Svěží zázvor doplněný trpkým bergamotem a okořeněný růžovým pepřem přechází na nenápadnou růži zasypanou pudrovým kardamomem, která se uhlazuje zemitým až houbovým pačuli oslazeným vanilkou a pryskyřicí benzoe. Vanilka (rozuměj vanilin) nakonec ostatní složky převálcuje. Projekce je značná, kvalita průměrná. Na unisex je parfém příliš sladký.
Růže s tenoučkými plátky kandovaného zázvoru, hojně pokrytá prachem ze sladkého pepře a vanilkově nasládlé pryskyřice, zabalená do kokonu z ledového pižma. Po rozvonění zlatý sladce pryskyřičný prach.
Krásná dřevitá, zelená a pryskyřičná vůně s lehce gurmánskými tóny čokolády, pikantního zázvoru a kardamomu. Je to příjemné, svěží a energetizující. Je to trochu jako jít lesem s vonící čokoládou v ruce. A potom se prodírat černorybízovými keři. S oblakem suše prachové vanilky nad sebou.
Trocha kritiky. Po několika dnech testování mám stejný názor jako na začátku. Vanilkový Aventus. Vzhledem k tomu, že název Aventus prakticky nenávidím, protože každý druhý "nově vrhnutý" parfém se snaží být klonem Aventu, je jasné, že to nebude nic pro mne. Většina mainstreamových vůní má vanilkový drydown, navíc těžce syntetický. Proto je dnes mainstream pro mne téměř nepoužitelný. A tady jede vanilka celou dobu. A když všechno zmizí zbyde vanilka. Složení mě nadchlo, vůně zklamala.
Úplně první test, úplně první myšlenka: Eau de Shalimar? To si dělají srandu?
A ačkoli se dalším zkoumáním objevily další nuance, tento prvotní dojem se nezměnil.
Dezertní rohlíčková vanilka přes insta filtr, pastelově žlutá s nádechem zářivě zelené. Protože právě takový má podtón – čerstvý, osvěžující, jako zralý sladký bergamot ze středomořského trhu. Žádná hořkost, kdepak. Všechno je perfektní, i to, jak sladkou vanilku doplňuje chladivý kardamom a superjemný zázvor bez jakékoli drsnosti.
Časem se trošku zadumá, čistá azurová obloha se zatáhne měkkými bílopižmovými obláčky, zaperlí rybízová „domácí limonáda“ ve sklence s ledem a dekorativní zelenou snítkou rybízových lístků.
Cvak! Další pěkná fotka plná barev.
Zářivé slunce se zatáhne ještě o malinko víc a vanilka se začne prohřívat pryskyřično-dřevitým základem. Teď už to všechno tolik nesvítí, ale je to doba.
Můžu konstatovat hlavně to, že tady rybíz té vanilce vyloženě sluší a že se mi kvůli němu vybavila ještě Micallefovic Sous le Figuier. Pokud si ji nedovedete představit, nahraďte ostružiny v Lalique Amethyst fíkovými listy. A teď přihoďte tu eaudeshalimarovskou vanilku.
Máte? Tak jste dost blízko Ani.
A inspiraci nějakým starodávným městem opravdu nevnímám.
Cecile patří mezi ty parfuméry, kteří rádi (podle mě někdy až urputně) opakují oblíbený akord svých nejúspěšnějších výtvorů v mnoha různých variacích. V jejím případě to byl po dlouhou dobu Epic. Před 6 lety pak vytvořila pro mě zatím asi její nejgeniálnější kousek, kdy přišla s moderní variací na Eau de Shalimar v máslovým kosatcem v podobě Aury Sublime a zdá se, že si je toho vědoma. Použila jej např. už v Remember Me. Ani navazuje na obě.
Máme tu opět eau de shalimarovský úvod s bergamotem a citronovou šťávou a posléze vanilku s ambrou a bílým pižmem z Aury Sublime, z Remember Me zase kardamom a zázvor, který v základu splývá s pichlavým cedrem. Novou variaci místo máslového kosatce či kořenitého čaje s mlékem a medem z plumérie tvoří líbivější šťáva z rozmačkaných bobulí černého rybízu, do níž zamíchala sladce pikantní drcený růžový pepř.
Veselá orientální gurmánka po evropsku. Během doby, kdy jsem se parfémem doslova impregnovala, jsem postupně zažila tři polohy vůně.
Poloha první - nesladké vanilkové blaho osvěžené nahořklým bergamotem (a taky zázvorem a pepřem). Přirovnala bych trochu k vanilkovým rohlíčkům Eau de Shalimar (Guerlain), ovšem bez kouře.
Poloha druhá - po pár dnech začínám více vnímat santal. Přirovnala bych k již ukončené L de Lolita Lempicka (Lolita Lempicka), kde jsou vanilkové rohlíčky sypané skořicí. V Ani skořici není, ale taková prašná suchost, něco jako dřevitý prach.
Poloha třetí - Kupodivu až po dalších dnech, když už je svetr Ani úplně nasáklý, mi dojde, jak je vlastně vůně sladkokyselá, jako tvrdý cucavý kyselý bonbón. Napadla mne Miraj (S.A.C.K.Y), která má podobný (ale sladší) bonbón v hlavě vůně (a později bohužel sládne a přechází do vanilkovo-čokoládových pomerančů).
Takže suma sumárum - bergamot (a zázvor a pepř) osvěžují suchý vanilkový a santalový prach vířící ve slunečních paprscích. Vůně může osvěžit v teple, i zahřát a rozjasnit pošmourný den. Výdrž výborná, prostorová moc není.
Tak tohle bude pěkná laskomina na zimu,páč vzorek do léta asi nevydrží :( kombinace mých milášků vanilkový Shalimar,citronková Kiki,dřevitá Ubar,pepřově růžová Fifi,klidně by mi mohl "chlápek s bíbrem naježit" flakon,jako votočenou bych nedělala...
Vanilku cítím báječně sladkou,citron velkolepě krémový,pepř velejemně namletý,růži s láskou pěstovanou,ambru poctivě vyvrhnutou,naleštěná balzamická truhlička na poklady a v ní zlatý flakon a v něm všechno co mám ráda, a už Ani muk...
Nesladká vanilka s benzoinem, osvěžená zázvorem. Cítím i lehce "kostelní" myrhu, která není uvedena ve složení. Balzamická vanilková vůně s nevídanou výdrží. Odkaz na historické hliněné město v arménské pláni - ano, v této absolutně nesladké podobě je to výstižné.
Zároveň velmi dobře nositelné. Po dlouhé době vůně od Nishane, která mě opravdu zaujala.
V Čechách môže byť stovežatá Praha, my môžeme mať Trnavu s jej X kostolmi, ale v Turecku, v Turecku je Ani! Ani je mesto bývalé hlavné mesto arménskeho kráľovstva, s prvými zmienkami už z 5.storočia. Bývavalo to významné sídlo, dodnes známe ako mesto 1001 kostolov, postupne však upadalo a od 18.storočia je opustené úplne, takže z neho ostala len nádherná starobylá romantická scenéria stavieb z typického muriva z pálenej hliny vystupujúceho zo zelenej pláne, nostalgicky pripomínajúca jeho zašlú slávu…a od roku 2016 je zapísané na zoznam svetového dedičstva UNESCO.
K vytvoreniu vône, ktorá ho má stelesňovať, si pozvali Cécile Zerokian, ktorá má arménsky pôvod.
Vôňa samotná je založená v prvom rade na zázvore a vanilke. Zázvor je ale veľmi distingvovaný a vanilka nepudingová. Ak ste niekedy jedli kvalitný kandovaný zázvor, alebo zázvorové lízatká, ste blízko…avšak tak jednoduché to nie je. Ani je jedna komplexná a vyvážená vôňa, teplá, jemne gurmánska s korenistými tónmi kardamómu a ružového korenia, s jemnými závanmi tureckej ruže, a s nádherným krémovým santalovo-labdanovým základom. Má v sebe čosi orientálne, čosi starobylé a pritom nadčasové, pritom ma akosi udržuje v dobrej nálade. Unikátna ako mesto samo.
Svěží zázvor doplněný trpkým bergamotem a okořeněný růžovým pepřem přechází na nenápadnou růži zasypanou pudrovým kardamomem, která se uhlazuje zemitým až houbovým pačuli oslazeným vanilkou a pryskyřicí benzoe. Vanilka (rozuměj vanilin) nakonec ostatní složky převálcuje. Projekce je značná, kvalita průměrná. Na unisex je parfém příliš sladký.
Růže s tenoučkými plátky kandovaného zázvoru, hojně pokrytá prachem ze sladkého pepře a vanilkově nasládlé pryskyřice, zabalená do kokonu z ledového pižma. Po rozvonění zlatý sladce pryskyřičný prach.
Krásná dřevitá, zelená a pryskyřičná vůně s lehce gurmánskými tóny čokolády, pikantního zázvoru a kardamomu. Je to příjemné, svěží a energetizující. Je to trochu jako jít lesem s vonící čokoládou v ruce. A potom se prodírat černorybízovými keři. S oblakem suše prachové vanilky nad sebou.
Trocha kritiky. Po několika dnech testování mám stejný názor jako na začátku. Vanilkový Aventus. Vzhledem k tomu, že název Aventus prakticky nenávidím, protože každý druhý "nově vrhnutý" parfém se snaží být klonem Aventu, je jasné, že to nebude nic pro mne. Většina mainstreamových vůní má vanilkový drydown, navíc těžce syntetický. Proto je dnes mainstream pro mne téměř nepoužitelný. A tady jede vanilka celou dobu. A když všechno zmizí zbyde vanilka. Složení mě nadchlo, vůně zklamala.
Úplně první test, úplně první myšlenka: Eau de Shalimar? To si dělají srandu?
A ačkoli se dalším zkoumáním objevily další nuance, tento prvotní dojem se nezměnil.
Dezertní rohlíčková vanilka přes insta filtr, pastelově žlutá s nádechem zářivě zelené. Protože právě takový má podtón – čerstvý, osvěžující, jako zralý sladký bergamot ze středomořského trhu. Žádná hořkost, kdepak. Všechno je perfektní, i to, jak sladkou vanilku doplňuje chladivý kardamom a superjemný zázvor bez jakékoli drsnosti.
Časem se trošku zadumá, čistá azurová obloha se zatáhne měkkými bílopižmovými obláčky, zaperlí rybízová „domácí limonáda“ ve sklence s ledem a dekorativní zelenou snítkou rybízových lístků.
Cvak! Další pěkná fotka plná barev.
Zářivé slunce se zatáhne ještě o malinko víc a vanilka se začne prohřívat pryskyřično-dřevitým základem. Teď už to všechno tolik nesvítí, ale je to doba.
Můžu konstatovat hlavně to, že tady rybíz té vanilce vyloženě sluší a že se mi kvůli němu vybavila ještě Micallefovic Sous le Figuier. Pokud si ji nedovedete představit, nahraďte ostružiny v Lalique Amethyst fíkovými listy. A teď přihoďte tu eaudeshalimarovskou vanilku.
Máte? Tak jste dost blízko Ani.
A inspiraci nějakým starodávným městem opravdu nevnímám.
Cecile patří mezi ty parfuméry, kteří rádi (podle mě někdy až urputně) opakují oblíbený akord svých nejúspěšnějších výtvorů v mnoha různých variacích. V jejím případě to byl po dlouhou dobu Epic. Před 6 lety pak vytvořila pro mě zatím asi její nejgeniálnější kousek, kdy přišla s moderní variací na Eau de Shalimar v máslovým kosatcem v podobě Aury Sublime a zdá se, že si je toho vědoma. Použila jej např. už v Remember Me. Ani navazuje na obě.
Máme tu opět eau de shalimarovský úvod s bergamotem a citronovou šťávou a posléze vanilku s ambrou a bílým pižmem z Aury Sublime, z Remember Me zase kardamom a zázvor, který v základu splývá s pichlavým cedrem. Novou variaci místo máslového kosatce či kořenitého čaje s mlékem a medem z plumérie tvoří líbivější šťáva z rozmačkaných bobulí černého rybízu, do níž zamíchala sladce pikantní drcený růžový pepř.
Veselá orientální gurmánka po evropsku. Během doby, kdy jsem se parfémem doslova impregnovala, jsem postupně zažila tři polohy vůně.
Poloha první - nesladké vanilkové blaho osvěžené nahořklým bergamotem (a taky zázvorem a pepřem). Přirovnala bych trochu k vanilkovým rohlíčkům Eau de Shalimar (Guerlain), ovšem bez kouře.
Poloha druhá - po pár dnech začínám více vnímat santal. Přirovnala bych k již ukončené L de Lolita Lempicka (Lolita Lempicka), kde jsou vanilkové rohlíčky sypané skořicí. V Ani skořici není, ale taková prašná suchost, něco jako dřevitý prach.
Poloha třetí - Kupodivu až po dalších dnech, když už je svetr Ani úplně nasáklý, mi dojde, jak je vlastně vůně sladkokyselá, jako tvrdý cucavý kyselý bonbón. Napadla mne Miraj (S.A.C.K.Y), která má podobný (ale sladší) bonbón v hlavě vůně (a později bohužel sládne a přechází do vanilkovo-čokoládových pomerančů).
Takže suma sumárum - bergamot (a zázvor a pepř) osvěžují suchý vanilkový a santalový prach vířící ve slunečních paprscích. Vůně může osvěžit v teple, i zahřát a rozjasnit pošmourný den. Výdrž výborná, prostorová moc není.
Tak tohle bude pěkná laskomina na zimu,páč vzorek do léta asi nevydrží :( kombinace mých milášků vanilkový Shalimar,citronková Kiki,dřevitá Ubar,pepřově růžová Fifi,klidně by mi mohl "chlápek s bíbrem naježit" flakon,jako votočenou bych nedělala...
Vanilku cítím báječně sladkou,citron velkolepě krémový,pepř velejemně namletý,růži s láskou pěstovanou,ambru poctivě vyvrhnutou,naleštěná balzamická truhlička na poklady a v ní zlatý flakon a v něm všechno co mám ráda, a už Ani muk...
Nesladká vanilka s benzoinem, osvěžená zázvorem. Cítím i lehce "kostelní" myrhu, která není uvedena ve složení. Balzamická vanilková vůně s nevídanou výdrží. Odkaz na historické hliněné město v arménské pláni - ano, v této absolutně nesladké podobě je to výstižné.
Zároveň velmi dobře nositelné. Po dlouhé době vůně od Nishane, která mě opravdu zaujala.
V Čechách môže byť stovežatá Praha, my môžeme mať Trnavu s jej X kostolmi, ale v Turecku, v Turecku je Ani! Ani je mesto bývalé hlavné mesto arménskeho kráľovstva, s prvými zmienkami už z 5.storočia. Bývavalo to významné sídlo, dodnes známe ako mesto 1001 kostolov, postupne však upadalo a od 18.storočia je opustené úplne, takže z neho ostala len nádherná starobylá romantická scenéria stavieb z typického muriva z pálenej hliny vystupujúceho zo zelenej pláne, nostalgicky pripomínajúca jeho zašlú slávu…a od roku 2016 je zapísané na zoznam svetového dedičstva UNESCO.
K vytvoreniu vône, ktorá ho má stelesňovať, si pozvali Cécile Zerokian, ktorá má arménsky pôvod.
Vôňa samotná je založená v prvom rade na zázvore a vanilke. Zázvor je ale veľmi distingvovaný a vanilka nepudingová. Ak ste niekedy jedli kvalitný kandovaný zázvor, alebo zázvorové lízatká, ste blízko…avšak tak jednoduché to nie je. Ani je jedna komplexná a vyvážená vôňa, teplá, jemne gurmánska s korenistými tónmi kardamómu a ružového korenia, s jemnými závanmi tureckej ruže, a s nádherným krémovým santalovo-labdanovým základom. Má v sebe čosi orientálne, čosi starobylé a pritom nadčasové, pritom ma akosi udržuje v dobrej nálade. Unikátna ako mesto samo.