Jak už napsala moudjahidine, Papyrus de Ciane je naprosto neskutečná vůně. Kromě rozmačkaných galbanových stonků a listů v ní cítím i mýdlové neroli s jiskřivým bergamotem a vodními tóny, evokujícím dojem zurčícího potoku, obklopený rákosem a puškvorcem. Mezi zeleň, k níž se po rozvonění přidá i mátově svěží pelargónie, se postupně začne vkrádat sušená levandule s vůní sena, lékořicový anýz, palčivě dřevitý hřebíček se špetkou teplého kadidla a několika výhonky medově nasládlého jasmínu, které ve formě hřejivých slunečních paprsků dopadají na vodní hladinu společně s několika vločkami bílého pižma. Přesně takhle jsem si původně představovala Heeleyho Ophelii s tím rozdílem, že Papyrus de Ciané není ale zdaleka tak depresivní, naopak vzbuzuje i určitou jiskřičku naděje.
Mám vážnou obavu, že tohle se na mně míjí účinkem. Dužnatý, skoro zdřevnatělý stonek – ne – spíš stvol, který někdo drtí a vymačkává z něj tekutinu. Ale ne zelenou dužinu, spíš jen vodu. Jako pokoušet se rozžvýkat postarší kedlubnu. Vyniká větvičník říznutý galbanem, je to takové zeleně drsné až skoro suché a zdřevnatělé. Za delší dobu se objeví neurčité zelenožluté květiny, něco na způsob narcisek, ale bude to něco jiného. Přiměřeně uhlazenou ji nacházím až ráno.
Jak už napsala moudjahidine, Papyrus de Ciane je naprosto neskutečná vůně. Kromě rozmačkaných galbanových stonků a listů v ní cítím i mýdlové neroli s jiskřivým bergamotem a vodními tóny, evokujícím dojem zurčícího potoku, obklopený rákosem a puškvorcem. Mezi zeleň, k níž se po rozvonění přidá i mátově svěží pelargónie, se postupně začne vkrádat sušená levandule s vůní sena, lékořicový anýz, palčivě dřevitý hřebíček se špetkou teplého kadidla a několika výhonky medově nasládlého jasmínu, které ve formě hřejivých slunečních paprsků dopadají na vodní hladinu společně s několika vločkami bílého pižma. Přesně takhle jsem si původně představovala Heeleyho Ophelii s tím rozdílem, že Papyrus de Ciané není ale zdaleka tak depresivní, naopak vzbuzuje i určitou jiskřičku naděje.
Mám vážnou obavu, že tohle se na mně míjí účinkem. Dužnatý, skoro zdřevnatělý stonek – ne – spíš stvol, který někdo drtí a vymačkává z něj tekutinu. Ale ne zelenou dužinu, spíš jen vodu. Jako pokoušet se rozžvýkat postarší kedlubnu. Vyniká větvičník říznutý galbanem, je to takové zeleně drsné až skoro suché a zdřevnatělé. Za delší dobu se objeví neurčité zelenožluté květiny, něco na způsob narcisek, ale bude to něco jiného. Přiměřeně uhlazenou ji nacházím až ráno.