Phaedon Paris

Značka byla založena roku 2011, kdy vypustila do světa prvních šest vůní v koncetraci EdT (Cendres de Thé, Dzhari, Pluie de Soleil, Noir Marine, Grisens a Rue de Lilas) a 10 vonných svíček. Přestože se s těmito vůněmi dělaly zpočátku velké tajnosti, dnes už víme, že patří pod Pierre Guillaume Diffusion.

Nejvíce se značka rozrostla loni (2013), kdy byla rozšířena o řadu sedmi vůní s názvem Eaux de Parfum Concentrées (Antigua, Black Vetiver, Hesperys, Morocco Sand/Sable Marocain, Pure Azure, Rouge Avignon, Turkish Blend/Tabac Rouge). Rozrostla se i kolekce toaletních vod o Coton Egyptien (aktuálně se již nevyrábí), Spanish Bush/Lentisque, Verveine Figuier a letos nově L´Eau de Phaedon,, přičemž Rue de Lilas se přestala vyrábět a některým původním toaletkám byl též přiřazen dvojí název.

Novinkou v tomto případě je, že Pierre už na všech vůních nepracuje jako výhradní "nos", ale zve si i hostující parfuméry. Jedinou známkou je však zatím pouze Anne-Cecile Douveghan v případě Tabac Rouge.

Samotný název pak nese jméno řeckého filozofa Phaedona z Elisu. Ten byl jako mladý během jedné válečné bitvy mezi Elisem a Spartou zajat a prodán do otroctví do Athén. Zde se setkal se slavným Sokratem, který jej vykoupil a učinil svým žákem.

Tabac Rouge / Turkish Blend

 Ač se o této vůni mluví jako o orientální fougerové vůni, já trvám na tom, že je i gurmánská. Zas tak podivné to však není, protože jak jsem se dočetla, červený tabák je druh tabáku upravený tak, aby byl chutnější.

V prvních chvílích je to tabák pražený se spoustou pikantního zázvoru v objetí teplého, suše kouřového kadidla. Zanedlouho na zázvor dopadne několik kapek medu, promíchá se s prachovou nasládlou skořicí a vytvoří ze zázvoru velmi chutnou, jemně pikantní marmeládu.

Tabák postupně ztrácí tu svoji prvotní praženost a pod paprsky hřejivého slunce najednou začne vydávat "sametově" aromatické tóny. Zároveň je dostatečně silný na to, že nepřipustí, aby vůně přes svoji sladkost působila přeslazeně tak jako mi to dělá např. Tobacco Vanille.

Nakonec se pod tyto líně se o sebe otírající aktéry vsune měkounce nadýchaný polštářek krémového benzoinu a velmi jemného "pudrového" pižma a celá vůně krásně přilne k tělu. Samozřejmě je potřeba vyzdvihnout i skvělou výdrž.

Phaedon: Black Vetiver

Tak tahle vůně je opravdu černá, sice pánská, ale v první půlce rozhodně černá. Suchý pepřově štiplavý vetiver je zakouřen lehkými ropnými výpary. Vlastně mi zpočátku malinko připomněla Tauerovu tvorbu, jenže zde je drhnoucí zakouřený vetiver a všechna ta dřevitost a zemitost postavena do kontrastu ke svěžím zeleným citrusům. A ač v oficiálním složením není uvedena, v drydownu mi zespoda vše prohřívá hořkoslaná ambergris s "máslovými" tóny.

Cendres de Thé

Tedy ne, že bych si někdy sypala popel z čaje nebo tušila, jak má takový popelavý čaj vlastně vonět, ale tohle není vůbec špatné. Ze začátku je to čaj spíže svěží a říznutý jemně štiplavým kardamonem. Následně se zahalí do kouře z pálící se myrrhy a skutečně to chvílemi vyvolává dojem prašnosti. Čaj je nejprve teplý, postupem času však chladne, jak ho přeléváme do dřevěného hrnku. Intenzita i výdrž jsou na toaletku úctyhodné, skutečně velmi příjemný unisex.

Hesperys

Podle řeckých mýtů leží zahrada Hesperidek na západním konci světa, kde mají především za úkol hlídat strom nesoucí zlatá jablka nesmrtelnosti. Snahou tedy údajně bylo zachytit v této vůni nejrůznější rostliny z této zahrady. Tak se na to podíváme.

Jablka byste tu hledaly těžko, zato jiskřící a malinko i štiplavé zelené citrusy a dřevo tu najdete ihned po přivonění. Štiplavost však velmi rychle ustupuje a změní se na citrusové bublinky, které vás šimrají v nose. Ty zas po chvilce vyšumí až do překvapivě osvěžujících jemných pudrových tónů se směsí "slunečných" aromatických bylinek.

Jak pudrovost dočasně ustoupí, nejvýraznější z bylinek se postupně stává heřmánek, uhlazený trochou máslového kosatce. Na závěr nám tyto rostlinky zakryje lehoučký závojíček "pudrového" pižma. Jo, konečně zase nějaká zajímavá svěženka s dobrou výdrží, co se netočí výhradně jen kolem citrusů a vodních tónů.

L´Eau de Phaedon

Hořké neroli se svěžími citrusy v kombinaci se zatuchlou vodní zelení a nepříjemně drhnoucím pižmem, které připomíná prádelnu plnou chemických bělidel. Víc k této phaedonovic vodě nemám co říct. Vlastně jo, zaplaťpánbůh, že ta hrůza nijak zvlášť nedrží.

Poivre Colonial

Ó, tak tahle vůně je opravdu věrná svému názvu. Štiplavý pepř skutečně dominuje. Nejprve je promísen s trochou svěže nahořklých citrusů, které vzápětí střídá výrazně slaný vetiver se suchým cedrem, takže dojmově to připomíná dřevěná polínka na navlhlém mechovém podkladu, z nichž se pod žárem slunce odpařuje slaná voda. Ovšem taky to znamená, že je vyloženě pánská.

Oliban / Grisens

Podle Pierra by se údajně mělo jednat o kostelní kadidlovku, ale tak jednoduché to není. Ze začátku tu sice máme starobylý zaprášený kamenný kostel vyzdobený chvojím, ovšem zapálené kadidlo tu nepotkáte ani omylem. Zato nám někdo na hladce ohoblované cedrové lavici zapomněl pytlík s hašlerkami a kalíšek s doutnajícími santalovými vonnými tyčinkami.

Tohle všechno bych i brala. Co však rozhodně neberu, je upocený živočich, upatlaný od vosku ze svíček, který se nám kostelem vesele prohání. I když je to nakonec on, kdo nám přece jen vypátrá kadidelnici ukrytou za dřevěným harampádím a kadidlo uvnitř zapálí. A aby bylo legraci učiněno za dost, začne se cpát lískooříškovými čokoládovými pralinkami z Praliné de Santal - není nadto když parfuméři ve stejném roce vykrádají sami sebe.

Rouge Avignon

Vůně má být opulentní a temná jako stín papežského paláce v Avignonu a přestavovat jakousi procházku skrz něj vč. soukromých komnat bývalých nejvyšších pontifiků, přičemž růže má zde prezentovat karmínově červenou papežskou štólu. A tahle růže je tedy temná, přesněji řečeno zdá se být na začátku temná, kořeněná a zemitá - říkejte si, co chcete, je tam pačuli a nejspíš i špetka ostřejšího bylinného šafránu, čili příznivkyně orientálně laděných růží zřejmě zajásají.

(http://thealembicategenie.files.wordpress.com)

No jenže asi by to nebyl Pierre, aby nám do ní nepřidal i něco gurmánského, tzn. trochu medu, malinovou marmeládu a prachové kakao. Tohle guillaumovské intermezzo se však vzápětí odsouvá do pozadí a růžová průvodkyně se nám mění do "sametově" zelené, chyprovější podoby, přidává se trocha lehce drhnoucího vetiveru a zvláštní tmavá čokoláda. Už by scházel jen ten oud a člověk by řekl, že Pierre opisuje od Fordovy Noir de Noir.

Místo něj nás potemnělými chodbami provází vůně kouřících santalových tyčinek a hřejivé, sladce pryskyřičnaté ambry. Tohle tedy rozhodně není papežská vůně, na to postrádá jakoukoliv chrámovou atmosféru a má až příliš temperamentu, ledaže by to by to byla vůně nějaké jeho kurtizány, která ho v jeho komnatách navštěvovala. Ovšem tedy výdrž tentokrát oproti Noir de Noir docela pokulhává.

Oriental Mint / Noir Marine

Upřímně řečeno nechápu změnu názvu na Noir Marine, moře to neevokuje ani omylem, leda by šlo o zaprášeného a začouzeného námořníka s plnou pusou ultra svěžích mátových bonbónů. Prvotní název orientální máta, to už odpovídá, neboť celá vůně se točí právě kolem máty. Ze začátku je ledově svěží, doprovází ji spousta drceného štiplavého pepře a popelník, napěchovaný po okraj.

Po rozvonění se nám krémově uhladí a voilà, máme z ní mátovou zubní pastu, kterou na hladkém cedrovém podkladu smícháme se špetkou hřejivé "prachové" ambry a "pudrového" pižma. Kdyby s touhle kuriozitou přišel Bertrand Duchaufour, tak to pochopím, ale proč proboha Pierre?

Morocco Sand / Sable Marocain

Oficiální stránky značky říkají cosi o inspiraci jakýmsi jezdeckým soubojem na koních v marocké poušti. Počáteční kombinace svěžích citrusů a pikantního zázvoru tomu ještě moc nenapovídají, ale nazelenalý vetiver by už mohl s dávkou fantazie představovat start z oázy do pouště, neboť vůně se postupně stává díky labdanu a nasládlému kakau suchou, kouřovou a prašnou až písečnou.

Po cestě se osvěžíme několika kapkami coca-coly. A máme tu i trochu hřejivého pižma, které by mohlo představovat onoho koně, na jehož hřbetě jsme se do pouště vydali. Ovšem nejedná se o závod, spíše to vypadá, že s sebou vezeme v karavaně menší náklad dřeva. Jen je škoda, že ta coca-cola má tendenci bonbónkovatět.

Lentisque / Spanish Bush

(http://farm3.static.flickr.com)

Podle oficiálních stránek značky má vůně zachycovat aroma řečíku lentišek, což je stálezelený strom, vyskytující se v celé středomořské oblasti, z něhož se následně získává vám známá pryskyřice mastix. No přiznám se, že přímo k řečíku jsem nikdy nečichala, ale tu středomořskou atmosféru tomu věřím.

Je to navlhle zelené, galbanově nahořklé, ovšem ne řezavé, spíš svěží. Skutečně to evokuje zelené stromy na mořských útesech, jejichž kmeny omývány slanou vodou (podtón vetiveru). Do jejich korun se opírá polední slunce (hřejivá hořkoslaná ambergris). Mihne se tu i tón čerstvě vyloupaných vlašských ořechů. Dál na pobřeží potom najdeme i několik suchých cedrů, kolem nichž vítr tu a tam zvíří prach (další poloha vetiveru).

Hm, tak Rouge Avignon - Tvoje recenze zní velmi lákavě.!

Ale jestli je to zas obšlehnutý Tom Ford, jakýkoliv, chytám nerva, uráží mě to...

Chápua právě vzhledem k tomu, jak jsi zdrbnula Tabac Rouge, tak se obávám, že by Rouge Avignon dopadla stejně. I když tedy tady už Guillaume přidává i něco ze sebe.

...tohle samé dělá i ten slavnej spratek Francis Kurkdjian...

Obšlehnul několik vůní(Miss Charming = Stella/Stella Rose Absolu, Calamity J. = Cherqui, Lady Vengeance = Narciso Rodriguez, a naposled Féminin Pluriel = Chloé EdP 2008).

Vazne tak na tobe pusobej?  Miss Charming ani Stellu neznam, tak tam nevim - ale Cherqui je na me hlavne sladkej dymkovej tabak, druznost a blizkost az prilisna,  a Calamity J. je kuze sebevedoma, odtazita, a az po blizsim seznameni se ukaze ze je vlastne mila a vybali vanilkovy cigaro (prijde mi mnohem decentnejsi a  zabavnejsi nez Chergui). Kdyz tak nad tim premyslim, asi by se podobnost dala najit, kor na konci, ale fakt musim hledat. A Lady Vengeance je prekrasna ruze, tim paculi jen tak uzemnena, zatimco z Narcisa se mi dela spatne.

(zda se, ze tohle vyrobili pro moji kuzi - coz mi dela radost, ponevadz Chergui bych treba nosit nedokazala, je to na me prilis poutovy a ukriceny, zatimco Calamity J. je jedna z mych nejoblibenejsich univerzalek)

...jo, ty vůně Juliette has a Gun jsou povedené, pěkné, chválené.!

Mně prostě vadí ta značná "inspirace"...

I když - můžu mít vůni jako Narciso, ale Narciso to není, leč Lady V., a aspoň nebudu vonět jako kolegyně případně...

Pluie de Soleil / Burst of Summer

(http://wallpapersinhq.com)

Prý že mě s touhle vůní obklopí atmosféra otevřené středomořské tržnice, tvrdí na oficiálních stránkách. To má být jako ta trocha svěžích citrusů a ta tuna ananasového a jahodového, vydatně pocukrovaného želé? To tam jako prodávají? A aby té sladkosti nebylo jó málo, zalijeme to želé ještě teplou krémovou vanilkou, přikápneme trošku medu a přihodíme pár hoblinek suchých dřev. Na Pierrovy slaďárny jsem celkem zvyklá, ale proč to musí být zrovna escadovský ulepený styl? Brr!!!

S tím musím souhlasit, zkoušela jsem jednou a bylo to strašné :-( Připomnělo mi to nějaký olej El Nabil, nic proti, ale je tam trochu cenový rozdíl 

No právě proto si nějak nedovedu představit, že by se to kvůli té ceně mohlo nějak dobře prodávat. Kdyby v tom bylo aspoň něco přírodního, ale je to prolezlé chemií skrz

Ještě mi zbývá Dzhari, Pure Azure a Antigua. Na ty poslední dvě jsem obzvlášť zvědavá kvůli tomu fíkovému listu a fíkům.

Antigua

Je libo tropický koktejl s čerstvě vymačkanou nasládle svěží limetkou, autentickou guave a k tomu půlku čerstvé šťavnaté meruňky? A dali byste si k tomu i pár kapek přírodního broskvového džusu, jehož pohár zdobí i několik zelených lístků a okvětních plátků jemné svěží růže? A lehce nahořklé fíky? Přitom všem vás příjemně ovívá slaný mořský vzduch a z přilehlého pralesa cítíte jemnou vůni navlhlého mechu. Ano, možná to není kdovíjak "velká" vůně, ale tenhle reparát karibského koktejlu na letní dovolenou se Pierrovi po Pluie de Soleil rozhodně povedl.

Dzhari

Oficiální stránky sice tvrdí, že vůně byla pojmenovaná po větru, vanoucím z Libyjské pouště, ale tentokrát nevím, jestli tomu mám věřit. Osobně jsem tedy v souvislosti s touhle pouští slyšela o jediném suchém horkém větru, jenže ten se nazývá Ghibli, hm. No ono je to vcelku jedno. Každopádně tentokrát mohu s potěšením oznámit, že to je poprvé, kdy se můžete spolehnout i na samotný popis vůně. Sedí to téměř to puntíku.

Vážně je to trh se sladkými sušenými datlemi, těžkým kořeněným červeným vínem a lékořicovými pendreky kdesi v pouštním městě. Země tu je opravdu vyprahlá skrz na skrz a najdete tu i ten horký písečný vítr, který ošlehává dřevěné stánky jednotlivých trhovců (cedr). Nic víc, nic míň. Z těch původních Phaedonů je tato rozhodně nejlepší ve všech směrech a na toaletku má naprosto úžasnou výdrž.

(http://4.bp.blogspot.com)