Pepř, kov, verbena, růže, kadidlo. Jako branka z kovu vonícího pepřem a střelným prachem, po které se pne růže, možná zplanělá, protože má spoustu drobných trnů a voní jen v okamžiku, kdy se někdo odváží popíchat si prsty, aby k sobě přiblížil její květ s šafránovým středem. Za tuhle krásu se platí bolestí a kadidlo napovídá "odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům". Vůně štíhlá jako gotická věž a hluboká jako zámecká studna.
If you ever leave me, baby
Leave some morphine at my door
'Cause it would take a whole lot of medication
To realize what we used to have
We don't have it anymore
Ulice, která nikdy neexistovala, v ní my bezejmenní, opuštění, spolu a sami, kdesi ve tmě utkané z černých kouřových pavučin, měkkých a hebkých, ticho všude a ticho v nás, všechny dveře zavřené a rolety stažené, neony bledě dohasínají, jen v kalužích se ještě matně lesknou jejich světla i stíny, rozbíjíš je svými kroky jako černá zrcadla, jdeš rychle, protože nevíš, nechceš vědět, co je kolem, stačí, že víš, co je v tobě, i to je příliš, příliš a k neunesení, dva by to možná zvládli, ale jeden - jeden ne, vlečeš si v sobě gordický uzel, co váží víc než balvan, který si do tebe schoval Sisyfos, protože už byl na smrt znaven, v té ulici, jejíž jméno se ztratilo v zapomněnkách, s pohledem na temnou stěnu opuštěného stadionu, si v sobě převracím, co nebylo, co jest, co nebude, vše je temnosladké, temnojemné, já to něco v hebkém svetru, bez tebe, i když se na větve stromů dívám přes tvé rameno, protože všechno je ve všech věcech, Solveig i Hedda i Nora, to čekání na toho mizeru, na Peera Gynta, který zranil vše, čeho se jen pohledem dotknul, ta bezvýchodnost lepkavých slov i úhledné vězení domečku pro panenky a pro imaginární /ne/přátele, i malá neupřímná Andělika, ne, ne, pardon, ona nelže, ona jen zapomněla, protože i ona si myslí, ví, že living is easy with eyes closed, tak nevidí a nechce vidět a nechce myslet, nechce myslet na to, co se určitě nikdy nestalo, protože kdyby si připustila, že ano... Tak by nic nedávalo smysl. A je tu i První z pěti, které kryju záda, protože žena ženě nesmí být vlkem. To vše je v té kouřové soumračnosti, doutná v ní kůra nepokácených stromů, jejímiž rýhami a prohlubněmi jako láva neslyšně stéká medová pryskyřice, když splaví malého černého mravence, bolí mě to, bolí tě to, dnes nechci růže, dnes chci vřes, nechci růže, protože mi je nemůžeš dát, nemůžeš, nechceš, tak si je nech, od Tebe je nechci, najdu si jiné, krásnější, jen pro mě, pro první, ne druhou v pořadí. Někde tam v té vláčné tmě jsou, vím to jistě. Jen nevím kde, na jakém místě... Ne, možná... Možná to vím...
/Ano, vím, že existují odstavce, ale odmítám si to připustit, ostatně jako mnohé jiné skutečnosti./
Veľmi neobvyklé. Nádherná temná zeleň s kadidlom a trochou živočíšnych tónov. Čakám ružu, ruža nič. Veľmi správne, pravá dáma vždy trochu mešká. Kochám sa teda ďalej tou hladkou temnou hlbokou zeleňou, je to ako dívať sa v noci do ihličnatého lesa a hádať, čo sa v tom tajomne asi deje, už trochu fantazírujem. Ruža furt nič. Strácam trpezlivosť, idem sa po nej popýtať, tak vraj sa síce na sekundu zastavila, ale prešvihla som ju. Asi áno, nejaký takmer neznateľný závan cítim. No čo už, idem sa ďalej kochať tou zeleňou.
Toto sa mi naposledy stalo takto veľkovýpravne s Noir de Noir od Forda, kde mi ruža úplne ušla, ale na rozdiel od tej, Azabaché by som chcela hoci aj bez tej ruže.Je krásna. Skúsim ešte niekedy v teple, možno sa ruža predsa len uráči.
Táto vôňa ma doslova prinútila napísať moj prvý komentár, hoci som tu na parfumánii už pekne dlho…
A zavŕšila-aspoň na najbližšie obdobie- hľadanie takmer dokonalého ružového parfému.
Úvodné tóny sú viac korenisto svieže, pálivo vzdušné, je tu menej verbenovej, citrusovo-bylinkovej sviežosti, červené korenie má ľahkú prevahu.Táto fáza je krátkou návnadou, tóny sú veľmi naturálne, bez chemickej dráždivosti a potreby zaostať nekonečne dlho.Čo je zaujímavé:vímam ich ako priesvitné, už v úvode niekde „za nimi“ v pozadí cítíte, že je tam to, na čo čakáte: ruže.
Kto vlastní esenciálne oleje, CO2 extrakty alebo absoluty uvedených druhov ruží pozná, že toto je ružová kvalita. Táto ružová fáza je nádherná, pre mňa dostatočne intenzívna, stále poznamenaná vzdušnosťou červeného korenia a hladká t.j. jemné prechody, či skôr prelievanie jedného typu ruže do druhej…do tretej s ich krémovosťou, ovocnou nakyslosťou a pikantnosťou, minimálnou sladkosťou.Hladká tak, akoby ste pohladili vyleštený čierny mineraloid( zkamenené drevo) gagát, nazývaný aj čierny jantár - azabache v španielčine .
Postupne, jemne sa pridávajú vetiver a kadidlo, ale stále s prekryvom s ružami, ktoré sú už menej svieže.Cibetku vnímam minimálne, vôbec by som nečakala, že tam je.Kto má obavy z cibetkových živočíšnych tónov alebo hromady pižma, tak nie sú na mieste, tieto zložky vôňu jemne zaokruhľujú a dávajú jej zvláštne, ľahúčko zadymené, paradoxne akési chladné teplo.Nie je to pižmové teplo ľudskej kože ani cibetkové teplo zvieracích výlučkov, toto teplo je vyrobené v onej dielni alchymistu pri tej správnej planetárnej konštalácii...
Podľa hermetickej náuky možno pripomína vôňu tvora- neviditeľnej elementárnej formy, ktorá vykazuje prejavy zvieracieho a súčasne aj ludského života…
Celú dobu voňu doprevádza suchá minerálnosť.
Komplimenty ( snáď) prídu skôr od blízkých vo vašej intimnej zóne, pretože vôňa je tichá (stredná projekcia), svieže ruže viac vynikli při testovaní vonku při cca 12 °C, v teple domova vystúpujú spodné tóny.
Je temná, ale nie v zmysle zvodnej ,opuletne ružovej, erotickej temnosti.Je vzdelane temná, minerálne temná, alchymistická, hermetická, ideálna pre „starú dušu“…
Farba –presne ako píše Miru- antracitová ( s troškou červenej na okrajoch), element Zem….znamenie Kozoroh….planéta Saturn…. v tarote Veľkňažka, čo sa týka polarity- asi viac pre ženu.
Hľadala som obdobie, ktoré by ju charakterizovalo- je to súčastnosť:dúfajme, že koniec temného obdobia Kali Yuga, v ktorom sú technicky a chemicky možné akékoľvek zázraky, ale netreba nezabúdať na to prapôvodne.Obdobie, v ktorom je potrebné ísť viac „ do seba“( voňu si užije hlavne nositeľ/ka), odolávať tlaku okolia( magický a neprístupný vzhľad flakónu), hľadať pravé hodnoty, ktorých nie je veľa (limitovaná edícia) . Napríklad pravé ruže.
Čierny jantár- gagát-azabache- už oddávna používali rôzne kultúry ako amulet chrániaci před zlom, negatívnou energiou, násilím, neopodstatneným strachom, k tíšeniu žiaľu.
Myslím, že práve takýto ochranný Azabache naviac naplnený ružami teraz potrebujem.
...kadidlo, tlumené kadidlo a
tlumený vetiverově dřevitý kouř,
s vetknutými vláčnými prachovými zrnky, jež tančí v posledních slunečních paprscích usínajícího dne
...a teplo,
teplo živočišné, ale takové nenápadné, tiše intenzivní svojí podstatou, nikoliv vyzněním,
jakoby tlumeně
naléhavé...
...a kdesi v dáli, opět tlumený, odér odjíždějícího automobilu a pach,
tlumený(jak jinak) kůže...
Tahle vůně své pocity a zážitky
šeptá,
nikomu nic nevnucuje,
"jen" klidným, téměř neslyšným hlasem
poutavě
vypráví...
...příběh o růži, o rozpadu růže, a i myšlenek a duše
na šedavý prach a
delikátně pikantní nakyslost bolavého, skoro neviditelného úšklebku tváře,
a příběh o mydlinkově čistém světle svatojánských mušek nad mokřinami,
jen se člověk musí nechat správně vést...
(základ = hedvábně lahodná, nadýchaná likérovost,
prohřátá tělem/luxusní a delikátnější verze vůně Grand Soir Maison Francis Kurkdjian)
https://www.youtube.com/watch?v=X3jYOT5-JJ4&list=RDX3jYOT5-JJ4&start_radio=1
Krásná vůně, elegantní, antracitová,
náladová,
vědoucí...
Pepř, kov, verbena, růže, kadidlo. Jako branka z kovu vonícího pepřem a střelným prachem, po které se pne růže, možná zplanělá, protože má spoustu drobných trnů a voní jen v okamžiku, kdy se někdo odváží popíchat si prsty, aby k sobě přiblížil její květ s šafránovým středem. Za tuhle krásu se platí bolestí a kadidlo napovídá "odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům". Vůně štíhlá jako gotická věž a hluboká jako zámecká studna.
If you ever leave me, baby
Leave some morphine at my door
'Cause it would take a whole lot of medication
To realize what we used to have
We don't have it anymore
Ulice, která nikdy neexistovala, v ní my bezejmenní, opuštění, spolu a sami, kdesi ve tmě utkané z černých kouřových pavučin, měkkých a hebkých, ticho všude a ticho v nás, všechny dveře zavřené a rolety stažené, neony bledě dohasínají, jen v kalužích se ještě matně lesknou jejich světla i stíny, rozbíjíš je svými kroky jako černá zrcadla, jdeš rychle, protože nevíš, nechceš vědět, co je kolem, stačí, že víš, co je v tobě, i to je příliš, příliš a k neunesení, dva by to možná zvládli, ale jeden - jeden ne, vlečeš si v sobě gordický uzel, co váží víc než balvan, který si do tebe schoval Sisyfos, protože už byl na smrt znaven, v té ulici, jejíž jméno se ztratilo v zapomněnkách, s pohledem na temnou stěnu opuštěného stadionu, si v sobě převracím, co nebylo, co jest, co nebude, vše je temnosladké, temnojemné, já to něco v hebkém svetru, bez tebe, i když se na větve stromů dívám přes tvé rameno, protože všechno je ve všech věcech, Solveig i Hedda i Nora, to čekání na toho mizeru, na Peera Gynta, který zranil vše, čeho se jen pohledem dotknul, ta bezvýchodnost lepkavých slov i úhledné vězení domečku pro panenky a pro imaginární /ne/přátele, i malá neupřímná Andělika, ne, ne, pardon, ona nelže, ona jen zapomněla, protože i ona si myslí, ví, že living is easy with eyes closed, tak nevidí a nechce vidět a nechce myslet, nechce myslet na to, co se určitě nikdy nestalo, protože kdyby si připustila, že ano... Tak by nic nedávalo smysl. A je tu i První z pěti, které kryju záda, protože žena ženě nesmí být vlkem. To vše je v té kouřové soumračnosti, doutná v ní kůra nepokácených stromů, jejímiž rýhami a prohlubněmi jako láva neslyšně stéká medová pryskyřice, když splaví malého černého mravence, bolí mě to, bolí tě to, dnes nechci růže, dnes chci vřes, nechci růže, protože mi je nemůžeš dát, nemůžeš, nechceš, tak si je nech, od Tebe je nechci, najdu si jiné, krásnější, jen pro mě, pro první, ne druhou v pořadí. Někde tam v té vláčné tmě jsou, vím to jistě. Jen nevím kde, na jakém místě... Ne, možná... Možná to vím...
/Ano, vím, že existují odstavce, ale odmítám si to připustit, ostatně jako mnohé jiné skutečnosti./
Veľmi neobvyklé. Nádherná temná zeleň s kadidlom a trochou živočíšnych tónov. Čakám ružu, ruža nič. Veľmi správne, pravá dáma vždy trochu mešká. Kochám sa teda ďalej tou hladkou temnou hlbokou zeleňou, je to ako dívať sa v noci do ihličnatého lesa a hádať, čo sa v tom tajomne asi deje, už trochu fantazírujem. Ruža furt nič. Strácam trpezlivosť, idem sa po nej popýtať, tak vraj sa síce na sekundu zastavila, ale prešvihla som ju. Asi áno, nejaký takmer neznateľný závan cítim. No čo už, idem sa ďalej kochať tou zeleňou.
Toto sa mi naposledy stalo takto veľkovýpravne s Noir de Noir od Forda, kde mi ruža úplne ušla, ale na rozdiel od tej, Azabaché by som chcela hoci aj bez tej ruže.Je krásna. Skúsim ešte niekedy v teple, možno sa ruža predsa len uráči.
Táto vôňa ma doslova prinútila napísať moj prvý komentár, hoci som tu na parfumánii už pekne dlho…
A zavŕšila-aspoň na najbližšie obdobie- hľadanie takmer dokonalého ružového parfému.
Úvodné tóny sú viac korenisto svieže, pálivo vzdušné, je tu menej verbenovej, citrusovo-bylinkovej sviežosti, červené korenie má ľahkú prevahu.Táto fáza je krátkou návnadou, tóny sú veľmi naturálne, bez chemickej dráždivosti a potreby zaostať nekonečne dlho.Čo je zaujímavé:vímam ich ako priesvitné, už v úvode niekde „za nimi“ v pozadí cítíte, že je tam to, na čo čakáte: ruže.
Kto vlastní esenciálne oleje, CO2 extrakty alebo absoluty uvedených druhov ruží pozná, že toto je ružová kvalita. Táto ružová fáza je nádherná, pre mňa dostatočne intenzívna, stále poznamenaná vzdušnosťou červeného korenia a hladká t.j. jemné prechody, či skôr prelievanie jedného typu ruže do druhej…do tretej s ich krémovosťou, ovocnou nakyslosťou a pikantnosťou, minimálnou sladkosťou.Hladká tak, akoby ste pohladili vyleštený čierny mineraloid( zkamenené drevo) gagát, nazývaný aj čierny jantár - azabache v španielčine .
Postupne, jemne sa pridávajú vetiver a kadidlo, ale stále s prekryvom s ružami, ktoré sú už menej svieže.Cibetku vnímam minimálne, vôbec by som nečakala, že tam je.Kto má obavy z cibetkových živočíšnych tónov alebo hromady pižma, tak nie sú na mieste, tieto zložky vôňu jemne zaokruhľujú a dávajú jej zvláštne, ľahúčko zadymené, paradoxne akési chladné teplo.Nie je to pižmové teplo ľudskej kože ani cibetkové teplo zvieracích výlučkov, toto teplo je vyrobené v onej dielni alchymistu pri tej správnej planetárnej konštalácii...
Podľa hermetickej náuky možno pripomína vôňu tvora- neviditeľnej elementárnej formy, ktorá vykazuje prejavy zvieracieho a súčasne aj ludského života…
Celú dobu voňu doprevádza suchá minerálnosť.
Komplimenty ( snáď) prídu skôr od blízkých vo vašej intimnej zóne, pretože vôňa je tichá (stredná projekcia), svieže ruže viac vynikli při testovaní vonku při cca 12 °C, v teple domova vystúpujú spodné tóny.
Je temná, ale nie v zmysle zvodnej ,opuletne ružovej, erotickej temnosti.Je vzdelane temná, minerálne temná, alchymistická, hermetická, ideálna pre „starú dušu“…
Farba –presne ako píše Miru- antracitová ( s troškou červenej na okrajoch), element Zem….znamenie Kozoroh….planéta Saturn…. v tarote Veľkňažka, čo sa týka polarity- asi viac pre ženu.
Hľadala som obdobie, ktoré by ju charakterizovalo- je to súčastnosť:dúfajme, že koniec temného obdobia Kali Yuga, v ktorom sú technicky a chemicky možné akékoľvek zázraky, ale netreba nezabúdať na to prapôvodne.Obdobie, v ktorom je potrebné ísť viac „ do seba“( voňu si užije hlavne nositeľ/ka), odolávať tlaku okolia( magický a neprístupný vzhľad flakónu), hľadať pravé hodnoty, ktorých nie je veľa (limitovaná edícia) . Napríklad pravé ruže.
Čierny jantár- gagát-azabache- už oddávna používali rôzne kultúry ako amulet chrániaci před zlom, negatívnou energiou, násilím, neopodstatneným strachom, k tíšeniu žiaľu.
Myslím, že práve takýto ochranný Azabache naviac naplnený ružami teraz potrebujem.
...kadidlo, tlumené kadidlo a
tlumený vetiverově dřevitý kouř,
s vetknutými vláčnými prachovými zrnky, jež tančí v posledních slunečních paprscích usínajícího dne
...a teplo,
teplo živočišné, ale takové nenápadné, tiše intenzivní svojí podstatou, nikoliv vyzněním,
jakoby tlumeně
naléhavé...
...a kdesi v dáli, opět tlumený, odér odjíždějícího automobilu a pach,
tlumený(jak jinak) kůže...
Tahle vůně své pocity a zážitky
šeptá,
nikomu nic nevnucuje,
"jen" klidným, téměř neslyšným hlasem
poutavě
vypráví...
...příběh o růži, o rozpadu růže, a i myšlenek a duše
na šedavý prach a
delikátně pikantní nakyslost bolavého, skoro neviditelného úšklebku tváře,
a příběh o mydlinkově čistém světle svatojánských mušek nad mokřinami,
jen se člověk musí nechat správně vést...
(základ = hedvábně lahodná, nadýchaná likérovost,
prohřátá tělem/luxusní a delikátnější verze vůně Grand Soir Maison Francis Kurkdjian)
https://www.youtube.com/watch?v=X3jYOT5-JJ4&list=RDX3jYOT5-JJ4&start_radio=1
Krásná vůně, elegantní, antracitová,
náladová,
vědoucí...