Annick Goutal

22. srpna 2014 16:08
Offline Fleur blogger
Avatar
6064 příspěvků moje polička 22. srpna 2014 16:08

Tvůrkyní značky je Annick Goutal (1945-1999), umělecky založená žena, která se k parfémové tvorbě dostala oklikou přes lásku k hudbě a starožitnostem. Byla třetím z osmi dětí a jako malá vypomáhala v otcově výrobně cukrovinek, kde ručně balila pralinky do ozdobných krabiček a sáčků. Od šesti let se intenzivně věnovala hudbě a v šestnácti letech začala sklízet jako klavírní virtuózka první úspěchy. Svobodomyslná atmosféra 60. let v ní probudila touhu poznat i něco jiného, odcestovala tedy jako au-pair do Londýna. Tam si jejího půvabu náhodně povšimnul fotograf, který ji nasměroval ke kariéře modelky. Annick však byla stále přitahována uměním. V Paříži otevřela butik se starožitným nábytkem, který pojmenovala Folavril (podle jedné z postav románu Červená tráva od Borise Viana).

www.annickgoutal.com

 V roce 1977 ji oslovila přítelkyně Micheline Perrault, aby společně prodávaly kosmetické produkty. Annick je svěřena zdánlivě podružná úloha - zabývat se obalem a parfemací výrobků. Tehdy zúročuje zkušenosti z rodinné výrobny cukrovinek i světa starožitností, kde hledá inspiraci pro romanticky něžné flakónky, etikety a krabičky. Vydává se do Grasse, kde pro ni bylo osudové setkání s parfumérem Henri Sorsanou. S údivem objevuje souvztažnost hudební i parfemářské terminologie, čtyři roky studuje a znovuobjevuje hudbu ve vůních.

V prosinci 1980 otevřela svůj první butik a prvním uvedeným parfémem se stal Folavril, v jehož jméně ožilo někdejší podnikání se starožitnostmi. Folavril byl nezvyklou kombinací jasmínu, manga, rajčatových listů, do jisté míry předchůdcem vlny gurmánských parfémů. V následujících pěti letech se Annick horečně vrhla do přípravy nových vůní: vytvořila jich za tu dobu třináct. V roce 1986 se její spolupracovnicí stává Isabelle Doyen.

Roku 1991 firmu přebírá Taittinger, Annick Goutal zůstává nadále jako umělecká ředitelka a parfumérka. Pracovala neúnavně až do své smrti na rakovinu v roce 1999. Posledním parfémem, který dokončila těsně před smrtí, byl Ce soir ou jamais (Dnes večer nebo nikdy).

Důležitou roli parfumérky hraje u Annick Goutal v současné době její dcera z prvního vztahu, Camille Goutal (nar. 1975).

.www.annickgoutal.com

Pro značku Annick Goutal byly typické retro flakónky, stylizované v duchu secesní zdobnosti, zkrášlené zlatými či organzovými mašličkami, vytlačovanými etiketami se zlacením. Některé z vůní byly plněny do tzv. motýlích flakónů, někdy i pouze jako limitovaná edice v doprovodu s ručním zdobením flakónů pravým zlatem. Inspiraci pro flakón, jehož zátku tvoří objímající se motýli jako symbol věčné lásky, nalezla Annick Goutal ve starožitném flakónu z roku 1930. K ruční výrobě jednoho flakónu z foukaného skla je zapotřebí součinnosti tří osob.

 www.annickgoutal.com

V roce 2013 prošly interiéry butiků i flakóny Annick Goutal zásadní proměnou, a to v souvislosti se změnou vlastníka, jímž je nyní korejská společnost. Nový majitel poněkud modernizoval butiky, které částečně oprostil od jejich romantizujícího "cukrárenského" oparu, a také unifikoval flakóny, které bohužel zbavil jejich barevnosti. I tak si ovšem ponechávají lehce nostalgický vzhled:

Offline Fleur blogger
Avatar
6064 příspěvků moje polička 22. srpna 2014 16:29

Mandragore

www.annickgoutal.com

Mandragoru, jako jednu z mála vůní, miluji od první kapky do posledního závanu.

Má nádherný citrusový začátek, v němž se už zlehka ozývají bylinné tóny. Postupně sílí zázvor s pepřem, vůně kořenů se prolíná s vůní koření. Dlouho si uchovává svoji nezaměnitelnou štiplavost, kterou před palčivostí krotí nasládlé tóny máty, takže ve výsledku působí velmi harmonicky. Kadidlo zde není v dusivě přímočaré kostelní podobě, pouze uzemňuje a prohlubuje počáteční citrusovou rozvernost.
Mandragora a její kořen, jenž byl ve středověku opředen řadou pověr a byl považován za ďáblův nástroj, který svému majiteli zprvu přinese štěstí, jež bude později vykoupeno strašlivými útrapami smrtelnými a propadnutím peklu, nese v české terminologii J. S. Presla nevinné, poetické jméno pokřín lékařský. Obdobnou dvojznačností se vyznačuje i jmenovkyně Mandragore: optimistická, leč prchavá svěžest citrusů a bylin v propojení s téměř archetypální vůní kadidla, které vyvolává asociace a vzpomínky sdílené napříč generacemi hluboko do minulosti...

Mandragore je unisexová vůně, hořká, osvěžující, svébytná - rozhodně nemusí vyhovovat všem (někomu může vadit její poněkud "medicinální" tón). Považuji ji však za klasiku v kategorii hořkých hesperidických vůní.

Offline Fleur blogger
Avatar
6064 příspěvků moje polička 23. srpna 2014 13:46

Ninfeo Mio

Jistou spřízněnost bych mohla spatřovat v Jardin sur Nil, kde se rovněž setkáváme s citrusy v neotřelé kombinaci, při testování se mihla i Une souris verte. Také odkaz na legendární zahradu Hesperidek a jméno řeky Ninfeo v názvu prozrazují styčné body v konceptu vůně, která má evokovat zahradu u řeky – Ninfeo mio tedy po této stránce není výkřikem originality, nicméně ve výsledku zůstává osobitou vůní.
Do rozjásaných citrusových kapek se od začátku vplétá sladký tón (fíky? cedrát?), který jako podkres zůstává do konce. První dojem vyvolal vzpomínku na dětské gurmánské hrátky s čerstvě rozpůleným citrónem a kostkou cukru, která se rozpouštěla v kyselých a sladkých přívalech. Citrusy se představují v nejrozmanitějších podobách: aromatická štiplavost kůry, svíravá kyselost šťávy, před citrusovou svěženkovitostí vůni spolehlivě jistí hořký pomeranč a galbanum. Po čase začne kralovat zeleň – vůně čerstvě rozemnutých listů. V téhle fázi se mi líbila nejvíce, zeleň a dřevité tóny ji příjemně uhlazovaly, ale stále v ní zůstávala jakási rozverná jiskřivost. Fíkový tón s citrusy může být někdy až protivně štiplavý, v zimě se pak místo fíku objevuje i kokosové mléko.

Je to velmi autentická přírodní vůně a ověřila jsem si, že zcela jinak vyzní ve středomořském a v našem klimatu. U nás se s ní pojí spíše "zahrádkářské" asociace (synovi Ninfeo Mio evokovalo vůni jeho rukou, když si jako malý hrál na zahradě, lámal klacíky, mnul v dlaních listy).

www.theperfumegirl.com

Offline moudjahidine
Avatar
328 příspěvků moje polička 23. srpna 2014 17:37

La Violette

Dužnatá fialka v setsakramentsky dobrý náladě. Je tady vážně celá, včetně kořínků, a lístečků, žádná umělotinka, pěkně poctivá luční fialka. Okamžitě se k ní na piedestal vyhoupne růže a už ji neztrácí z dohledu. Až na to, že tímto počinem Violette tak nějak… nepřestává sládnout. Růže není špatná, ale přetahuje se s fialkou tak vehementně, až to fialku přestane bavit, rezignuje a nechá se utahat do bonbonu. Když je bonbon vycucanej, tak se najednou fialka zase vrací z vyhnanství a extrémně utlumený podobě přečkává dokonce i noc. Výdrž pěkná, vůně milá, ale jinak si s ní caronka tak nějak povšechně utírá pozadí.

Songes

Zběžné přičichnutí – náběh na typické bílé kytky, no a?
Jenže pak si mě omotá kolem prstu jasmín nejjasmínovatější – no dobře, zatím to vypadá pěkně, jestli se v podobném duchu ponese i zbytek, přijímám výzvu. No a potom – když už si myslím, že číšník zapomněl donést dezert, tak přijde. Ylang. Ylang, kvůli kterému jsem vyměnila No. 19 EDP za No. 19 EDT, ylang, který mi otrávil Amber Ylang-Ylang natolik, že jsem ji musela utratit. Tak přesně tenhle ylang dělá ze Songes geniální výtvor. A s každou minutou, kdy přibývá krémové vanilky, je neodolatelnější a neodolatelnější. Žádná umělá hmota, žádné banány. Songes není nikterak komplikovaná vůně. Je přímočará a rozvoní se dost rychle. Jako odpočinek od orientálek, gurmánek a vůbec pecek všeho druhu nejlepší možná volba.

Mon Parfum Chéri, par Camille

Určitě nejseš Lutensovic? Prosím pěkně, tohle je něco na pomezí Serge Noire, Bois et Musc a Bornéa. Dužnatý ovoce – check, pačuli – check, fialky – seschlý, ale jo, check. Že bych cítila líčidla, to říct nemůžu, ale vysloveně vápno se švestkama to taky není. Je to suchá až prašná vůně se skoro neznatelnejma kytkama a zajímavou (hodně dominantní) pačuli. Kdo na ní ujíždí, měl by neprodleně zkusit.

Musc Nomade

Kdybych důvěrně neznala Muscs Koublai Khan, nejspíš bych byla z Musc Nomade nadšená a chtěla bych ho. A protože Koublai je jedna z mých nejmilejších vůní, nemá Nomade lehkou úlohu. Začátek se mi opravdu nelíbí, cítím labdanum až nepříjemně pronikavé a do něj se přímo zařezávají jakési bylinky. Nastěstí tahle fáze dost rychle pomine a Nomade servíruje pořádné, ničím nerušené pižmo. Což o to, pěkné to je, ale nemá to sílu a už vůbec ne výdrž Koublaie (ačkoli při letmém přičichnutí se mohou jevit až identické). Říkám, že tohle je za hodně peněz málo muziky: síla nic moc, výdrž nic moc, rozleží se hned (na rozdíl od „rozlévajícího se“ Koublaie, který se neustále proměňuje), zespodu na mě občas bafne docela divná hlína a působí na mě dojmem vůně, která se vpije do kůže, což nepovažuji za plus. Tak to je. Musc Nomade je pěkná, ale nestačí.

Online wendulka admin
Avatar
16570 příspěvků moje polička 24. srpna 2014 16:33

Eau d´Hadrien

Jú, sem nacpali snad ty nejkyselejší citrony světa, až se vám zježí chlupy v nose. Spojují v sobě svěžest a mýdlový chlad zároveň. Kyselý nápor však nevydrží příliš dlouho, zjemní ho cypřišová svěžest. V závěru se přidá „krémový“ tón, díky němuž se vůně pěkně zakulatí. Kdo miluje nekomplikované letní osvěžení citrusy, v Eau d´Hadrien se mu jich dostane přímo kopec. Výdrž bohužel tristní.

Un Matin d´Orage

Já jsem věděla, že zákonitě narazím na Goutalku, která mi nesedne a už je to tady. Gardénie se mi tam k mé škodě skutečně jen mihla, v tom začalo to bouřlivé ráno : pikantní zázvor s osychajícím citrónem, k tomu spařené listy bazalky. Bum ho, skočily mi tam bílé květy (hlavně magnólie) a přišla ta nejmučivější část, kdy mi vůně neblaze připomněla True Star Gold (ač je to vzhledem k složení divné). Teprve v závěru se uhladila do podoby kouřících vonných tyčinek. Tohle už znovu opravdu ne.

Online andry
Avatar
2695 příspěvků moje polička 24. srpna 2014 22:04

Petite Cherie

Mladá, svěží, čerstvá zelená travička (nelze bez zdrobněliny), na které jsou vyskládané jednotlivé kousky dokonalého ovoce první jakosti: hrušky a broskve. Přes tu zeleň je ovšem těžší a těžší je rozeznat. A bohužel ve mně vůně úspěšně vyvolává dojem, jako bych tu trávu jedla. Velmi autentické :))

Online andry
Avatar
2695 příspěvků moje polička 24. srpna 2014 22:05

Quel Amour!

Zpočátku to vypadalo na klasickou optimsitickou, rozjásanou květinovku s pivoňkami a růžemi a náznakem ovoce, ale naštěstí se s vývojem objevila i nějaká ta hloubka, květiny voní omamněji, broskev a granátové jablko ovocně proslazuje a třešeň jen podkresluje a zcela výjimečně mi neobrací žaludek. Nakonec je to poměrně solidní, byť celkem sladká, podvečerní ovocná květinovka.

Online andry
Avatar
2695 příspěvků moje polička 24. srpna 2014 22:06

Ninfeo Mio

Čerstvě posečená tráva s kopřivami pokapaná šťávou čerstvě vymačkanou z citronu, časem sládne vůní fíků. Svěží letní ráno v přírodě, když vstáváte už za svítání.

Mon Parfum Cheri par Camille

Hlína + velmi autentická mokrá omítka v množství větším než malém; Prada je oproti tomu hliněný amatér. Výsledek je docela dusivý a jak natruc jde dost do prostoru.

Online wendulka admin
Avatar
16570 příspěvků moje polička 25. srpna 2014 14:43

Eau du Sud

Podle oficiálních informací byly inspirací pro vznik této vůně cesty Annick do Provence a Toskánska – vzpomínka na bezstarostné léto, hřející sluníčko a dlouhé večery, kdy se zdá, že denní světlo bude trvat věčně. Až sem bych celkem souhlasila. Začíná hodně svěžími, mírně nazelenalými citrusy. Ty jsou později vystřídány čerstvou bazalkou a mátou, které se zvolna promísí s limetkovou sladkostí. V jemně dřevitém základu jsem se velmi těšila na uváděné chypré tóny větvičníku, pro mě jsou téměř neznatelné. Naopak mě ruší zničehonic objevivší se pudrové tóny s lehkou zemitou zatuchlostí, kterou přičítám pačuli.

(www.thecurvycarrot.com)


A teď dokončím ten zbytek, že by ve mně Eau du Sud vyvolávala chuť zakousnout se do lahodného ovoce a spláchnout žízeň studenou vodou ve stínu římských oblouků, to říct nemohu, spíš bych to viděla na letní večer na verandě s mísou zeleninového salátu ochuceným balzamikovým octem a sklenkou vína. Jedna věc mě ovšem překvapila, byť se jedná koncentrací pouze o EDT a navíc „letní“ vůni, které jak známo u této značky neoplývají extra výdrží, Eau du Sud ji má podstatně lepší.

Online wendulka admin
Avatar
16570 příspěvků moje polička 25. srpna 2014 17:01

Vanille Exquise

Docela pěkná krémová vůně, která v sobě spojuje vanilku, anděliku a mandle. Mým problém je ovšem to, že už jsem před tím vyzkoušela Anguelique Noire, která narozdíl od této variace zdá propracovanější a nepůsobí tak usedle. A ten vanilkový pudinkový prášek s pižmem a trochou dřeva, do něhož se pak VE zlomí, ve mně ten dojem usedlosti ještě umocnil. I výdrž v tomto případě není příliš lichotivá.

Ninfeo Mio

Zelená vůně každým coulem. Už ty citrusy v úvodu jsou takové, k tomu vám dá trochu pěstí mezi oči pořádná dávka pryskyřice, Pak se vůně trochu uklidní, přilne k tělu a máme tu nahořklou zeleň s vlhkým dřevem. Jakoby někdo vzal zelené listy a rozmačkal je tak, aby z nich vytekla míza. NM mi připomněla vůni lesa po dešti, která se vás chytne a nepustí, než z něj vyjdete ven.

Petite Chérie

Jedna z prvních vůní, která mi ukázala, že lehké letní vůně nepotřebují k osvěžení bezpodmínečně vždy jen citrusy. Zde tento úkol zastává nezralá zelená hruška s vůní čerstvě posečené trávy. Po rozvinutí se z toho vyloupnou orosené růžové okvětní plátky. V základu všechno hezky dotváří vanilka, poprášená "pudrovým" pižmem, který někdy působí tak, jak bylo zamýšleno - dětsky - jindy však zase dokáže docela drhnout.

Online wendulka admin
Avatar
16570 příspěvků moje polička 25. srpna 2014 20:54

Mon Parfum Chéri par Camille

Od této vůně jsem sice původně čekala něco jiného, ale ve finále mi to vlastně vůbec nevadí . Na kratičký okamžik mi, nevím proč, připomněla něco z Edenu – zřejmě kvůli tomu pačuli, které zde hraje zásadní roli.

Ze začátku se k němu přimíchají sušené švestky, následuje spousta pudru, kdy sem tam problesknou fialky s kosatcem. Po úplném rozvinutí tu máme znovu pačuli, tentokrát pro mě až v živočišné formě (tady jsem si zase paradoxně vzpomněla na Lutense), i ty sušené švestky se vrátily, ovšem už jen na pár chvil.

Na toaletku má přímo neskutečnou výdrž. Mon Parfum Chéri je všechno možné, jenom ne chladná, osobně nejvíc souhlasím s asociací s postarší filmovou či divadelní hvězdou.

Online wendulka admin
Avatar
16570 příspěvků moje polička 26. srpna 2014 18:42

Eau du Fier

Na francouzském osmoz jsem se dočetla, že nápad na tuto vůni pochází ještě od Annick Goutal na základě žádosti jejího manželka, hudebníka, milujícího cestování do vzdálených zemí a samotný úkol dotáhla do konce až Isabelle Doyen. No ale já si tak říkám, jestli ve volných chvílích nedělal i automechanika nebo opraváře ropných plošin. Protože Eau du Fier rozhodně víc připomíná toto prostředí než loď s hrdými námořníky, převážející černý čaj a koření či co to bylo za oficiální bláboly kolem.

(http://3.bp.blogspot.com)

Ropná plošina se dostavuje po úvodním osvěžení z hořké pomerančové kůry a v plné polní – kam se hrabe Tauerova Lonestar Memories. Pak si náš opravář/mechanik odejde dát horký čaj ze spařených zelených čajových lístků, ochucený hřebíčkem a značně opatlaný dehtem a vším možným a začouzený kouřem se jde naložit do koncentrované solné lázně. Hehe, už dlouho mě žádná vůně tak nepobavila nehledě na nenositelnost.

Offline Mitzi admin
Avatar
1092 příspěvků moje polička 29. srpna 2014 09:39

Petite Chérie

rozhodně se jedná o nevšendní vůni. Už jsem očichala stovky flakonů (resp. jejich obsahů) a tento „Maličký drahoušek“ není zaměnitelný.
Nejprve jsem testovala EdT a jediné, co mě zklamalo, a to hodně, je výdrž. Na mně nedrží snad ani dvě hodiny, u poměrně drahého parfému bych takovouhle výdrž nečekala. Později jsem si koupila EdP a tam je výdrž dobrá.

Trochu mě od zkoušení na kůži odrazovala ve složení uvedená vanilka, ale je až na konci a tak jemná a tak patřičná, že moje obava byla zcela zbytečná!

Po navonění je nejdřív omamně trávová (je to taková ta posekaná červnová tráva i s lučním kvítím) a hned nato zaútočí na čich hruška Nashi, bílá broskev a konečně růže! Ne nějaká „obyčejná“ růže, ale „Rosa moschata“ s něžným bílým pětilistým květem a jedinečnou vůní mošusu.

Mít zahradu a v ní keř této růže, přikusovat k tomu ještě krásně zralé ovoce… ano, já vím, mám příliš bujnou fantazii… navoňte se taky z flakonku Petite Cherie a můžete se mnou snít o provoněném letním dni v krásné zahradě.

V motýlím flakónu je naprosto dokonalá...

Offline Mitzi admin
Avatar
1092 příspěvků moje polička 29. srpna 2014 11:28

Jak už je uvedeno v prvním příspěvku, flakóny Annick Goutal jsou krásné jako luxusní cukrovinky, obzvlášť to vyniká u motýlího provedení.

Online wendulka admin
Avatar
16570 příspěvků moje polička 31. srpna 2014 23:20
Reakce na Mitzi:

S Petite Chérie v motýlím flakonu máš naprostou pravdu, taky jsem si ten svůj nechala.

Ale ty současné motýlkové flakony, jichž se převzetí Korejci designově taky dotklo, se mi už taky tolik nelíbí.

Online wendulka admin
Avatar
16570 příspěvků moje polička 31. srpna 2014 23:29

Ambre Fétiche

Tak tohle je orient podle mého gusta: teplé kadidlo smíchané s dalšími jemně štiplavými pryskyřicemi. Vůně pak vanilkově zesládne a spolu se suchým kouřovým labdanem vytvoří věrný dojem "prachové" ambry, k níž se přidá i trocha drhnoucí kůže. Vůni zdobí skvělá intenzita a výdrž. Z řady Les Orientalistes mě zaujala rozhodně nejvíc a vlastně je doteď mou nejoblíbenější "goutalkou" vůbec.

Musc Nomade

První tóny se nesou ve znamení ostrých bylin, z nichž nejvíc vyčuhuje andělika, hned poté se tedy dostaví ten kočovník v podání živočišných tónů pižma zkombinovaných s jemným kouřem labdana. Pak ale jako by kočovníkovi začal docházet dech nebo se spíš umyl , vystoupí sladkost tonky s písčitou stopou. I to pižmo ztrácí živočišnost a jde spíš do krémova,. No a tím to hasne.

Offline Mitzi admin
Avatar
1092 příspěvků moje polička 01. zaří 2014 08:50
Reakce na wendulka:

Díky za nádherný popis Ambre Fétiche.

Jak se ochladilo, dostala jsem na ni po ránu náladu a řádně s ní navoněná (parfémem), jsem našla tvoji recenzi.

Tomu říkám synchronicita

Online wendulka admin
Avatar
16570 příspěvků moje polička 02. zaří 2014 23:26

Myrrhe Ardente

Poprvé jsem zkoušela tuto vůni loni v únoru v koncentraci EDP, chvilku před tím, než byla definitivně stažená z trhu a už tehdy jsem věděla, že z orientální řady bude má nejméně oblíbená, takže po jejím konci nebudu tesknit, ale shodou okolností se mi dostal do ruky vzorek čistého parfému z limitované edice, který můj pohled na ni docela vylepšil alespoň v té druhé polovině.

Pravda, na začátek je tam toho sladce štiplavého anýzu až přespříliš a skutečně má tendenci vonět jako sirup proti kašli s větrově-třešňovou příchutí, smíchaný s hořkými zelenými bylinkami, což pořád není moc lákavé.

Po rozvonění se však konečně projeví suchá dřevitá, lehce zakouřená myrha (v jistých okamžicích dokonce i malinko prašná) s gurmánskými tóny. Tvoří je jednak jen nepatrně připálená lékořice, opět jen s tím příjemným tmavě sladkým tónem, a vanilkově-medový benzoin s krémovou tonkou.

Online wendulka admin
Avatar
16570 příspěvků moje polička 03. zaří 2014 00:13

Encens Flamboyant

Pochází z kvarteta vůní, jimiž prý chtěly Camille Goutal a Isabelle Doyen vyjádřit okouzlení orientem a návrat k samému zdroji vůní, kadidlu. Tato vůně má být jakousi ódou na kadidlo, resp. jeho tři podoby: kadidlová esence, která má svou vzdušností a minerální svěžestí připomínat chladný kámen, kadidlový resinoid s hřejivým a balsamickým aroma a kostelní kadidlo, pálené spolu s jedlovou pryskyřicí a nasládlým extraktem z lentišku (mastix), který je známý už od dob starověkého Egypta, kde se používal jako přísada do Kiphi, parfému samotných faraonů.

(http://3.bp.blogspot.com)

No a jak to tedy voní doopravdy? S tím začátkem musím plně souhlasit, dýchnul na mne chlad starého kamenného chrámu, ten však vzápětí protla ostrost pepře a kardamonu a přemístila mě z historie do současnosti a to ke krbu, plnému žhavých uhlíků a spousty hřebíčku (chvílemi mi to malinko připomíná udírnu z Tea for Two, naštěstí to není tak dramatické, takže z toho pro mě vychází mnohem lépe).

Závěr se nese ve znamení již vyhaslého krbu, lépe řečeno „suchého“, lehce nasládlého kouře, podobnému tomu z Ambre Fétiche. Avšak zatímco AF vnímám jako dámskou vůni, Encens Flamboyant už je pro mě ryze mužská záležitost, přestože je na oficiálních stránkách této značky zařazena i mezi těmi dámskými.

Offline Fleur blogger
Avatar
6064 příspěvků moje polička 03. zaří 2014 09:56
Reakce na wendulka:

A cítila jsi někdy Encens Flamboyant na nějaké ženě? Moje kamarádka ji má jako signature a je to na ní naprosto úžasná vůně: žhavé uhlíky vysloveně jako pocta ohni, čistý plamen, kadidlo a pudrový kouř.