Internetovou parfumérii ausliezumduft jistě netřeba představovat a ani to, že v roce 2010 vydali u příležitosti desetiletého výročí od založení firmy svou první vůni s prostým názvem No.1. U toho však neskončilo a rok nato se rozhodli, že opět ve spolupráci s Marcem vom Ende (senior parfumér gigantu Symrise) přijdou s údajně měkčí, smyslnější, koncentrovanější a zároveň ženštější verzí, ale přitom to nebude vyloženě dámská vůně. No chápete to?
Už tohle prohlášení bez známky nějakého jasného konceptu ve mně moc důvěry nevzbudilo, přesto se ke mně řízením osudu omylem vzorek nakonec dostal. Takže jak to tedy je? Jestli tohle má být ženštější, smyslné a kožené, tak já jsem čínský bůh srandy. Kdybych nečetla oficiální promo, tipla bych, že se Betrand Duchaufour pustil do jedné z dalších svých podivností. No fakt.
Na začátku je kysele citrusově svěží, štiplavě kořenité (směs kardamomu a zázvoru) a kovově chladné. Následuje šálek obyčejného černého čaje s citrónem na dřevěném stole ze suchého cedru, potaženém živočišnou kůží. Všude kolem šálku je rozsypáno plno zelených lístečků. Na slibovaný máslově měkký semiš si musíte počkat až do základu. Dostanete k němu i nový šálek čaje, tentokrát bez citrusů, prohřátý pryskyřičnatou ambrou a vetiverově zakouřený a oslazený trochou medu.
K tomu jako pozornost podniku obdržíte i malinkatou dózičku se sušeným tabákem a jeden žvýkačkový bonbón s třešňovou příchutí uvnitř s ovocnou sirupovou náplní. A na závěr do sebe ještě nacpete buchtu s vanilkovým pudinkem, posypanou moučkovým cukrem. Extrém číslo 1 to je, ale v nesmyslných mišmaších. Jestli můžu panu Wuchsovi něco poradit, vykašlete se na vlastní vůni, když neumíte vymyslet vůni podle pořádného konceptu a raději se soustřeďte na rozšiřování sortimentu.
Internetovou parfumérii ausliezumduft jistě netřeba představovat a ani to, že v roce 2010 vydali u příležitosti desetiletého výročí od založení firmy svou první vůni s prostým názvem No.1. U toho však neskončilo a rok nato se rozhodli, že opět ve spolupráci s Marcem vom Ende (senior parfumér gigantu Symrise) přijdou s údajně měkčí, smyslnější, koncentrovanější a zároveň ženštější verzí, ale přitom to nebude vyloženě dámská vůně. No chápete to?
Už tohle prohlášení bez známky nějakého jasného konceptu ve mně moc důvěry nevzbudilo, přesto se ke mně řízením osudu omylem vzorek nakonec dostal. Takže jak to tedy je? Jestli tohle má být ženštější, smyslné a kožené, tak já jsem čínský bůh srandy. Kdybych nečetla oficiální promo, tipla bych, že se Betrand Duchaufour pustil do jedné z dalších svých podivností. No fakt.
Na začátku je kysele citrusově svěží, štiplavě kořenité (směs kardamomu a zázvoru) a kovově chladné. Následuje šálek obyčejného černého čaje s citrónem na dřevěném stole ze suchého cedru, potaženém živočišnou kůží. Všude kolem šálku je rozsypáno plno zelených lístečků. Na slibovaný máslově měkký semiš si musíte počkat až do základu. Dostanete k němu i nový šálek čaje, tentokrát bez citrusů, prohřátý pryskyřičnatou ambrou a vetiverově zakouřený a oslazený trochou medu.
K tomu jako pozornost podniku obdržíte i malinkatou dózičku se sušeným tabákem a jeden žvýkačkový bonbón s třešňovou příchutí uvnitř s ovocnou sirupovou náplní. A na závěr do sebe ještě nacpete buchtu s vanilkovým pudinkem, posypanou moučkovým cukrem. Extrém číslo 1 to je, ale v nesmyslných mišmaších. Jestli můžu panu Wuchsovi něco poradit, vykašlete se na vlastní vůni, když neumíte vymyslet vůni podle pořádného konceptu a raději se soustřeďte na rozšiřování sortimentu.