Trochu balzamická, trochu pudrová, trochu bylinně trpká. Vanilková zmrzlina plná černých zrníček, bohatě obložená rozdrcenými lístky pačuli a heřmánku. Nevšední spojení hladkého a drsného - je plná a přítulná, ale je v ní něco dramatického, má drápky. To hutné a hladké je vanilka s tonkou, heřmánek dodává této tváři vůně až medový nádech. Ve střední fázi se zlehka přidá heliotrop a santal a zdálo by se, že vůně směřuje do pudrovo-krémových vod, ale chyba lávky. Je tady totiž to neučesané, trpké (chvílemi až nahořklé) a drsné - pačuli, stonky heřmánku a vlastně i to santalové dřevo, neohlazené, plné mízy. Zplna se tahle tvář ukáže těsně po nástřiku a v dalších hodinách se s hladce sladkou vůní prolínají a soupeří. Něha se nakonec ukáže být silnější: po vyvanutí zbude nasládlá vanilka a pár pikantních vzpomínek.

Ne, ne, ne. Hmmmm. Jo...

Pro mě je tohle vůně ženy v plném rozpuku, škádlivé a přístupné sbližování. Jestli jste natěšení na maliny, budete nejspíš trochu zklamaní - jsou tady, ale hrají vedlejší úlohu: posouvají citrusový začátek blíž ovocnému vyznění. Hlavní hvězdou je mandlový květ. Vůně v této fázi zvláštně drhne, asi jako kdybyste si váleli po jazyku neloupanou mandli. Jasmín se projevuje jako loajální sekundant. Nejradši mám závěrečnou fázi - připomíná mi Insolenci EdP, je hebká a vláčná, jako prohřátá pokožka natřená tělovým olejem, připravená přijmout laskání. Vlastně mi nepřijde nijak zvlášť sladká, spíš taková přítulná. Na mojí kůži velice dobře drží a jde celkem i do prostoru. Flakon je nejkrásnější ze všech Insolencí - stříbrná obruba mu moc sluší, třicítkové provedení je roztomilé, praktické a neošizené.

Krémová. Kdybych byla maminka, voněla bych takhle.