Jednoznačně dámská vůně s poněkud přestřelenou cenou. Po úvodní závanu zelené anděliky, drhnoucího hlohu a mýdlových aldehydů následují pudrová růže z parfému Out at the Opera (Philly & Phill) a jemný ylang-ylang, který se uhazuje směsí kosmetického pižma a prašného syntetického pačuli s květinovými podtóny. Závěr patří sametovému santalovému dřevu zdrsněnému dřevitými zbytky pačuli.
Nějakou dobu jsem se snažila dobrat jeho podstaty, byla jsem si jistá, že ten obraz je jen kouřová clona, že to zásadní a podstatné je za ní, ale nikdy jsem se za tu oponu nedostala.
Vlastně to bylo jednoduché.
Ležela jsem na zádech, pod nimi vlhká, hrubá, rozoraná zemina, před široce rozevřenýma očima ocelově prázdná obloha, jen černé siluety nehybných ptáků, všude ticho, nemůžu se pohnout, je to divné, tak divné, ale vím, že kdybych mohla své prsty posunout jen o pár centimetrů doprava, dotknu se jeho dlaně, věděla jsem naprosto iracionálně, proto s neochvějnou jistotou, že on je tam vedle mě, v tom snu byla vůně, která k ničemu v něm zdánlivě nepatřila, k ničemu se nehodila. A byla to tahle vůně, vůně suché půdy, obilí, otrub, černozelených bylin, těch z rodu anděliky, těch z rodu oměje, pižmové sladko, lehké - a přesto zrychlující dech, klid i znepokojení v jednom, malá intimnost uprostřed nedohledné planiny.
Nevím...
Je v ní cosi syrového, stejnou měrou cosi něžného k nedotknutí.
Jednoznačně dámská vůně s poněkud přestřelenou cenou. Po úvodní závanu zelené anděliky, drhnoucího hlohu a mýdlových aldehydů následují pudrová růže z parfému Out at the Opera (Philly & Phill) a jemný ylang-ylang, který se uhazuje směsí kosmetického pižma a prašného syntetického pačuli s květinovými podtóny. Závěr patří sametovému santalovému dřevu zdrsněnému dřevitými zbytky pačuli.
Kdysi jsem měla sen.
Nikdy jsem mu tak docela neporozuměla.
Nějakou dobu jsem se snažila dobrat jeho podstaty, byla jsem si jistá, že ten obraz je jen kouřová clona, že to zásadní a podstatné je za ní, ale nikdy jsem se za tu oponu nedostala.
Vlastně to bylo jednoduché.
Ležela jsem na zádech, pod nimi vlhká, hrubá, rozoraná zemina, před široce rozevřenýma očima ocelově prázdná obloha, jen černé siluety nehybných ptáků, všude ticho, nemůžu se pohnout, je to divné, tak divné, ale vím, že kdybych mohla své prsty posunout jen o pár centimetrů doprava, dotknu se jeho dlaně, věděla jsem naprosto iracionálně, proto s neochvějnou jistotou, že on je tam vedle mě, v tom snu byla vůně, která k ničemu v něm zdánlivě nepatřila, k ničemu se nehodila. A byla to tahle vůně, vůně suché půdy, obilí, otrub, černozelených bylin, těch z rodu anděliky, těch z rodu oměje, pižmové sladko, lehké - a přesto zrychlující dech, klid i znepokojení v jednom, malá intimnost uprostřed nedohledné planiny.
Nevím...
Je v ní cosi syrového, stejnou měrou cosi něžného k nedotknutí.