Některé vzpomínky časem zjemní, zhebknou, vyblednou.
Ty příjemné - i ty bolestné a bolestivé.
A pak jsou vzpomínky, které jsou po letech snad ještě trpčí, než byla vzpomínaná věc sama.
Co zapomenout, co si ponechat.
Někdy si nevybereš.
Některé vzpomínky si hýčkáš, i když víš, že jsou to vetřelci.
Miluješ je, světíš je, upínáš a obracíš se k nim, chováš je jako ostatky svatých v uzavřeném relikviáři.
Taky takové mám.
Jsou jednoznačně spojeny s vůní tabáku, hebkého doteku whiskey a tmavé ovocné šťávy, co stéká po prstech.
Nic víc.
Jen to a tisíc variací na stejné téma.
A tahle vůně... Co je v ní nového, co je v ní jinak? Nic... //A teď jsem bytostně chtěla napsat "nic, Jörgene, vůbec nic", ale nikdo by mi nerozuměl, nevadí...// Nic nového pod mosazným sluncem. Jen esence toho nejlepšího z toho tisíce variant na stejné téma, které jsem výše zmínila. Houpavě tekutý a černý absolut tabáku, který se v úžině soutoku stéká s whiskey, s tou černající po temně fialových kapkách ovocné šťávy, co stéká z bílých prstů, které se zastavily nad odloženou sklenkou whiskey. No schválně, co z toho bude... Nic a všechno. Chvíli budeme chytat v žitě a pak... Jeden zapomene, druhý si vzpomínky uschová jako ostatky svatých do uzavřeného relikviáře, vždyť víš...
SACRED MEMORY = tabák //sladký, intenzivní// + whiskey //jemná, snad stoletá// + hustá a sladká šťáva z divokých lesních bobulí, z ostružin, borůvek, brusinek, trnek
...vůně z chladnoucího auta...
...Bubble Gum se sirupem uvnitř, sotva tu hmotu utáhnety panty, je o strach, aby jste se nekousli do jazyku, protože v puse máte plno - vysrknutý zbytek whiskey, co jste na tajňáka čorli tátovi z domácího baru a do toho ještě hulíte doutník...
A vedete řeči, řeči s kámošema, o životě, o nesmrtelnosti chrousta, a tak vůbec,
a připadáte si tak dospělí.!.
A nebo, po dobrým tahu, jste schopni - bez ohledu na věk - dělat píč***ny...
Ingredience na první pohled výrazné, intenzivní, jsou zde v mírné a harmonické symfonii chutí života...
Příjemně zajímavé...
Vzpomínám si na svoji spolužačku Zuzanu ze základní školy. Byla to rebelka naší třídy. Jako první z nás zkusila cigarety i akohol, jejichž vůně ostře kontrastovala s ovocnými Bonpari, které mezi tím střídavě chroupala. Nosila vytahaný rockerský mikiny a roztrhaný džíny a byla děsně cool. Dnes je z ní spořádaná usměvavá maminka, ale Sacred Memory mi tóny červených bobulí a ambrovanilky, lehce prostoupenou jemnou vůní tabáku a whisky připomněla dobu, kdy jsem si strašně moc přála být jako ona.
Některé vzpomínky časem zjemní, zhebknou, vyblednou.
Ty příjemné - i ty bolestné a bolestivé.
A pak jsou vzpomínky, které jsou po letech snad ještě trpčí, než byla vzpomínaná věc sama.
Co zapomenout, co si ponechat.
Někdy si nevybereš.
Některé vzpomínky si hýčkáš, i když víš, že jsou to vetřelci.
Miluješ je, světíš je, upínáš a obracíš se k nim, chováš je jako ostatky svatých v uzavřeném relikviáři.
Taky takové mám.
Jsou jednoznačně spojeny s vůní tabáku, hebkého doteku whiskey a tmavé ovocné šťávy, co stéká po prstech.
Nic víc.
Jen to a tisíc variací na stejné téma.
A tahle vůně... Co je v ní nového, co je v ní jinak? Nic... //A teď jsem bytostně chtěla napsat "nic, Jörgene, vůbec nic", ale nikdo by mi nerozuměl, nevadí...// Nic nového pod mosazným sluncem. Jen esence toho nejlepšího z toho tisíce variant na stejné téma, které jsem výše zmínila. Houpavě tekutý a černý absolut tabáku, který se v úžině soutoku stéká s whiskey, s tou černající po temně fialových kapkách ovocné šťávy, co stéká z bílých prstů, které se zastavily nad odloženou sklenkou whiskey. No schválně, co z toho bude... Nic a všechno. Chvíli budeme chytat v žitě a pak... Jeden zapomene, druhý si vzpomínky uschová jako ostatky svatých do uzavřeného relikviáře, vždyť víš...
SACRED MEMORY = tabák //sladký, intenzivní// + whiskey //jemná, snad stoletá// + hustá a sladká šťáva z divokých lesních bobulí, z ostružin, borůvek, brusinek, trnek
...vůně z chladnoucího auta...
...Bubble Gum se sirupem uvnitř, sotva tu hmotu utáhnety panty, je o strach, aby jste se nekousli do jazyku, protože v puse máte plno - vysrknutý zbytek whiskey, co jste na tajňáka čorli tátovi z domácího baru a do toho ještě hulíte doutník...
A vedete řeči, řeči s kámošema, o životě, o nesmrtelnosti chrousta, a tak vůbec,
a připadáte si tak dospělí.!.
A nebo, po dobrým tahu, jste schopni - bez ohledu na věk - dělat píč***ny...
Ingredience na první pohled výrazné, intenzivní, jsou zde v mírné a harmonické symfonii chutí života...
Příjemně zajímavé...
...nosila bych ji dost ráda
Vzpomínám si na svoji spolužačku Zuzanu ze základní školy. Byla to rebelka naší třídy. Jako první z nás zkusila cigarety i akohol, jejichž vůně ostře kontrastovala s ovocnými Bonpari, které mezi tím střídavě chroupala. Nosila vytahaný rockerský mikiny a roztrhaný džíny a byla děsně cool. Dnes je z ní spořádaná usměvavá maminka, ale Sacred Memory mi tóny červených bobulí a ambrovanilky, lehce prostoupenou jemnou vůní tabáku a whisky připomněla dobu, kdy jsem si strašně moc přála být jako ona.