záležitost do zimních dnů. Po hodině se dostaví mírně kritická fáze, kdy se naplno rozvoní kmín a kadidlo, neboť obě složky dodají dosud evropsky vytříbené vůni s gurmánským nádechem poněkud živočišný orientální punc.
Byla již zmíněna příbuznost s Frapinem, já cítím spřízněnost i s Lutensem (Féminité du Bois, Five O´Clock Au Gingembre).
Tak po Cuir Ottoman je tahle kořenitá orientálka teprve druhou vůní od téhle značky, která mě dostala. I já se přikláním k tvrzení, že nevědět, od jaké značky pochází, tipovala bych ji na nějaký Frapin s tím, že mnohem lépe drží. Úvod jen zlehka osvěží granátové jablko a pak už nastupují sladké datle (chvilku až malinko lepivé, aniž by to však obtěžovalo) a kandované švestky, macerované v luxusním koňaku a posypané vydatnou dávkou teplého koření. Nejprve převažuje skořice s překvapivě příjemně živočišným kmínem - taky patřím k těm, kdo ho jinak ve vůních nesnáší - a postupně je vystřídá pikantně nasládlý zázvor se špetkou kardamomu. Po delším rozvonění pak pomocí několika ladných otoček vůni obkrouží teplé kadidlo se sametově kouřovým labdanem, oslazené vanilkou.
Aziyadé je jméno osmnáctileté dívky z autobiografického románu francouzského autora Piere Loti. Tato dívka z harému, původem z Kavkazu, byla milenkou francouzského námořníka a přestože námořník poznal mnoho žen, byla Aziyadé jeho celoživotní láskou.
A opravdu, vůně nás přenese do harému, kde mezi mísami zralostí ztěžklého ovoce popíjíme z pohárů prvotřídní koňak a těžká červená kořeněná vína.
Z vodních dýmek voní tabák a Aziyadé tančí ...
A teď věcně: zralé ovoce naložené v prvotřídním alkoholu a dochucené kořením.
I kmín se tam mihne, ale tak jemně dávkovaný, že mi nevadí. A to je zvláštní, všichni vypichují živočišný kmín a na mě si skoro neškrtne, přesto, že většinou se kmínu vyhýbám a jsem na něj citlivá (včetně třeba Hypnotic Poisonu).
Stejně zlehka je v Aziyadé dávkováno kadidlo. Asi po hodině se ke kadidlu na návštěvu krátce staví tabák, ale brzy je vytlačen sládnoucí ambrou. Méně sladká vůně, ale přesto z rodu Frapin 1270.
A to nejlepší nakonec - ráno voní ze hřbetu ruky se stejnou intenzitou jako večer.