Arrivaaaa!!!! Veselé tropické tóny, nelepivé a neťaživé, letná svieženka s úsmevom a gráciou, plná života:)....veľmi príjemné prekvapenie v rade posledných Omnií...
Oslazený bílý čaj s limetkovou kůrou, ke kterému se postupně přidalo svěže nasládlé a trochu mýdlové pižmo. Pak se najednou začala rozpadávat do krémo-pižmo-dřevité generické podoby, aby ale nakonec chytila druhý dech a skončila jako intenzívní sladká pudrovka.
Poslední Omnie byly pro mne dost velkým zklamáním, avšak u téhle jsem už podle složení tajně doufala, že u Bvlgari se nad sebou zamysleli a konečně po delší době vytvořili nějakou slušnou svěženku a taky že jo. Dokonce se hodně povedla. V úvodu zavoní curaçao, nalité do vysoké sklenice, kterou ozdobíme plátky čerstvé limetky. Uváděnou hrušku bohužel necítím, za to maracuju ano a posune modrou Omnii do slunných tropů. Respektive nelze úplně přesně poznat, kde začíná maracuja a končí mučenka. Jak už ovšem včera zmiňovala Evanilla, není to nijak zvlášť sladké, spíš jenom naředěná maracujová šťáva, jíž jsme do sklenice přilili místo obvyklého pomerančového džusu.
Po rozvonění se přidá příjemná nehoubičková gardénie s překvapivě zcela nerušivým kokosovým podtónem a přinese s sebou vůni opalovacího krému. V téhle fázi rovněž jako Eva vnímám v pozadí trochu květinové aviváže, ale nepůsobí vůbec vlezle jako v Chloe Love apod. Alberto Morillas vynechal bílé pižmo a podobné rádoby drhnoucí složky a jenom jí vůni zlehoulinka podbarvil. A udělal ještě jednu dost důležitou věc: v základu použil krotký suchý vetiver, který drží sladkost maracujy/mučenky na uzdě a udrží Omnii ve svěží rovině. Taky souhlasím s typovým přirovnáním k Antigua (Phaedon). Akorát jako všechny Omnie příliš nedrží a do dvou hodin je z kůže pryč, jinak je to ideální svěženka.
Arrivaaaa!!!! Veselé tropické tóny, nelepivé a neťaživé, letná svieženka s úsmevom a gráciou, plná života:)....veľmi príjemné prekvapenie v rade posledných Omnií...
Oslazený bílý čaj s limetkovou kůrou, ke kterému se postupně přidalo svěže nasládlé a trochu mýdlové pižmo. Pak se najednou začala rozpadávat do krémo-pižmo-dřevité generické podoby, aby ale nakonec chytila druhý dech a skončila jako intenzívní sladká pudrovka.
Poslední Omnie byly pro mne dost velkým zklamáním, avšak u téhle jsem už podle složení tajně doufala, že u Bvlgari se nad sebou zamysleli a konečně po delší době vytvořili nějakou slušnou svěženku a taky že jo. Dokonce se hodně povedla. V úvodu zavoní curaçao, nalité do vysoké sklenice, kterou ozdobíme plátky čerstvé limetky. Uváděnou hrušku bohužel necítím, za to maracuju ano a posune modrou Omnii do slunných tropů. Respektive nelze úplně přesně poznat, kde začíná maracuja a končí mučenka. Jak už ovšem včera zmiňovala Evanilla, není to nijak zvlášť sladké, spíš jenom naředěná maracujová šťáva, jíž jsme do sklenice přilili místo obvyklého pomerančového džusu.
Po rozvonění se přidá příjemná nehoubičková gardénie s překvapivě zcela nerušivým kokosovým podtónem a přinese s sebou vůni opalovacího krému. V téhle fázi rovněž jako Eva vnímám v pozadí trochu květinové aviváže, ale nepůsobí vůbec vlezle jako v Chloe Love apod. Alberto Morillas vynechal bílé pižmo a podobné rádoby drhnoucí složky a jenom jí vůni zlehoulinka podbarvil. A udělal ještě jednu dost důležitou věc: v základu použil krotký suchý vetiver, který drží sladkost maracujy/mučenky na uzdě a udrží Omnii ve svěží rovině. Taky souhlasím s typovým přirovnáním k Antigua (Phaedon). Akorát jako všechny Omnie příliš nedrží a do dvou hodin je z kůže pryč, jinak je to ideální svěženka.