Skorogurmánka s výraznou květenou, ze které se vyloupla jemně zelená skorochypré s nasládlými kořeněně dřevitými tóny. Jsem z ní ale dost na rozpacích - Piguetovy vůně se mi buď líbí nebo ne, ale Alameda (a Futur) je někde mezi...jako by nevěděla, čím být dřív a víc - jestli gurmánkou nebo květinovkou nebo chyprovkou nebo snad sladkým dřevem....
Gurmánské sladké mandle podkreslené květinami. Hořkokrémové mandle jsou obalené v krustě ze zkaramelizovaného cukru s mletou skořicí, tím cukrem se oravdu nešetřilo a ještě ho doslazuje vanilka. Kytice intenzivně vonících sušených růží dodává výrazně květinový nádech - v kombinaci se suchým zemitým pačuli nejsou růže dužnaté a veselé, ale elegantně tlumené. Vše je proteplené balzamickým základem z ambry a santalu jako hřejivá večerní atmosféra v útulném pokoji s krbem. Vůně působí zvláštně křehce, jako byste se zakousli do křupavého sladkého dezertu a ten se vám rozpadnul v prstech na drobky. Trochu jako ty maličké sušenky ke kávě.
Vůně má olfaktoricky reprezentovat květinové zahrady slavné Alhambry. No v Alhambře jsem byla, ale přece jen to tam vonělo trochu jinak. Oficiálně se navíc o této vůni hovoří jako květinové chypre, no to možná později, protože po svěžím bergamotovém rozjezdu jsou tu nepopiratelné sladké šumivé gurmánské tóny s vůni lehce zkaramelizovaných sušenek (takhle jsem si původně představovala Caru či Chiu, než jsem zjistila, že na na mně dokážou být přeslazené).
Sušenky jsou z vrchní strany pokryté okvětními plátky růže v marcipánové krustě a jsou posypané trochou jemného kosatcového pudru. Po zahřátí pryskyřičnatou ambrou a lehce živočišnými tóny se nám marcipánová krusta rozpustí a spolu se sladkými šumivě-pudrovými tóny vynikne křehká květinová mýdlovost plátků růže, na níž se snáší chladivá „sametově“ zelená chyprová přikrývka, až se mi nechce věřit, že by tohle zvládla ve vůni jen samotná pačuli, kterou jako jedinou složení přiznává.
Nebo to můžu vzít úplně jednoduše: hezká, ale místy možná přece jen malinko nudná Calypso na sobě tvrdě zapracovala a z něžné romantické dívky nám vykvetla do (ne jen gurmánské) dospělosti.
Skorogurmánka s výraznou květenou, ze které se vyloupla jemně zelená skorochypré s nasládlými kořeněně dřevitými tóny. Jsem z ní ale dost na rozpacích - Piguetovy vůně se mi buď líbí nebo ne, ale Alameda (a Futur) je někde mezi...jako by nevěděla, čím být dřív a víc - jestli gurmánkou nebo květinovkou nebo chyprovkou nebo snad sladkým dřevem....
Gurmánské sladké mandle podkreslené květinami. Hořkokrémové mandle jsou obalené v krustě ze zkaramelizovaného cukru s mletou skořicí, tím cukrem se oravdu nešetřilo a ještě ho doslazuje vanilka. Kytice intenzivně vonících sušených růží dodává výrazně květinový nádech - v kombinaci se suchým zemitým pačuli nejsou růže dužnaté a veselé, ale elegantně tlumené. Vše je proteplené balzamickým základem z ambry a santalu jako hřejivá večerní atmosféra v útulném pokoji s krbem. Vůně působí zvláštně křehce, jako byste se zakousli do křupavého sladkého dezertu a ten se vám rozpadnul v prstech na drobky. Trochu jako ty maličké sušenky ke kávě.
Vůně má olfaktoricky reprezentovat květinové zahrady slavné Alhambry. No v Alhambře jsem byla, ale přece jen to tam vonělo trochu jinak. Oficiálně se navíc o této vůni hovoří jako květinové chypre, no to možná později, protože po svěžím bergamotovém rozjezdu jsou tu nepopiratelné sladké šumivé gurmánské tóny s vůni lehce zkaramelizovaných sušenek (takhle jsem si původně představovala Caru či Chiu, než jsem zjistila, že na na mně dokážou být přeslazené).
Sušenky jsou z vrchní strany pokryté okvětními plátky růže v marcipánové krustě a jsou posypané trochou jemného kosatcového pudru. Po zahřátí pryskyřičnatou ambrou a lehce živočišnými tóny se nám marcipánová krusta rozpustí a spolu se sladkými šumivě-pudrovými tóny vynikne křehká květinová mýdlovost plátků růže, na níž se snáší chladivá „sametově“ zelená chyprová přikrývka, až se mi nechce věřit, že by tohle zvládla ve vůni jen samotná pačuli, kterou jako jedinou složení přiznává.
Nebo to můžu vzít úplně jednoduše: hezká, ale místy možná přece jen malinko nudná Calypso na sobě tvrdě zapracovala a z něžné romantické dívky nám vykvetla do (ne jen gurmánské) dospělosti.