Veľmi pekná figová vôňa, ktorá je doplnená krásnou kombináciou bielej broskyne a tuberózy. Drevo tomu dáva určitú hutnosť, ale je dobre vybraté, nevytŕča, len drží. Veľmi pekná, elegantná, pritom upokojujúca skôr dámska vôňa.
Letní podvečer ve stínu fíkovníku. Na stromě jsou ještě zelené fíky, ale sladce tu voní dozrávající plody z nedaleko rostoucích broskvoní. Utrhneš si fík ze stromu a posadíš se s ním do trávy, vnímáš její svěží zeleň, vůni květin z čerstvě posečené louky a dřevitost kmene za zády. Když fík rozloupneš a zaboříš do něj nos, zavoní krémovou mléčnou šťávou. A někde tu voní i tuberóza.
V jižní Francii na pobřeží Středozemního moře v turistické destinaci Beaulieu-sur-Mer najdeme vilu Kerylos. Postavili ji E. Pontremoli a T. Reinach jako rekonstrukci řecké vily z Délosu z 2. století př.n.l. za použití mramoru, alabastru, exotických dřev, slonové kosti a bronzu. A přesně ta společně s piniemi, bugenvileami, které ji obklopují a zdejší prostředí inspirovalo Pierra ke vzniku téhle vůně. Ale ani pinie, ani bugenvielay tu nenajdete a už vůbec ne mořskou pláž.
Pierrova zahrada je plná čerstvě posečené trávy a fíkovníků. Fíky jsou to v první chvíli zelené. Velmi rychle však zesládnou a přejdou do mléčných tónů. Po rozvonění se k nim přidá vůně broskvového krému. Teprve v konečné fázi se objeví vůně naplaveného dřeva se slaným podtónem jako v Bois Naufragé. Jardins de Kérylos je ovšem v téhle fázi jednoznačně ovocnější (i díky tuberóze), než že by byla ještě fíková. Na druhou stranu zase trochu lépe drží.
Veľmi pekná figová vôňa, ktorá je doplnená krásnou kombináciou bielej broskyne a tuberózy. Drevo tomu dáva určitú hutnosť, ale je dobre vybraté, nevytŕča, len drží. Veľmi pekná, elegantná, pritom upokojujúca skôr dámska vôňa.
Povedená, spíše dámská fíková vůně. Cítím čerstvě utrženou broskev, sametovou trpkou zeleň, mléčné zelené fíky, sladkou pudrovou tuberózu a hladké světlé dřevo – zkrátka jarní pohodu ve středozemním sadu. Výdrž se pohybuje kolem 3 hodin.
Letní podvečer ve stínu fíkovníku. Na stromě jsou ještě zelené fíky, ale sladce tu voní dozrávající plody z nedaleko rostoucích broskvoní. Utrhneš si fík ze stromu a posadíš se s ním do trávy, vnímáš její svěží zeleň, vůni květin z čerstvě posečené louky a dřevitost kmene za zády. Když fík rozloupneš a zaboříš do něj nos, zavoní krémovou mléčnou šťávou. A někde tu voní i tuberóza.
V jižní Francii na pobřeží Středozemního moře v turistické destinaci Beaulieu-sur-Mer najdeme vilu Kerylos. Postavili ji E. Pontremoli a T. Reinach jako rekonstrukci řecké vily z Délosu z 2. století př.n.l. za použití mramoru, alabastru, exotických dřev, slonové kosti a bronzu. A přesně ta společně s piniemi, bugenvileami, které ji obklopují a zdejší prostředí inspirovalo Pierra ke vzniku téhle vůně. Ale ani pinie, ani bugenvielay tu nenajdete a už vůbec ne mořskou pláž.
Pierrova zahrada je plná čerstvě posečené trávy a fíkovníků. Fíky jsou to v první chvíli zelené. Velmi rychle však zesládnou a přejdou do mléčných tónů. Po rozvonění se k nim přidá vůně broskvového krému. Teprve v konečné fázi se objeví vůně naplaveného dřeva se slaným podtónem jako v Bois Naufragé. Jardins de Kérylos je ovšem v téhle fázi jednoznačně ovocnější (i díky tuberóze), než že by byla ještě fíková. Na druhou stranu zase trochu lépe drží.