to je.. moc, moc všeho.. ovoce a květin a pižma a medu.. velmi barevná, velmi sytá, tmavomodrá, hustě sladce růžová, zářivě hutná banánová.. pak se přidá smetana
víření barev, vůní, chutí.. zvuků
no a pak..pak se ukáže prášek na praní:-O
nevidím historické benátky ani karneval, vidím vernisáž výstavy pop artových obrazů, krásné lidi a chutné občerstvení, spousty ovoce, květinová výzdoba, zralé banány vybrané nápoje...
tak jistě - dnes už je jiná doba, to by se Andy divil - žádné podivné figurky s nemoderními hygienickými návyky, vše je čisté, naleštěné, vymydlené, k dispozici nažehlené ubrousky a antibakteriální gel
ale ty barvy, ty chutě, ty vůně!
http://quintagorno.altervista.org/blog/wp-content/uploads/2013/04/images.jpg
Moje asociace k vůni je hodně barevná a rozhodně souvisí s mým okouzlením Benátkami, tímto neobyčejným městem s dlouhou historií, a také postavou a příběhem Casanovy :-) Vidím karnevalový mumraj, úzké křivolaké uličky, muškáty v oknech, gondoly na kanálech, kousavé slunce. Dámy v krásných kostýmech. Nezávazná koketerie, svoboda, kterou skýtá ukrytí tváře pod maskou.
A vůně? Je ultra-ženská. Sebejistá. Nestydí se. Je vyzývavá. Takovým trochu staromódním způsobem. Krajkové navoněné kapesníčky, navoněné milostné vzkazy psané inkoustem a posílané po služebné, líbání rukou na navoněné kožené rukavičky.
Přeslazená kombinace připáleného pačuli, pomeranče a růže, kterou překvapivě doplňuje banánový Ylan-ylang. To vše zjemněné vanilkou, kyticí bílých květů a dotekem kůže. I jistá "starosvětská mýdlovost" je tu přítomná - ve smyslu luxusní květinové mýdlo. Parfém má neskutečnou výdrž a překrásný drydown, ve kterém se jakoby ohladí všechny ostré hrany.
Hodně je v jiných recenzích zmiňována podobnost parfému s Coco (Chanel). Nebylo by divu, kdyby se Coco opravdu stala pro tuto vůni tajnou inspirací - majitel značky Massimo Nobile totiž původně pracoval pro Chanel jako obchodní zástupce a mezi oblíbenými parfémy umělecké ředitelky Stefanie Giannino je i Coco. Já však v Anonimo Veneziano mám spíše jemnější variaci na Visu (Robert Piguet), ovšem bez toho úžasného připáleného modrého ovoce. A podobně jako Visu i Anonimo Veneziano řadím k vůním, kterým dokonale padne babí léto a podzim.
Anonimo Veneziano - hedvábné květiny. Úvod je dívčí, sladce nevinný, ovocná šťáva z pomeranče, mandarinek a meruňkového nektaru. Pak někdo zazvoní a je to nečekaně donášková služba s kyticí tak obrovskou, že sotva projde dveřmi. Přechází od červené přes růžovou až ke žluté a bílé a její vůně okamžitě vyplní všechen prostor. Je cítit medová růže, banánový ylang-ylang, chvílemi i vanilková magnólie a lotosové vodní tóny. A komu je určena? Každému, kdo si troufne přijmout kompliment a dokáže vyrovnaně akceptovat vrásky, které nekompromisně ukazuje zrcadlo. Přepudrovat tvář, kolem krku přehodit hedvábný šátek a carpe diem!
Chypré tóny hned v začátku. Jak kdybych už ji někde potkala, cítila. Je mi tak známá a příjemná a přitom to vůbec není můj typ vůně. Jsou to zelené tóny a bílé květiny ve svěží kytici. Je to krásná dáma v bílých šatech, uprostřed letního dne v zahradě u moře. Je to spojení vkusu, klasiky a svěžesti v krásně zpracované vůni. Santal a vanilka vytváří teplo, slunce a pocit pohody. Růže se mi vytratila, asi ví, že ji nemám ráda a tentokrát ani žádné živočišno. Čím víc se rozvine, tím je krásnější.
Citrusově květinová vůně s jemným bílým mýdélkem, postupně doplněná jemnými zelenými chypre tóny. A pro mě bohužel taky s porcí živočišna, byť šikovně zabaleného v jemné kůži.
Když bych to chtěla hodně zjednodušit, řeknu, že Anonimo Veneziano je temperamentní italská Coco, ale vzhledem k tomu, že tohle je pro mě zatím nejpovedenější vůně od této značky, tak to trochu rozpitvám. Mandarinka asi tím, že je červená, tu působí mnohem víc šťavnatěji. Zároveň je navíc osvěžená trochou natrpklého bergamotu.
Potom se vůně rozchází, jelikož jasmín téhle Italky je narozdíl od Francouzky indolický podobně jako ylang, než se uhladí do tropicky sladkých, květinově krémových tónů. Dokonce bych si tipla, že se mezi ně přimíchal i jeden malinký kousek hřebíčku, aby tak co nejvíc zdůraznila svoji plnokrevnost a italský původ.
Nezapomíná ovšem ani na eleganci a po rozvonění ukáže růži s moderním nádechem chypre (pačuli s labdanem), špetkou vanilky a santalem, o níž psala už blackviolet a jímž se Coco zase malinko přiblíží. Růže Anonimo Veneziano je však i o kapku víc ovocnější, konkrétně broskvovější, čímž společně s umravněným ylangem působí mnohem víc zářivěji. A co kvituju, že v dojezdu není vůbec tak vlezle sladce mléčná jako Chanel.
…němý úžas…
…popisy nelžou…
Mistrovské dílo, na pokraji naivity a sofistikovanosti…
…bořit nos do kožichu a se zavřenýma očima nasávat vůni…
Nelze popisovat podle jednotlivých ingrediencí, resp.
je to značně vůně pocitová…
Snad jen –
v začátku jasmín s křehoučkým ylangem poprášený lotosem,
hebká měkká teplá pryskyřice se smetanovou vanilkou,
někde v dálce chvění růžových okvětních plátků ve větru.
Pak je to téměř jednolitá kompozice decentně ale zároveň jistě sálající z kůže.
Jemná voňavá aura,
která vás objímá jak nadýchaný obláček, ale
její epicentrum – to je síla, intenzita emocí…
…stačí nadechnutí.
Jediné. A
je TO tam.!
Všechno se vrátí…
Všechno…
do posledního záchvěvu každé jediné buňky v těle(a že jich je…)
do první a poslední vteřiny…,
do nejmenšího zlámaného centu …
z ceny za lásku…
Krása a bolest
Bodnutí jehlou do samého středu těla,
srdce,
duše…
Euforie v beztížném stavu…
Můžete si logicky a rozumově zdůvodnit co chcete,
to jde.
Můžete vzpomínky/kus života zastrčit hluboko jak na mořské dno,
jak tisíce světelných let daleko,
že na ně nelze dosáhnout…(téměř)
…hm…,
jenže pak stačí prázdný flakon,
zbytek vůně a…
Jako film,
jako příběh v knize –
stránka za stránkou,
slovo za slovem,
nádech a výdech…
Už to nikdy,
NIKDY nezmizí…
Vzpomínky na zastavení v čase…
Je to kus vás…
Vůně pracuje velice nenápadně. Jako když si pomalu svlékáte dlouhý lehký plášť a pak si pomalinku sedáte a boříte do měkce vypolstrovaného křesla…
20/01/11
…pro lepší představu.?.:
ANONIMO VENEZIANO
je svým způsobem komplikovaný, tajemný…
Nedá se ihned přečíst/rozluštit…
Jinak jsem ho cítila ráno – poprvé,
jinak přes den a odlišně i den druhý(= dnes v cca 6h…)
Jako by si ta vůně ve mně sedala, usazovala se…
Maska na karnevalu –
také si uděláte celkem podrobnou a přesnou představu,
ale pravá tvář je pořád schovaná za škraboškou…
Chce to čas.
Přes den mi AV neustále něco připomínal.
Ten stav – nemoci si vzpomenout, co – je příšerný.!
A pak – ano – Yvresse.
Yvresse bez větvičníku, resp. místo něj je pryskyřice.
Nakonec jsem to snad rozšifrovala..?.
Labdanum – měkká, živá pryskyřice, sladká, prachová – jako když sfouknete ze starých knih tenkou hebkou šedou vrstvičku prachu…
Kosatec – schovaný.
Sem tam probleskující. Decentní ale ne plytký. Jak jasný pohled se stydlivým klopením řas…
Přejemný máslový a čokoládový tón téměř nezachytitelně levitující bezděčně kolem vás…
Růže – damašská.
Napřed tlumená, ale po chvíli sytá. Rostoucí, tepající životem, a přesto zachytíte i jakýsi záchvěv sušše šustivého pout pourri. I trošku medovo a trochu odéru vintage…
Bergamot – plyšový.
Jako čerstvě uvařený/teplý černý čaj – přivoňte si ke kouřícímu hrnečku nepřislazované zlatavé tekutiny…
A to, co mi evokovalo Yvresse – to je ona sytá růže, s hladce nahořklou šťávou z pomerančů stržených ze své citrusové ostrosti do poněkud jiné roviny…
Vůně je téměř nesladká. Je sytá. Tlumeně sytá…
…říkám – na zdobené nákladné masce si všech krásných a propracovaných detailů také hned nevšimnete napoprvé…
Tak tohle je Italka. Temperamentní, elegantní, v jednoduchých šatech a s krásnou kabelkou kráčí uličkou v Benátkách. Na očích má tmavé sluneční brýle a kolem ní se vznáší obláček vůně. Tahle vůně k ní patří už roky.
Miluje ty okamžiky v koupelně, kdy z rozprašovače vyletí obláček vůně, která je nejdřív svěží bergamotová a mandarinková, ale v okamžiku, kdy přistává na těle, se v ní objevují okvětní plátky jasmínu a sladkého ylang-ylangu. A pak, ještě dříve než vyjde z domu, je tady její vůně v plné kráse. Růže s tóny chypre vytvořené pačuli a labdanem a santalové dřevo.
to je.. moc, moc všeho.. ovoce a květin a pižma a medu.. velmi barevná, velmi sytá, tmavomodrá, hustě sladce růžová, zářivě hutná banánová.. pak se přidá smetana
víření barev, vůní, chutí.. zvuků
no a pak..pak se ukáže prášek na praní:-O
nevidím historické benátky ani karneval, vidím vernisáž výstavy pop artových obrazů, krásné lidi a chutné občerstvení, spousty ovoce, květinová výzdoba, zralé banány vybrané nápoje...
tak jistě - dnes už je jiná doba, to by se Andy divil - žádné podivné figurky s nemoderními hygienickými návyky, vše je čisté, naleštěné, vymydlené, k dispozici nažehlené ubrousky a antibakteriální gel
ale ty barvy, ty chutě, ty vůně!
http://quintagorno.altervista.org/blog/wp-content/uploads/2013/04/images.jpg
Noblesní květinovka s hlaďoučkým pačuli a stopou ovoce. Horkokrevná, elegantní, tajemná ... vůně, která vypráví příběh.
Moje asociace k vůni je hodně barevná a rozhodně souvisí s mým okouzlením Benátkami, tímto neobyčejným městem s dlouhou historií, a také postavou a příběhem Casanovy :-) Vidím karnevalový mumraj, úzké křivolaké uličky, muškáty v oknech, gondoly na kanálech, kousavé slunce. Dámy v krásných kostýmech. Nezávazná koketerie, svoboda, kterou skýtá ukrytí tváře pod maskou.
A vůně? Je ultra-ženská. Sebejistá. Nestydí se. Je vyzývavá. Takovým trochu staromódním způsobem. Krajkové navoněné kapesníčky, navoněné milostné vzkazy psané inkoustem a posílané po služebné, líbání rukou na navoněné kožené rukavičky.
Přeslazená kombinace připáleného pačuli, pomeranče a růže, kterou překvapivě doplňuje banánový Ylan-ylang. To vše zjemněné vanilkou, kyticí bílých květů a dotekem kůže. I jistá "starosvětská mýdlovost" je tu přítomná - ve smyslu luxusní květinové mýdlo. Parfém má neskutečnou výdrž a překrásný drydown, ve kterém se jakoby ohladí všechny ostré hrany.
Hodně je v jiných recenzích zmiňována podobnost parfému s Coco (Chanel). Nebylo by divu, kdyby se Coco opravdu stala pro tuto vůni tajnou inspirací - majitel značky Massimo Nobile totiž původně pracoval pro Chanel jako obchodní zástupce a mezi oblíbenými parfémy umělecké ředitelky Stefanie Giannino je i Coco. Já však v Anonimo Veneziano mám spíše jemnější variaci na Visu (Robert Piguet), ovšem bez toho úžasného připáleného modrého ovoce. A podobně jako Visu i Anonimo Veneziano řadím k vůním, kterým dokonale padne babí léto a podzim.
Anonimo Veneziano - hedvábné květiny. Úvod je dívčí, sladce nevinný, ovocná šťáva z pomeranče, mandarinek a meruňkového nektaru. Pak někdo zazvoní a je to nečekaně donášková služba s kyticí tak obrovskou, že sotva projde dveřmi. Přechází od červené přes růžovou až ke žluté a bílé a její vůně okamžitě vyplní všechen prostor. Je cítit medová růže, banánový ylang-ylang, chvílemi i vanilková magnólie a lotosové vodní tóny. A komu je určena? Každému, kdo si troufne přijmout kompliment a dokáže vyrovnaně akceptovat vrásky, které nekompromisně ukazuje zrcadlo. Přepudrovat tvář, kolem krku přehodit hedvábný šátek a carpe diem!
Chypré tóny hned v začátku. Jak kdybych už ji někde potkala, cítila. Je mi tak známá a příjemná a přitom to vůbec není můj typ vůně. Jsou to zelené tóny a bílé květiny ve svěží kytici. Je to krásná dáma v bílých šatech, uprostřed letního dne v zahradě u moře. Je to spojení vkusu, klasiky a svěžesti v krásně zpracované vůni. Santal a vanilka vytváří teplo, slunce a pocit pohody. Růže se mi vytratila, asi ví, že ji nemám ráda a tentokrát ani žádné živočišno. Čím víc se rozvine, tím je krásnější.
Citrusově květinová vůně s jemným bílým mýdélkem, postupně doplněná jemnými zelenými chypre tóny. A pro mě bohužel taky s porcí živočišna, byť šikovně zabaleného v jemné kůži.
Když bych to chtěla hodně zjednodušit, řeknu, že Anonimo Veneziano je temperamentní italská Coco, ale vzhledem k tomu, že tohle je pro mě zatím nejpovedenější vůně od této značky, tak to trochu rozpitvám. Mandarinka asi tím, že je červená, tu působí mnohem víc šťavnatěji. Zároveň je navíc osvěžená trochou natrpklého bergamotu.
Potom se vůně rozchází, jelikož jasmín téhle Italky je narozdíl od Francouzky indolický podobně jako ylang, než se uhladí do tropicky sladkých, květinově krémových tónů. Dokonce bych si tipla, že se mezi ně přimíchal i jeden malinký kousek hřebíčku, aby tak co nejvíc zdůraznila svoji plnokrevnost a italský původ.
Nezapomíná ovšem ani na eleganci a po rozvonění ukáže růži s moderním nádechem chypre (pačuli s labdanem), špetkou vanilky a santalem, o níž psala už blackviolet a jímž se Coco zase malinko přiblíží. Růže Anonimo Veneziano je však i o kapku víc ovocnější, konkrétně broskvovější, čímž společně s umravněným ylangem působí mnohem víc zářivěji. A co kvituju, že v dojezdu není vůbec tak vlezle sladce mléčná jako Chanel.
…němý úžas…
…popisy nelžou…
Mistrovské dílo, na pokraji naivity a sofistikovanosti…
…bořit nos do kožichu a se zavřenýma očima nasávat vůni…
Nelze popisovat podle jednotlivých ingrediencí, resp.
je to značně vůně pocitová…
Snad jen –
v začátku jasmín s křehoučkým ylangem poprášený lotosem,
hebká měkká teplá pryskyřice se smetanovou vanilkou,
někde v dálce chvění růžových okvětních plátků ve větru.
Pak je to téměř jednolitá kompozice decentně ale zároveň jistě sálající z kůže.
Jemná voňavá aura,
která vás objímá jak nadýchaný obláček, ale
její epicentrum – to je síla, intenzita emocí…
…stačí nadechnutí.
Jediné. A
je TO tam.!
Všechno se vrátí…
Všechno…
do posledního záchvěvu každé jediné buňky v těle(a že jich je…)
do první a poslední vteřiny…,
do nejmenšího zlámaného centu …
z ceny za lásku…
Krása a bolest
Bodnutí jehlou do samého středu těla,
srdce,
duše…
Euforie v beztížném stavu…
Můžete si logicky a rozumově zdůvodnit co chcete,
to jde.
Můžete vzpomínky/kus života zastrčit hluboko jak na mořské dno,
jak tisíce světelných let daleko,
že na ně nelze dosáhnout…(téměř)
…hm…,
jenže pak stačí prázdný flakon,
zbytek vůně a…
Jako film,
jako příběh v knize –
stránka za stránkou,
slovo za slovem,
nádech a výdech…
Už to nikdy,
NIKDY nezmizí…
Vzpomínky na zastavení v čase…
Je to kus vás…
Vůně pracuje velice nenápadně. Jako když si pomalu svlékáte dlouhý lehký plášť a pak si pomalinku sedáte a boříte do měkce vypolstrovaného křesla…
20/01/11
…pro lepší představu.?.:
ANONIMO VENEZIANO
je svým způsobem komplikovaný, tajemný…
Nedá se ihned přečíst/rozluštit…
Jinak jsem ho cítila ráno – poprvé,
jinak přes den a odlišně i den druhý(= dnes v cca 6h…)
Jako by si ta vůně ve mně sedala, usazovala se…
Maska na karnevalu –
také si uděláte celkem podrobnou a přesnou představu,
ale pravá tvář je pořád schovaná za škraboškou…
Chce to čas.
Přes den mi AV neustále něco připomínal.
Ten stav – nemoci si vzpomenout, co – je příšerný.!
A pak – ano – Yvresse.
Yvresse bez větvičníku, resp. místo něj je pryskyřice.
Nakonec jsem to snad rozšifrovala..?.
Labdanum – měkká, živá pryskyřice, sladká, prachová – jako když sfouknete ze starých knih tenkou hebkou šedou vrstvičku prachu…
Kosatec – schovaný.
Sem tam probleskující. Decentní ale ne plytký. Jak jasný pohled se stydlivým klopením řas…
Přejemný máslový a čokoládový tón téměř nezachytitelně levitující bezděčně kolem vás…
Růže – damašská.
Napřed tlumená, ale po chvíli sytá. Rostoucí, tepající životem, a přesto zachytíte i jakýsi záchvěv sušše šustivého pout pourri. I trošku medovo a trochu odéru vintage…
Bergamot – plyšový.
Jako čerstvě uvařený/teplý černý čaj – přivoňte si ke kouřícímu hrnečku nepřislazované zlatavé tekutiny…
A to, co mi evokovalo Yvresse – to je ona sytá růže, s hladce nahořklou šťávou z pomerančů stržených ze své citrusové ostrosti do poněkud jiné roviny…
Vůně je téměř nesladká. Je sytá. Tlumeně sytá…
…říkám – na zdobené nákladné masce si všech krásných a propracovaných detailů také hned nevšimnete napoprvé…
Tak tohle je Italka. Temperamentní, elegantní, v jednoduchých šatech a s krásnou kabelkou kráčí uličkou v Benátkách. Na očích má tmavé sluneční brýle a kolem ní se vznáší obláček vůně. Tahle vůně k ní patří už roky.
Miluje ty okamžiky v koupelně, kdy z rozprašovače vyletí obláček vůně, která je nejdřív svěží bergamotová a mandarinková, ale v okamžiku, kdy přistává na těle, se v ní objevují okvětní plátky jasmínu a sladkého ylang-ylangu. A pak, ještě dříve než vyjde z domu, je tady její vůně v plné kráse. Růže s tóny chypre vytvořené pačuli a labdanem a santalové dřevo.