Terry de Gunzburg

Terry de Gunzburg je francouzská vizážistka a podnikatelka v kosmetice. Má za sebou úspěšnou sedmnáctiletou kariéru u Yves Saint Laurent Beauté coby kreativní ředitelka. To ona vytvořila jejich vám pravděpodobně známý korektor "Touché Eclat". V roce 1998 se však osamostatnila a založila si vlastní značku kosmetiky s názvem By Terry a postupně se jí povedlo prosadit se s ní i mezinárodně.

(www.theformulablog.com)

Podle jejích slov vzklíčila myšlenka na to, založit si i vlastní značku vůní již v roce 2002. Jelikož si sama chtěla určovat, jak přesně budou její vůně vypadat, rozhodla se spolupracovat s mladými talentovanými parfuméry z Robertet v Grasse (Jacques Fleury, Arthur Le Tourneur d'Ison, Karine Vinchon a Sidonie Lancesseur). Jejím hlavním cílem prý bylo, aby vůně "odrážely světlo" a obsahovaly pokud možno co nejvíce přírodních složek jako kosatcové máslo, tuberózový absolut nebo růžová esece apod.

(http://fimgs.net)

Průběžně se spolu s nimi pročichala přes tisíce složek, z nichž nakonec vzešla první pětice dámských vůní, které uvedla na trh v roce 2012: Fragrant Délice, Lumière d’Epices, Ombre Mercure, Parti Pris a Rêve Opulent. O rok později je doplnila uniseová vůně Terryfic Oud. Všechny jsou nabízené v objemu 50 a 100 ml. Kromě toho však ještě existuje plnitelné cestovní balení o objemu 2 x 8,5 ml od Lumière d’Epices, Ombre Mercure a Rêve Opulent, exkluzivně dostupné na oficiálních stránkách značky.

V letošním roce pak představila tenkrát ve spolupráci s parfumérem Michelem Almairacem další čtveřici zcela nových vůní. Nejprve Bleu Paradis a Fleur Défendu a nedávno Rose Infernale a Rouge Nocturne. V tomto případě flakony doznaly mírné změny: zeštíhlely a protáhly se a v tomto případě je k dispozici zatím jen objem 100 ml.

(www.just-nice-things.co.uk)

(zdroj: www.byterrydegunzburg.com, www.gala.de a www.ausliebezumduft.de)

Rêve Opulent.

No vida, máme tu další zdařilou vůni gardénie a dalších bílých květů v příjemně uhlazeném provedení. Začátek je mandarinkově svěží, ale především suše štiplavý díky velké dávce skořice, podbarvený kapkou švestkového nektaru. Ostré hrany však velmi rychle obrousí gardénie, která spolu s trochou ylangu vytvoří „krémové“ květinové mýdlo, osvěžené hořkosladkým pomerančovým květem a celá tato společnost se nám vyhřívá pod slunečními paprsky.

V základu podtrhuje krémové vyznění i trocha vanilky a pár hoblinek mléčné čokolády, po nichž vůně zesládne. Není to ovšem takový ten typicky gurmánský tón, spíš jen zaobluje tu gardénii s pomerančovým květem, že nehoubovatí a činí je tělově přítulnější.

Ombre Mercure

Údajně noblesní kosatcová vůně podobná Iris Ganache. Tak u mě ani náhodou. Jednak je v ní kosatec jenom ze začátku, ale ten „máslový“ tón po štiplavě citrusové přepršce vydává jen tak velice vzdáleně, že luxusní pralince Iris Ganache nesahá ani po kotníky. Tím pádem vyzní jako víc suchý a dřevitý, a zemitější, čemuž pomáhá i trocha pačuli.

Jako nepříjemným krátkodobým společníkem se ukazuje zelený, dosti živočišný jasmín. Po něm to vypadá, jakože se k vám dobývá fialka s cedrem z Genie de Bois i s těmi „sametově“ zelenými lístečky. Jenže díky krémové vanilce s benzoinem pudrovost silně ustupuje do pozadí a ukáže se, že to přece jen nebude Keiko, ale blízká příbuzná Opus III z Library Collection od Amouage jen chvílemi trochu víc zahuštěná právě tou krémovou vanilkou.

První půlka tedy divná, možná až trochu neučesaná, zato druhá část Ombre Mercure se pro mě stala jedním z největších překvapení při zkoušení poslední doby, což mě o to víc štve, protože vůně má jak nadprůměrnou intenzitu, tak i výdrž.

Ombre drží jako ďas! Jeden šplich a alelujááááá dlouho dlouho.

Rouge Nocturne

(http://willows95988.typepad.com)

Tahle vůně dělá zpočátku velká bergamotově svěží ramena. Potom před vámi explodují obří květy jemně kořeněných rudých růží. Jsou nacucané sirupem z červeného ovoce a jasmínu z Délices de Cartier, který z nich odkapává. Spíš než noční jsou rozpálené od slunce (ambra), chvilku i malinko voskové.

Po rozvonění jejich červeň mírně zesvětlá a uhladí se pod nánosem jemného pudru a díky velmi krotké pačuli růže získávají i sametově zelený odstín a trochu zemitosti, ale fakt jen ždibec. Intenzita je v první polovině ohromující, v další části pak už začne vysílat o něco jemnější závany, přesto neztrácí svou hutnost a drží bez problémů půl dne.

Tak s tím mohu jedině souhlasit.

Ta fotografie k Rouge Nocturne krásně vystihuje vyznění vůně.

Mně připomíná Portrait of a Lady, ale takovou umírněnější, jemnější... o něco méně intenzívní... s docela slušnou výdrží.

Tak pod to se musím podepsat. Tohle jsem vyštrachala z poznámek:

Ombre Mercure

Je to tam! ten úžasný máslový kosatec, nebo spíš kosatcové máslo. Na začátku jen jemný náznak, k nalezení jen s nosem u kůže, protože do popředí a taky do prostoru vystupuje především docela ostrá fialka, jak ale fialka slábne, sladké kosatcové máslo se prosazuje víc a víc. Přesto fialka, s pačuli v zádech,dlouhou, předlouhou dobu dost tlačí na pilu. Za mne by fialky mohlo být méně. Takto je víc než jeden střik této vůně skoro bych řekla smrtící a čekání na nádherný kosatcovo-máslový a vanilkovo-benzoinový drydown dlouhé. Jeden střik, pokud možno dozadu pod vlasy, úplně stačí. Vůně má obrovskou intenzitu a výdrž. Má podobné tóny s Opus III - ta fialka hlavně a asi benzoin s vanilkou?

Že jo, že je tam jistá podoba s Opus III? To jsem ráda, že nejsem sama, kdo to tam postřehl. Mně to právě štve, že tam nemám tolik toho máslového kosatce, protože ta druhá fáze působí mnohem uhlazeněji než Opus, v tom mě pak časem začalo něco rušit.

Rose Infernale

(http://farm3.static.flickr.com)

Tahle růže je o malinko tmavší než její "noční" kolegyně. Zprvu je nazelenalejší a má ostré kovové, štiplavě pepřové trny. Brzy však pookřeje, jakmile ji vhodíme do kotlíku s teplým kadidlem, kde se důkladně vykoupe a stává se tak vyloženě teple semišovou.

Oproti Rouge Nocturne je však tato růže spíš olejovitější a ne tak hutná. I tady ovšem ten fialový odstín odpovídá. Po rozvonění ji malinko postrouháme muškátovým oříškem, což jí dodá příjemnou suchou dřevitou pikantnost.

Co se týče toho přívlastku pekelná...no, je pravda, že ten by si taková Sa Majesté la Rose od Lutense zasloužila asi víc. A to přitom stačilo jenom zachovat intenzitu Rouge Nocturne, protože výdrž je obstojná. A o to víc jsem zase naštvaná, protože se mi líbí mnohem víc.

Já bych řekla, že je tam dokonce hodně velká podobnost, hlavně v první fázi.  Ale pak, zatímco Ombre zůstává v květinové poloze, do Opusu se postupně přimíchávají dřeva. A tak se mi asi Opus líbí o chlup víc.

To je pravda. Odstřik mi vydrží asi hodně dlouho. 

Jinak dle mého je tam podobnost jak s Iris Ganache, tak s Opus III. 

Z Iris Ganache má kosatcové máslo a vanilku, i když zdaleka to není  tak pěkně vyvedená kompozice.

Z Opusu III v ní cítím srdce. Fialku, jasmín a ylang-ylang. Takže zůstává víc květinová.

Výdrž a síla je neskutečná.

Bleu Paradis

Štiplavě svěží liči s trochou ironu mě na začátku kapku vyděsily, ale nakonec se z toho vykouzlila vskutku pěkná ovocná růže s jemnými, perlivě mýdlovými tóny, omývaná teplým mořským příbojem. Kromě ní se na pláži válí naplavené dřevo a pikantní cedr. Pro vykreslení horkého letního dne však nechybí ani pálící polední slunce (začouzená pryskyřičnatá ambra se špetkou lehounce živočišného pižma).

Lumière d'Épices

I přes název, který naznačuje kořenitou vůni, tahle vůně podle mě potěší i milovnice teplých květinověk. Jasmín, nastupující hned po nahořklém grepu s krvavým pomerančem je tu neindolický a medově sladký.Kromě neroli ho doplňuje směs hřejivého koření v čele s hřebíčkem a muškátovým oříškem a suchá dřeva (zejména cedr).

Škoda, že na mně po rozvonění, kdy už jen zlehka přejde do krémovějších tónů se špetkou pižma, nemá žádný další vývoj. I přesto se mi ale líbí, protože mi připomíná jasmínovou variaci na Parfum Sacré (stačí si jen odmyslet myrhu a skořici). A ve srovnání s ním má dokonce větší intenzitu i výdrž.

Po vzoru Terryfyic Oud se letos svojí koncentrace extrait de parfum dočká i Ombre Mercure a vznikne tak Ombre Mercure Extrême.

hlava: bergamot, fialka

srdce: kosatec

základ: pačuli, vanilka, ambra

Dobrá zpráva je, že složení tentokrát už neuvádí jasmín, který mě v Ombre Mercure zlobil, tak snad tam nebude ani nikde zakuklený. A kdyby to extrémní mělo znamenat, že vosolili ten kosatec, to by nemuselo být vůbec marné.

Terryfic Oud EdP

Tak tahle oudovka vám rozhodně strach nenažene. Je to totiž velmi kultivovaný, dokonce se nebojím říct až přítulný oud. Úvodní trpký bergamot, který jej doprovází, záhy vystřídá červenoovocná růže politá sladkou malinovkou a posypaná šáfranovým prachem. Trochu to i vyvolává dojem, jako když se čerstvě nalíčené rty zakousnou do malinové makronky.

Dokonce se tu i hezky pracovalo s kmínem a kastoreem a společně s oudem tak vytváří ve vůni příjemné hřejivě živočišné tóny, jejichž jakoukoliv případnou údernost kromě již zmíněné růže šikovně vybalancovává po delším rozvonění i měkce dřevitý papyrus s cedrem a špetkou mléčného santalu. Stejně krotké je tu i pačuli, které společně s bílým pižmem v dojezdu oud příjemně zaoblí a učiní ho hebce sametovým. Tak růže teda u Terry de Gunzburg umí.

Terryfic Oud L´Eau

A z tohoto oudu už tuplem nemusíte mít strach, protože tady ho skoro celou dobu vůbec nenajdete. Trpký bergamot vystřídal citrusově nazelenalý petitgrain se svěží levandulí, sladkou malinovku zase rybízovka a želé s příchutí lesního ovoce. Oud se objeví až v druhé polovině společně s červenovocnou růží a cedrem, které podědila po mamince Terryfic Oud. Ano, je hebce semišový, ale tohle je až příliš naředěné a tělové i na mě a to píše člověk, jehož velká část oudovek doteď vyloženě děsí.

Flagrant Délice

Tahle vůně podle mě potěší každého milovníka fíkovek. Začíná klasickým trpkým zeleným fíkem, osvěženým bergamotem a mandarinkovou kůrou, který polijeme nasládlým mandlovým mlékem, v němž ještě plavou kousky hořkých mandlových slupek. Jak vůně postupuje dál, sládne i samotný fík a přechází do mléčných tónů, k čemuž v další fázi přispěje ještě našlehaná tonka s červenorybízovou zavařeninou. V drydownu pak už jen vůni zasype hebké bílé pižmo, jehož zásluhou máte pocit, že cítite i drobounké chloupky na slupce samotných fíků. Bohužel je ale jako většina vůní tohoto typu dost intimní a je potřeba ji častěji přiživovat.

(www.delscookingtwist.com)

Thé Glacé Aqua Parfum

Také značka Terry de Gunzburg už má svoji čajovku. Zdá se, že po vlně oudových vůní je teď na řadě čaj. Z poslední doby třeba Annick Goutal a její čaj s citrónem L'Île au Thé, který klidně mohla nechat louhovat trochu déle, nebo čaje, které udělají v šálku parádu, ať je to Russian Tea od Masque nebo Philtre Ceylan od Atelier Cologne.

Terry nám uvařila taky dobrý černý čaj, i když na začátku to tak úplně nevypadá. Nejdřív se musíme osvěžit citronově zelenou verbenou s levandulí a dát si šálek čaje maté, pěkně po jihoamerickém způsobu z vydlabané dýně a s kovovým brčkem, které má na dolním konci sítko. Pak už stačí jenom pravidelně dolévat horkou vodu a o zábavu na celé dopoledne máte postaráno. Málokoho uvidíte v ranních hodinách na ulici v Buenos Aires bez "kalabasy" v ruce. No a poté, co nám maté dodal energii, se už se konečně dočkáme černého čaje. Čaj je silný a lahodný a po chvíli nás ještě překvapí příjemným aromatem sladkých mandlí a pižma.

poznámka: od Russian Gold Edition se liší barvou víčka (stříbrná) a etikety

Fruit Défendu

Zakázané ovoce v tomto případě není jablko, ale tropické ovoce. Příjemné je, že vůně není vůbec sladká, svěží bergamot se transformuje v plátky čerstvě nakrájeného šťavnatého ananasu ozdobené plátkem manga. Překvapení čeká v podobě růže s ovocným růžovým pepřem. Škoda jenom, že pižmo z příjemné ovocenky udělá ovocnou šumivou přísadu do koupele.

s tou Fruit Défendu máš úplnou pravdu. Zkoušela jsem jí zatím jen v butiku Eclat v Bílkově ulici. Začátek vypadal pěkně, ale nevydrželo to moc dlouho.

Vyzkoušej tu čajovku, ta je fakt povedená.