Zkoušela jsem postupně víc čistě, nebo převážně čistě růžových vůní. Tuto jsem si oblíbila nejvíc. Přijde mi nejvíc věrná skutečné živé, rozkvetlé růži. Je jemná, svěží, ale ne nějaká třeskutá, spíše taková nevtíravá, ne příliš sladká. Roger&Gallet ji označují jako soothing a já souhlasím. Jednoduchá, ale hezká růže. V malém balení fajn třeba na letní dovolenou. Rozvine se rychle, ale nějak moc dlouho nevydrží. Není to ani EdT, ale jen Eau Fraiche.

V první chvíli dominantní růže, špatně popsatelná a uchopitelná. Vůně se velmi rychle měnila. Při každém přivonění byla jiná. Začátek byl květinový, pak se přidalo něco ostřejšího. Dlouho jsem si nebyla jistá, jestli se mi vlastně líbí, nebo ne. Při jednom přivonění byla zajímavá, elegantní, v pozadí jsem cítila něco, co se mi zamlouvalo, ale napodruhé byla zas víc ostrá a nepříjemná, podle složení si asi nesedíme s pačuli. Trvalo velmi dlouho, než se vůně úplně rozvinula, nejméně hodinu a půl. Kromě růže jsem vůbec nedokázala rozeznat další složky. Konec se mi líbí ze všeho nejvíc, je už taková klidnější, jemnější, sametová růže s kořeněným doprovodem. Ale některé mezistupně mi byly spíš nepříjemné, než příjemné. Většinou jsem si v ní přišla mnohem starší. Je to vůně, ke které se možná vrátím za deset, dvacet let… ale teď ne. Je to elegantní, starosvětská vůně, asi proto si v ní přijdu o dost starší. Nemusím mít vše hned... na některé vůně teprve dozraje čas.

Na město uprostřed pouště padla noc. Na balkóně paláce stojí princezna a do horkého suchého vzduchu voní těžké růže temně rudé barvy se sametovými okvětními plátky z její zahrady. Vítr k ní ale z dálky donese slabou vůni kouře... Město dobyli templáři a některé ulice hoří. Na růže v zahradě padá popel. Templář vchází do princezniných komnat, ta leží na polštářích a mlsá marcipán... na hořícím městě jí pranic nezáleží.